|
|
FILOSOFIE ROVNOVÁHY FILOSOFIE
LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni
živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít
všichni rádi, proto
je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše
ostatní jsou více názory(spekulace). (tj. maximálního souladu dobrých a zlých, resp.
dobra a zla) JUDr. Dalibor Grůza Ph.D. Vlastním nákladem, Hustopeče, Česká republika,
copyleft 2009-2020. Na podporu politické Strany za práva všech živých tvorů www.spvzt.cz Tato kniha je
licencována za podmínek http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs
, licence Creative Commons Uveďte autora/Zachovejte licenci 3.0. e-mail: ak-gruza@seznam.cz , viz též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz , www.e-polis.cz
, http://youtu.be/YhOv47fQlRU : Můj film česky: Zahájí radikální
muslimové brzy atomovou válku? Je evoluce
přírody milosrdná?
Porážková daň. , http://youtu.be/ibV-Fwh4sUc : Můj film anglicky s multilingual titulky: Will radical Muslims soon start atomic war? Is nature's evolution merciful? Slaughter tax., www.filosofie.cz/forum/forum.asp?FORUM_ID=3
OBSAH: Zahájí radikální muslimové brzy atomovou válku? Je evoluce přírody milosrdná? Porážková daň. ... 7 Úvod
… 21 1. Díl
Vědecká teorie ráje na Zemi Stanovy obč. sdr. Společnosti přátel (pro zájemce stát
se zakládajícím členem e-mail: filosofierovnovahy@seznam.cz ) … 23 I.) Sloučení duchovních a přírodních (exaktních)
věd … 24 II.) Jak vychovat z masožravce býložravce a jak zhubnout
… 28 III.) Podstata evoluce živých tvorů, resp. dějin lidstva … 28 IV.) Teorie rozpínání Vesmíru a přitažlivosti … 30 V.) Teorie paradoxu cestování časem … 31 VI.) Vznik Vesmíru … 33 VII.) Fyzikální teorie relativistické energie … 36 VIII.) Čas, hmotnost a prostor … 42 IX.) Aritmetika a geometrie nekonečna … 43 X.) Souvislost zákona zachování hybnosti
a energie … 44 2.
Díl Rozhovory o Filosofii rovnováhy a) Universální etika … 46 m) Marxismus
… 97 n) Kolektivní
spravedlnost je více než individuální … 98 y) Proč Bůh dopustí
zlo ve světě … 127 z) Existuje a lze
podle Vás dokázat nekonečno … 132 ž) Židovství a islám
… 133 1. Úvod-Ráj v našem světě a Předmluva … 140 Bůh … 148 Život … 156 Smrt … 158 Muž a žena … 159 Smíření dobra a zla … 175 Nejedení masa … 181 a) Právo, resp. smlouva (dohoda) a donucení … 182 b) Soukromé a veřejné právo, resp. smlouva … 184 c)
Mezinárodní právo, resp. smlouva … 187 d)
Soudcovské právo, resp. smlouva … 189 e)
Protiprávní, resp. protismluvní jednání … 191 f)
Budoucnost práva, resp. smlouvy … 193 g) Přirozené a
spravedlivé právo, resp. smlouva … 195 II. Zvláštní část … 198 a) Filosofie
ekonomického práva … 198 b) Filosofie manželského
práva … 200 c) Vina, zločin a trest
… 203 d) Filosofie práv živých
organismů … 205 e)
Použití zahraničního práva v mezinár. právu soukromém … 207 f) Spravedlivá válka
(bellum iustum) … 211 III. Filosofická část … 213 a) Ideální náboženství a právo … 213 b) O nápravě tří smrtelných hříchů dem. západní
civilizace … 215 c) Ideální stát z hlediska Filosofie rovnováhy
…
217 d) Přirozené právo z hlediska Filosofie
rovnováhy … 218 O spravedlivém rozdělení
bohatství společnosti … 245 Příčiny
ekonomických cyklů, válek a jejich řešení … 248 Summary: The Scientific Theory of the Paradise on the Earth … 251 Dodatky-Racionální
mystika (Odmítnou
katolíci mou Filosofii rovnováhy
… 258, Duševní nemoci … 259, Filosofie rovnováhy proti zániku-entropii Vesmíru
… 260, Psychologický pohled na mou Filosofii rovnováhy … 261, Otázka krásna (estetika) … 263,
Subjektivní
idealismus z exaktního pohledu Filosofie rovnováhy … 264,
Proč nemít popř., kdy mít děti … 266, Výpočty
s nulami a nekonečny … 268,
Filosofie
rovnováhy z pohledu mozkových hemisfér … 270,
Koho z politiků volit … 271,
Spása světa jako
výlučná apoptóza … 272, Mé
frutariánství dle Filosofie rovnováhy … 274,
Závěr … 275) … 258 |
|
|||||||||||
|
|
|
|
|||||||||||
|
|
Při výrobě tohoto filmu nebyla použita kosmetika vyrobená z poražených zvířat či testovaná na zvířatech. Zahájí radikální muslimové brzy atomovou válku? Je evoluce přírody milosrdná? Porážková daň. (viz http://youtu.be/YhOv47fQlRU : Můj film česky: Zahájí radikální
muslimové brzy atomovou válku? Je evoluce
přírody milosrdná?
Porážková daň. , http://youtu.be/ibV-Fwh4sUc : Můj film anglicky s multilingual titulky: Will radical Muslims soon start atomic war? Is nature's evolution merciful? Slaughter tax. ) (G-JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.) Dobrý den Vážení diváci, jmenuji se Dalibor Grůza, narodil jsem se v Hustopečích u Brna v České republice v roce 1973. Absolvoval jsem matematické gymnázium v Brně a právnickou fakultu Karlovy University v Praze, kde jsem také absolvoval postgraduální doktorandské studium. Od roku 2002 vedu advokátní praxi v Hustopečích u Brna. I ve volných chvílích se věnuji právu a zajímám se o filosofii. S vegetariánstvím jsem začínal několikrát, od roku 2004 jsem ovo-lakto vegetariánem vyjma mého jedení zvířat, která nebyla úmyslně zabita žádným člověkem, blízké je mi frutariánství. Mám za přítele a svěřeného psa, který se jmenuje Good čili Dobrý, kterého se snažím krmit podle zásady způsobení co možná nejméně smrti a bolesti jiných živých tvorů. Dále mám útulek pro brojlery, ve kterém v současnosti chovám cca 42 brojlerů. Bližší informaci k tomuto mému chovu psa a brojlerů naleznete v mé Filosofii rovnováhy. V mém životním díle navazuji mimo jiné na dílo prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, proto mně potěšila možnost koupě domu v Hustopečích, ve kterém v letech 1861-1863 Masaryk jako student bydlel. Roku 2009 jsem vydal knihu Filosofie rovnováhy, s jejímiž základními myšlenkami Vás chci seznámit v tomto filmu. “politika má být rozumná a mravná”...
“Zákon lásky platí pro společnost a stát stejně jako pro rodinu. Veškerá
rozumná a poctivá politika je provádění humanity uvnitř i navenek.” Tomáš Garrigue Masaryk, první československý president ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem, str. 386. (Ž-žena hlasatelka) Filosofie rovnováhy upravuje Darwinovu teorii evoluce přírody tak, jak je vykládána současnou exaktní přírodovědou. Kromě toho se zabývá úlohou milosrdnosti z hlediska evoluce přírody. (M-muž hlasatel) Nejdříve je třeba zmínit stanovisko současné přírodovědy k evoluci přírody slovy evolučního biologa a katolického kněze Marka Orko Váchy, který je mimo jiné přednostou Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. (Ž) Podle Marka Orko Váchy lze Darwinovu teorii, která vlastně představuje v dějinách exaktní vědy nejúspěšnější teorii evoluce přírody, popsat následovně. (M) Je velký rozdíl mezi evolucí přírody a Darwinismem“, říká mimo jiné Vácha, a pokračuje: „Darwinismus je jeden z pokusů interpretovat evoluci přírody“. Evoluce je zřejmý fakt, tedy jev, který v přírodě pozorujeme. Jinou interpretaci evoluce nabízí např. teorie ortogeneze, neutrální teorie evoluce či lamarkismus. Spor o existenci evoluce, tj. že druhy se v přírodě v průběhu času mění, se dnes považuje v exaktní přírodovědě již za vyřešený, a toto řešení za jisté. (Ž) Marek Vácha dále říká, že podle Darwina se všichni sourozenci od sebe liší. Ze sourozenců v přírodě málokterý přežije, rodičovský pár má totiž větší kapacitu pro rozmnožování, než jsou schopni přežít. Např. dub produkuje stovky žaludů, ryba mník milion jiker na kilogram živé váhy, sýkorky mají 8-10 mláďat ročně. (M) Přesto nemáme pocit, že by v přírodě narůstal počet dubů, ryb či sýkorek. Je tomu tak, protože zdroje přírody jsou omezené. Reprodukční úspěch není úplně náhodný, ale závisí na rozdílech mezi sourozenci. Např. králík, který má ostřejší zrak, včas uvidí nepřítele, králík, který má silné nohy, včas uteče před liškou nebo se schová před jestřábem. Může mít hustší srst, tedy přežije zimu nebo může mít lepší imunitní systém a bude tak lépe vzdorovat nemocem. Přežijí tedy ti nejschopnější. Darwinovi pomohl tzv. umělý výběr, tedy umělé šlechtění např. psů, rostlin apod. člověkem v jeho dějinách, kdy člověk dělá zřejmě totéž co příroda. (Ž) Vácha také říká, že šlechtitel vybírá z vrhu psích mláďat ty, která se mu líbí nejvíc, nechává je zkřížit mezi sebou, tak dál, dál a dál, a najednou tu máme z původního vlka vyšlechtěného jezevčíka na jedné straně, nebo např. vyšlechtěného bernardýna na straně druhé. (M) Darwin si uvědomil, že v přírodě sice není ten moudrý šlechtitel, ale příroda sama. Že je v ní zima, jsou v ní predátoři, jsou v ní bakterie způsobující nemoci apod. Zřejmě funguje jako jakýsi šlechtitel. Příroda tedy sama o sobě může zřejmě vyšlechtit nové druhy organismů, - třeba i člověka. Tyto úvahy představují Darwinovu teorii. (Ž) Marek Orko Vácha poté nakonec dochází k závěru, že na této Darwinově teorii není nic, co by dokazovalo existenci Boha, ale také nic, co by dokazovalo JEHO neexistenci. (G) Nyní k evoluční teorii přírody dle mé Filosofie rovnováhy. Já sám spíše věřím v Boha, než v něho nevěřím, proto se snažím dokázat, že evoluce není ve skutečnosti nemilosrdná, nýbrž že je ve skutečnosti milosrdná. Evoluční teorie „Filosofie rovnováhy“ neodsuzuje celou Darwinovu teorii přirozeného výběru evoluční úspěšnosti nejsilnějších živých jedinců, „Filosofie rovnováhy“ ji pouze doplňuje. (Ž) Darwinovu evoluční teorii doplňuje „Filosofie rovnováhy“ tvrzením, že schopnosti, resp. evoluční úspěšnost živého jedince jsou z větší části založeny na jeho milosrdnosti, zde definované jako působení co možná nejméně smrti a bolesti tímto živým jedincem a jeho předky. (M) Tedy jako rozdíl vzniklý odečtením množství smrti a bolesti živých tvorů, způsobené živým jedincem a jeho předky, od množství jimi zachráněných životů a zbavení bolesti jakýchkoliv živých tvorů. Tedy např. lidí. Ale stejně tak i zvířat, hmyzu, rostlin, hub, živých buněk, bakterií virů apod. (Ž) Jednodušeji lze říci, že z hlediska takto definované milosrdnosti není rozhodující jenom množství tohoto zla způsobené živým jedincem a jeho předky, ale rozhodující je rozdíl mezi jimi způsobeným tímto dobrem a jimi způsobeným tímto zlem. Toto by mělo být důsledkem hypotézy „Filosofie rovnováhy“ o schopnosti všech mikroorganismů rozeznat v jiných mikroorganismech přítele či nepřítele. (M) Podle „Filosofie rovnováhy“ jsou živé mikroorganismy, zejména živé buňky schopny rozeznat a zapamatovat si, zda je chráníme, zejména krmíme, nebo zda je zabíjíme.
(Ž) Tedy i tyto živé mikroorganismy jsou schopny podle „Filosofie rovnováhy“ základní myšlenkové - duševní úvahy rozlišovat a zapamatovat si přítele a nepřítele. Dalo by se říci, že mají duši v náboženském slova smyslu. (M) K nepřátelskému živému mikroorganismu se pak nejen tyto živé mikroorganismy, ale i jejich blízké či příbuzné živé mikroorganismy chovají nepřátelsky, resp. jej požírají, což se v našem makrosvětě zřejmě projeví jako spor, hádka, nemoc, bolest, válka, zranění, neštěstí, neúspěch, smrt apod. (Ž) K přátelskému živému mikroorganismu se potom podle „Filosofie rovnováhy“ tyto živé mikroorganismy chovají rovněž přátelsky, resp. jej nepožírají. A požírají ty živé mikroorganismy, které by jej chtěli sežrat. Přátelské chování mikroorganismů se v makrosvětě projeví buď jako klidný a dlouhý život můj a mých potomků, nebo jako řada přátel a spolubojovníků, kteří jsou za nás ochotni se obětovat a bojovat. (M) Milosrdnost stravy byla zřejmě hlavní příčinou evolučního skoku ze společného předka člověka a primátů k předchůdcům člověka jako australopithecus, tzn. jižní opice, jejichž strava se zřejmě skládala zásadně pouze z rostlinných plodů a semen, a homo habilis, člověk zručný, kteří byli zásadně býložravci a mrchožrouty, jedli zřejmě také hmyz. Přechod k porážené, resp. lovené zvířecí potravě byl zřejmě hlavní příčinou zpomalení evoluce u člověka dělného, homo ergaster, u nějž se evoluce na dlouho zastavila.* (Ž) Přechod na nemilosrdnou potravu u předchůdce dnešního člověka homo ergaster* tak mělo zřejmě nedozírné neblahé následky pro budoucnost člověka v podobě válek, nemocí apod. a zejména pak způsobilo nedozírné utrpení nejen zvířat. (M) Druhým příkladem přátelského chování mikroorganismů může být evoluční úspěch Stalina, který nechal zabít mnoho dospělých mužů svých skutečných i domnělých nepřátel. Ale nezabíjel, na rozdíl od Hitlera, organizovaně masově ženy a děti. Od toho Hitlera, který zhruba od roku 1941 masově zabíjel zejména židovské a romské ženy a děti, což je nejhorší možné zlo v našem světě, protože zde jde o působení největší možné smrti a bolesti. (Ž) Třetím příkladem přátelského chování mikroorganismů může být sám Hitler a jeho evoluční, resp. válečný úspěch do roku 1941, neboť v nacistickém Německu byla učiněna řada pozitivních kroků v oblasti ochrany zvířat. Byly zde radikálně omezeny pokusy na zvířatech. (M) 24. listopadu 1933 to byl zákon o ochraně zvířat: Tierschutzgesetz.** (Ž) Krátce předtím, než byl představen Tierschutzgesetz, byla nejdříve zakázána vivisekce jako taková, později byla omezena. - Výzkumy na zvířatech byly totiž viděny jako součást tak zvané "židovské vědy“.** (M) 3. července 1934 to byl zákon o zákazu lovu: Reichsjagdgesetz.** (Ž) 1. července 1935 komplexní zákon na ochranu životního prostředí: Naturschutzgesetz.** (M) 13. listopadu 1937 zákon upravující přepravu zvířat autem…. ** (Ž) …a dne 8. září 1938 podobný zákon, vztahující se na zacházení se zvířaty při přepravě vlaky.** (M) Příkladem opačného, čili převažujícího nepřátelského chování mikroorganismů může být evoluční neúspěšnost Hitlera po roce 1941, kdy v nacistickém Německu docházelo k masovému organizovanému vraždění židů a Romů, včetně židovských a romských žen a dokonce i dětí. Pokusy na zvířatech byly nahrazovány pokusy na židech, Romech, včetně jejich dětí. Stejným účelům pak sloužili i váleční zajatci. Všechny tyto vraždy nesporně převážily evoluční prospěch z ochrany zvířat v nacistickém Německu a víceméně zřejmě i na Německem okupovaném území. (Ž) Přírodovědné prokázání schopnosti živých mikroorganismů rozeznat a zapamatovat si přítele a nepřítele by nebylo vyvrácením náboženství, ať již židovského, křesťanského nebo jiných. Ale ukázalo by nám, proč se vyplatí být dobrý (tj. působit co možná nejméně smrti a bolesti). A jak příroda, příp. Bůh prostřednictvím této přírody trestá zlo (tj. zbytečnou, smrt a bolest) a odměňuje dobro. Tedy nepůsobení a zabraňování zbytečné smrti a bolesti živým jedincem. Ve prospěch existence Boha by pak svědčila úvaha, že někdo zřejmě musel stvořit přírodu jako spravedlivou soustavu, která zřejmě samočinně trestá výše uvedené zlo, a současně také automaticky odměňuje výše uvedené dobro. (M) Zároveň by přírodovědný důkaz schopnosti živých mikroorganismů rozeznat a zapamatovat si přítele a nepřítele zakotvilo podle „Filosofie rovnováhy“ etiku jako prospěšnost konání výše uvedeného dobra a nekonání výše uvedeného zla v zákonitostech a silách přírody, které předurčují odměnu takového dobrého a trest takového zlého jedince. Nebylo by potřeba upevňovat etiku v Bohu, osobním přesvědčení, víře a podobně, ale bylo by ji možno pevně zakotvit v přírodně-zákonitém osobním prospěchu v životě jedince. (G) Na základě mé hypotézy o milosrdnosti evoluce přírody jsem předložil návrh zákona o porážkové dani. (M) Cílem zákona o porážkové dani je zdanit, a tím pádem omezit zbytečné porážky zvířat, potažmo utrpení zvířat z této porážky. Problém je v tom, že jsou tato zvířata porážena zásadně v útlém věku poté, co zažila ve svém krátkém životě pouze výkrm za účelem této porážky, často za velmi nemilosrdných podmínek. Zákon o porážkové dani počítá s vyloučením této porážkové daně, mimo jiné - ze sociálních a zdravotních důvodů. (Ž) Podrobnosti upravuje tento návrh zákona, včetně pravidel o použití vybraných prostředků z této daně na podporu zemědělců, spojenou s přechodem na jiný - milosrdnější způsob zemědělské velkovýroby. (M) A dále pak zákon počítá s použitím těchto finančních prostředků na sociální veřejně prospěšné účely, aby jednoduše peníze za smrt byly použity pro záchranu života. (Ž) V případě tohoto zákona o porážkové dani existují, z hlediska dříve uvedené evoluční hypotézy o přátelství a nepřátelství mikroorganismů, dvě největší rizika: Za prvé je to riziko příliš vysoké sazby porážkové daně a s tím spojené riziko nuceného snížení množství chovaných hospodářských zvířat. Za druhé je to riziko příliš nízké sazby porážkové daně dostatečně nepodněcující a nezohledňující postupný přechod všech živých tvorů na stále milosrdnější způsob stravy a tím pádem i jejich života, jak to předpokládá tato hypotéza o milosrdnosti evoluce přírody. (M) Řešením těchto rizik je rovněž to, že předmětem zdanění předloženého zákona o porážkové dani nebudou zvířata, která nebyla zabita žádným člověkem úmyslně, a tedy umřou zásadně na stáří. Takováto mrtvá zvířata by mohla být pod zdravotním dohledem a při dodržování platných zákonů proti týrání zvířat ve velkém produkována zemědělskou velkovýrobou. Tedy jako potrava pro člověkem chovaná masožravá zvířata, příp. i pro lidi, kteří případně nevydrží bez masa, a rozhodnou se z etických nebo finančních důvodů pro takovou stravu. Tímto zákonem dojde k vyvážení zájmů masožravců a býložravců, aniž bychom nutili masožravce k úplnému přechodu na vegetariánskou stravu, což by většina masožravců zřejmě nemohla ve zdraví přežít. (Ž) V případě zákona o porážkové dani se podle „Filosofie rovnováhy“ jedná o zákon, který, kdyby platil, tak by byl schopen sám o sobě změnit zásadně naši společnost k lepšímu. Tudíž by nebylo potřeba spoléhat na nějakého nadaného politika-spasitele, který by nás zachránil a provedl nás stávající krizí zadlužené západní demokratické civilizace. Obdobný zákon platil i za první Československé republiky. Proto naděje - podle „Filosofie rovnováhy“ - na záchranu před ekonomickou krizí by neměly směřovat na konkrétní politiky, ale pouze v přijetí tohoto zákona. (M) Hlavní politickou překážkou každého pokusu o zdokonalení západní demokracie je podle Filosofie rovnováhy nedokonalá morálka lidí. Je běžnou praxí. že se totiž různí prospěcháři připojí k milosrdnému člověku, který se chce prosadit v politice, a pak ho dříve nebo později zcela zdiskreditují. Předložený návrh zákona o porážkové dani vychází z dříve uvedené hypotézy milosrdnosti evoluce, tedy z toho, že je zde předpoklad, aby na základě tohoto zákona došlo v důsledku dříve zmíněného přátelství tímto zákonem zachráněných mikroorganismů, ke změně morálky těchto prospěchářů dříve, než se jim podaří myšlenku porážkové daně zcela zdiskreditovat. (Ž) V současnosti jsme už měli možnost uvědomit si, že západní demokracie v dnešní podobě představuje slepou uličku, protože mnoho chudých v ní hlasuje pro politiky, kteří jim zajistí možnost zneužít vysoké sociální dávky, aniž by pro jejich získání museli vyvinout patřičné pracovní úsilí. (M) A velmi mnoho bohatých v ní hlasuje pro politiky, kteří zakrývají jejich krádeže majetku, ať již v podobě korupce, neplacení daní či rovnou tunelování státních či soukromých peněz. (Ž) V neposlední řadě bude zřejmě čím dál častěji docházet k společenským nepokojům, a to buď z iniciativy těchto bohatých lidí, nebo ze strany poctivých chudých, kteří doplatí na omezení sociálních dávek z důvodu jejich zneužívání výše uvedenými podvodníky. (M) Toto nemorální chování může fungovat jen po dobu, pokud je to demokratický stát schopen ufinancovat. Největší ekonomiky světa, tedy skupina G7 doplněná Ruskem, Brazílií, Indií a Čínou, musí v letošním roce splatit astronomické dluhy ve výši 7,6 biliónu dolarů, tedy 152 biliónů korun, jak uvedla agentura Bloomberg. Státy toto rozkrádání majetku financují především z půjček od cizích států, např. prostřednictvím Číny, která má údajně nejvyšší devizové rezervy v eurech a dolarech. (Ž) Nebo projídáním majetku uloženého jeho občany v tuzemských bankách. Na příklad: bankovní investice z majetku uloženého občany v bankách podle práva Evropské Unie může představovat nákup státních dluhopisů členských států údajně až do výše 75% tohoto majetku. (M) Problémem dle „Filosofie rovnováhy“ nejsou ani tak špatné zákony, které dovolují výše uvedené nemorální chování. Nelze věřit, že něco za stávající situace změní údajně přísnější plánovaný dohled nad rozpočtem států EU, nebo že se za stávající situace podaří snížit zadlužování České republiky a států EU jakoukoliv demokratickou politickou stranou. (Ž) Každý zákon je totiž jen cár papíru, který musí být především podepřen morálkou lidí, ochotných jej dodržovat. Máme sice v České republice platné poměrně přísné zákony proti korupci, tunelování, neplacení daní či zneužívání sociálních dávek, ale nemáme morálku lidí, kteří by je dodržovali. (M) Předpokládaná budoucí řešení tohoto nemorálního chování vidí „Filosofie rovnováhy“ teoreticky dvě. Za prvé je to diktatura či totalita, která rozdělí obyvatele na ty bezprávné, kteří budou pouze platit dluhy, aniž by měli jakákoliv práva, a na ty, kteří budou mít práva a nebudou muset platit dluhy. Tady jde o známý Marxův třídní boj: buď tuto válku vyhrají chudí a zotročí bohaté, což jsou dobře známé nevydařené pokusy o zavedení komunismu. (Ž) Nebo za druhé, což je dnes zřejmě pravděpodobnější vývoj, tuto válku vyhrají bohatí a zotročí chudé. Což je dobře známý fašismus či nacismus či nesociální kapitalismus. (M) Druhé řešení výše uvedeného nemorálního chování obyvatel západních demokratických států podle „Filosofie rovnováhy“ představuje změna morálky obyvatel sociálního demokratického státu. Totiž aby velmi mnoho chudých nežilo ze zneužívání bezpracných sociálních dávek, a na druhé straně velmi mnoho bohatých, aby neokrádalo stát. Tuto změnu morálky může podle „Filosofie rovnováhy“ přivodit předložený zákon o porážkové dani z jednoho prostého důvodu: Jestliže se chováme takto nemilosrdně k jiným živým tvorům, jak se potom máme chovat milosrdně k sobě navzájem. Podle „Filosofie rovnováhy“ neexistují dvě neprodyšně oddělené morálky: Mezilidská morálka a morálka k ostatním živým tvorům. Existuje totiž jediná universální morálka platná pro všechny živé tvory. (Ž) Jestli zákon o porážkové dani může zabránit výše uvedenému nemorálnímu chování lidí, které podle „Filosofie rovnováhy“ v dohledné době nutně směřuje k zásadní ekonomické krizi a pádu západní demokracie, není jisté, ale lze předpokládat, že tento navržený záchranný prostředek s narůstající krizí dříve nebo později někdo vyzkouší. (G) Na závěr bych chtěl stručně shrnout mou „Filosofii rovnováhy“. Podle mé dosavadní životní zkušenosti je jedinou nejrozumnější jistotou, že "Všichni živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, a proto je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti. Vše ostatní jsou více názory(spekulace). To platí o celé mé Filosofii rovnováhy." Samozřejmou pravdou, je pak podle mne výrok: "Kdo ze všeho nejvíc chce vlastními silami co nejdříve dosáhnout světa, kde by se všichni měli rádi (tedy dosáhnout ráje pro všechno živé), měl by působit co možná nejméně smrti a bolesti (zejména všech živých tvorů)." Rozhodnout podle „Filosofie rovnováhy“, jestli je spravedlivější, aby zemřelo stejně milosrdné zvíře nebo stejně milosrdný člověk, představuje nekonečně složitý problém, který může vyřešit jen příroda, popř. Bůh prostřednictvím této přírody. Naši potomci by pak měli pokračovat v našem vychovávání (tj. evoluci) všech živých, často nesvéprávných tvorů jako např. zvířat k stále dokonalejšímu plnění jejich stálé povinnosti působit co možná nejméně smrti a bolesti. Filosofie rovnováhy na internetu v češtině a angličitně je na: www.filosofierovnovahy.sweb.cz . The “ on the Internet
in Czech or English can be found on: www.filosofierovnovahy.sweb.cz . (G) „Filosofie rovnováhy“ již není k dostání v tištěné podobě, vše je ale k dispozici na internetu zdarma jako copyleft, tedy pod stejnou autorskou licencí jako např. internetová encyklopedie wikipedie, V rámci jejího vcelku rozsáhlejšího obsahu jsem dále spekuloval o výše uvedené naší nejrozumnější jistotě čili nutném předpokladu mé „Filosofie rovnováhy“, resp. pokusil jsem se ho promítnout z hlediska současného stavu vědy nejrůznějších exaktních přírodovědních a společenských vědních oborů. Tyto spekulace však nejsou nutným předpokladem „Filosofie rovnováhy“. Do plného potvrzení či vyvrácení této nejrozumnější jistoty bude tak pouze vždy se změnou dosavadního stavu vědy nutné změnit její vědecké promítnutí, případně zpřesnit tuto zjednodušenou definici lásky. (Ž) Následují písemná vyjádření odborníků-přírodovědců. (M) Dle oponentní odpovědi biologa a katolického kněze Mgr. et Mgr. Marek Vácha, PhD.: … scénář je velmi propracovaný a je vidět, že máte věci promyšleny. … ale …: nemyslím, že by bylo lze dokázat, že bakterie jsou přátelské nebo nepřátelské. Mám za to (možná se mýlím), že v přírodě věci jako "přátelství" a "nepřátelství" na úrovni mikroorganismů neexistují, jinak řečeno, myslím, že příroda nevynalezla morálku. Málo naplat, i u vyšších organismů je zabíjení principem hry. Odpověď zpracoval a sepsal Mgr. et Mgr. Marek Vácha, PhD. (Ž) Dle MVDr. Jiřího Kunce z VETERINÁRNÍ KLINIKY HUSTOPEČE, který také dozoruje dále uvedený přírodovědný pokus, současné stanovisko exaktní přírodovědy k otázce: „Zdali, buňka těla, respektive její příbuzné buňky v kooperaci s celým tělem, zejména mozkem, je schopna např. podvědomě rozeznat a zapamatovat si přítele a nepřítele, a to nejenom na mikrovzdálenost ale i na větší vzdálenost (v řádech centimetrů, metrů či dokonce kilometrů) …?“, je následující: (M) Současná věda, znalosti biologické, vycházejí z exaktně potvrzených a definovaných skutečností fungování organismů. A to, že periferní buňky těla, specielně sensitivní receptorové, vysílají signály, jsou na bázi chemické povahy, okolním buňkám a to zejména nervovým, ty pak tyto informace předávají do centra, centrální nervové soustavy-mozku. Ten tu informaci vyhodnotí a vyšle odpovídající signál periferii. Tento systém kooperace funguje jak u vyšších organismů, např. savci, tak u nižších, např. láčkovci, vždy v součinnosti s jednoduchou nervovou soustavou. Ostatní organismy, rostliny, houby, tuto funkci nemají, nevykazují tyto schopnosti. Podvědomé chování je chápáno ve smyslu činností mozku. Mozek reaguje na základě zkušeností, instinktů, reflexů podmíněných a nepodmíněných - geneticky zakódovaných. To je vše jakoby skryto v našem podvědomí a v centru, mozku řízeno. Tato kooperace periferie s centrem, je životně důležitá pro celý organismus. Pokud např. zahynou periferní buňky, nebo části organismu, např. běžná poranění kůže, spálení pokožky o žhavý předmět, centrum tuto informaci vyhodnotí a příště se snaží vyhnout této situaci, vzniká podmíněný reflex. Vždy je nezbytná kooperace s centrem. Periferní buňky nebo části mohou uhynout, ale celek, organismus žije dál, protože je řízen z vyššího místa. Naopak pokud by centrum uhynulo, např. rozsáhlý mozkový infarkt, kooperace přestává fungovat, dalo by se to přirovnat k jakémusi chaotickému stavu v těle a to pak jako celek zaniká, umírá. I když mohou určitou dobu samostatně přežívat některé tkáně v těle, např. kožní buňky, např. nebožtíkovi narostou vousy. Tyto reakce na vnější podněty, pokud je můžeme definovat jako přátelské a nepřátelské, mohou být uloženy, zakódovány a neseny jako genetická informace na další pokolení, to jsou tzv. nepodmíněné reflexy. Je jich celá řada, např. zpěvné ptactvo uletí, když spatří siluetu dravce, lovecký pes znehybní, tzv. vystavuje v situaci, kdy na blízku ucítí divokou zvěř, oko mrkne, když se před ním prudce objeví ruka Tyto reflexy se učením a opakováním, dále více upevňují do genetické informace. Odpověď zpracoval a sepsal MVDr. Jiří Kunc. (G) Pro prokázání výše uvedených názorů, vycházejících ze schopnosti mikroorganismů rozeznat v ostatních mikroorganismech přítele a nepřítele jsem navrhl a pokouším se provést následující přírodovědný pokus. Pěstuji pod dohledem odborníka několik měsíců dvě kultury kvasinek odolných na vysoký obsah cukru, první kultura kvasinek je dlouhodobě živena roztokem vody a cukru z rýžového sirupu a druhá kultura kvasinek roztokem vody a nerafinovaného surového řepného cukru. Poté těmito kvasinkami infikuji bulvu dospělé cukrové řepy, těmto kvasinkám budu stále i po infikaci dodávat tuto dosavadní potravu a budu elektronovým mikroskopem sledovat, zda živé buňky této cukrové řepy rozeznají kvasinky krmené rýžovým sirupem jako přítele a např. vznikne mezi nimi symbióza a jako nepřítele kvasinky krmené nerafinovaným řepným cukrem, tedy příbuzným pokusné cukrové řepy a např. dojde mezi nimi k boji na život a na smrt. Blíže k tomuto pokusu vyjadřuji ve Filosofii rovnováhy. (G) Zároveň jsem Vás všechny chtěl požádat touto cestou, vzhledem k tomu, že nejsem přírodovědec, ale právník, aby jste se pokusili navrhnout a provést vlastní přírodovědné experimenty ohledně této hypotézy o schopnosti mikroorganismů rozeznat přítele a nepřítele. K pokusům na živých tvorech lze ve stručnosti uvést, že připouštím pokusy na živých tvorech jen, jestliže půjde o plnění stálé povinnosti působení co možná nejméně smrti a bolesti. Moje stanovisko k pokusům na zvířatech blíže naleznete ve Filosofii rovnováhy. (G) Chcete-li podpořit návrh zákona o porážkové dani alespoň podpisem pod peticí, zde je kontakt na petici a text zákona. PETICE za přijetí a návrh zákona o porážkové dani v češtině: http://filosofierovnovahy.sweb.cz/Petice.html . PETITION for the enactment of the Slaughter Tax Bill in English: http://filosofierovnovahy.sweb.cz/english/Petice.html . Děkuji za pozornost a doufám, že moje práce a práce dalších lidí na Filosofii rovnováhy a tomto filmu zásadnějším způsobem přispějí ke změně našeho světa k lepšímu. V závěrečných titulcích (in end
titles): Překlad (translation): I.T.C.-Jan Žižka
s.r.o., IČ 27087093, Sokolská 31, 120 00 Praha 2, překladatelé (translators): PhDr. Alice Tihelková
Ph.D. a kol. (et al.), JUDr.
Dalibor Grůza Ph.D., Mgr. Marie Pinkavová. Literatura (literature): JUDr. Dalibor Grůza Ph.D. Filosofie rovnováhy, Petice za přijetí a návrh zákona o porážkové dani, Scénář filmu o Filosofii rovnováhy. [online], copyleft 2009-2011, [cit. 2012-01-5]. Dostupné na World Wide Web: www.filosofierovnovahy.sweb.cz Marek Orko Vácha. TV Noe: 7.díl Darwinova teorie II. [online], c TELEPACE s.r.o. 2011, [cit. 2012-01-5]. Dostupné na World Wide Web:, http://tvnoe.tbsystem.cz/index.php?cs/videoarchiv/ndk_a0015_v1112__ **Animal rights, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 27 December 2011 at 18:11 [cit. 2012-01-5]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Animal_rights#Main_philosophical_approaches aš Novinky. Největší ekonomiky světa mají astronomické dluhy. A budou na tom hůř. [online], c 2011, [cit. 2012-01-5]. Dostupné na World Wide Web:,http://www.novinky.cz/ekonomika/255176-nejvetsi-ekonomiky-sveta-maji-astronomicke-dluhy-a-budou-na-tom-hur.html JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., Absolut, www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum, webmaster. [online], c 2009 webmaster, [cit. 2012-01-5]. Dostupné na World Wide Web: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1375&whichpage=42#24318 , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1375 , http://www.filosofie.cz/forum/forum.asp?FORUM_ID=3 JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., Návrh zákona o porážkové dani. [online], c 2009-2010, [cit. 2012-01-5]. Dostupné
na World Wide Web: http://www.vegetarian.cz/a/nzakona.html
JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., Důvodová zpráva k zákonu o porážkové
dani. [online], c 2009-2010, [cit.
2012-01-5]. Dostupné na World Wide Web: http://www.vegetarian.cz/a/mddz.html
Kronika
Lidstva, sestavovatel Bodo Harenberg, z německého orgininálu, šesté, doplněné
české vydání, Fortuna Print, spol. s r.o., Praha 2001, str. 10 a násl. *Putování s pravěkými lidmi, 2DVD-116minut, produkce seriálu Mike
Salisbury, režisér a výkonný producent Richard Dale, koprodukce BBC/Discovery
Channel 2002, vydala Mladá Fronta Dnes.(DVD
I: 1.-2.část strava předků člověka
po Homo ergaster, 2.část čas 24:59
a násl. Homo habilis jako mrchožrout
po objevení výroby kamenných(zřejmě pazourkových) nástrojů, 2.část čas 28:01
a násl. první Homo ergaster před 2 milióny let, DVD II: 3.část čas
1:39 a násl. lov pakoně Homo ergasterem, 3.část čas 24:01 a násl. zastavení
evoluce u Homo ergaster do před 1 milióny let). (Walking with Cavemen with Robert Winston, 2DVD-116minut, production of the series Mike Salisbury, Director and
Executive Producer Richard Dale, co-production of BBC/Discovery Channel 2002,
published by Mladá Fronta Dnes, (DVD
I: 1st-2nd Part food for human
ancestors until Homo ergaster, 2nd part time 24:59 et seq. Homo habilis as a
scavenger after the discovery of production of stone (probably flint) tools,
Part 2 time 28:01 et seq. the first Homo ergaster 2 million years ago, DVD II: Part 3 time 1:39 et seq.
wildebeest hunting by Homo ergaster, 3rd part time 24:01 et seq. stopping the
evolution of Homo ergaster until a million years ago)) ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. 1. soubor. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990. 592 s. Spisy, sv. 20. Petr Kotek, Novinky.cz,
Databáze 52 000 filmových svědectví o holocaustu je přístupná i z Prahy.
[online], copyright 1.2.2010 v 13:00, last revision 1.2.2010 v 13:00 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide
Web: http://www.novinky.cz/veda-skoly/190796-databaze-52-000-filmovych-svedectvi-o-holocaustu-je-pristupna-i-z-prahy.html
USC Shoah Foundation Institute for Visual History and Education, from Wikipedia, The Free Encyklopedia [online], copyleft, last revision 30 June 2011 at 09:14.[cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Survivors_of_the_Shoah_Visual_History_Foundation Digitální knihovna | NS RČS 1935-1938 | Poslanecká sněmovna - stenoprotokoly | 57. schůze (obsah, přílohy) | Čtvrtek 25. června 1936 , Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, cit. 18.1.2012, Dostupné na World Wide Web: http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/057schuz/s057004.htm ZÁKON (THe LAW) č. 30/1946 Sb. ze dne 19. února 1946 o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních
finančních monopolů. Daň
z masa (tax on meat) §§ 40-53.
A provádějící VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ (and implementing government regulation) č. 98/1946
Sb. ze dne 26. dubna 1946, kterým
se provádí zákon ze dne 19. února 1946, č. 30 Sb., o nové úpravě československého práva v
oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů. Daň z masa (tax on meat) §§ 3-19.
Použité obrázky (used
images): Marek Vácha, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 28.12.2011 v 21:51 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Orko Lamarckisme, Wikipedia,
l´encyclopedie libre [online], copyleft, last revision 16 décembre 2011 à 11:35 [cit. 2012-01-9].
Dostupné na World Wide Web: http://fr.wikipedia.org/wiki/Lamarckisme
Lamarckism,
from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 31
December 2011 at 12:32 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Lamarckism Darwin, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 4.12.2011 v 05:20 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Darwin Darwin, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 4 th January 2012 at 20:40 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Darwin O původu druhů, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 5.1.2012 v v 09:24 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/O_p%C5%AFvodu_druh%C5%AF Emma Darwin, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 23 December 2011 at 23:19 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Emma_Darwin Microorganism, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 9 January 2012 at 08:16 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Microorganism Human Evolution, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 6 January 2012 at 14:47 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Human_evolution Homo erectus, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 4 January 2012 at 17:00 [cit. 2012-01-12]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Homo_Erectus Homo ergaster, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 24 December 2011 at 17:35 [cit. 2012-01-12]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Homo_ergaster Stalin, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 31.12.2011 v 12:32 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stalin Голодомор в Україні 1932—1933, Вікіпедія — вільнa енциклопедія [online], copyleft, last revision 2.1.2012 v 07:52 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://uk.wikipedia.org/wiki/%D0%93%D0%BE%D0%BB%D0%BE%D0%B4%D0%BE%D0%BC%D0%BE%D1%80_%D0%B2_%D0%A3%D0%BA%D1%80%D0%B0%D1%97%D0%BD%D1%96_1932%E2%80%941933 **Animal rights, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 27 December 2011 at 18:11 [cit. 2012-01-5]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Animal_rights Adolf Hitler, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 9 January 2012 at 07:28 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Hitler Bombing of Dresden in World War II, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 5 January 2012 at 18:19 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Bombing_of_Dresden_in_World_War_IIr The Holocaust, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 2 January 2012 at 22:09 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Holocaust Steven Spielberg, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 5.1.2012 v 15:01 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Steven_Spielberg Mojžíš, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 7.1.2012 v 21:14 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Moj%C5%BE%C3%AD%C5%A1 Brahma, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 8 January 2012 at 01:11 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Brahma Ježíš Kristus, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 1.1.2012 v 16:22 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1 Sistine Chapel, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 8 January 2012 at 07:55 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Sistine_Chapel Nature, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 8 January 2012 at 03:46 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Nature Milky Way, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 7 January 2012 at 03:46 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Milky_Way Immanuel Kant, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 7.12.2011 v 16:04 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kant Immanuel Kant, Wikipedia, Die freie Enzyklopedie, [online], copyleft, last revision 2. Januar 2012 um 14:46 Uhr [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://de.wikipedia.org/wiki/Immanuel_Kant Buddha, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 7.1.2012 v 20:56 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddha Bible, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 9 January 2012 at 18:38 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Bible Jesus, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 7 January 2012 at 18:00 [cit. 2012-01-9]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Jesus Tóra, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 30.12.2011 v 13:47 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%B3ra Magna Carta, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 8 January 2012 at 08:17 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Magna_Carta Deklarace práv člověka a občana, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 11.12.2011 v 00:17 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deklarace_pr%C3%A1v_%C4%8Dlov%C4%9Bka_a_ob%C4%8Dana United States Declaration of Independence, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 8 January 2012 at 17:46 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/United_States_Declaration_of_Independence Mohandas Karamchand Gandhi, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 9 January 2012 at 05:31 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Mohandas_Karamchand_Gandhi Karel VI., Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 9.1.2012 v 17:59 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV Václav Havel, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 8.1.2012 v 20:54 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel Michail Sergejevič Gorbačov, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 26.11.2011 v 03:13 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Gorba%C4%8Dov Krádež, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 25.8.2011 v 22:26 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1de%C5%BE Theft, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 6 January 2012 at 21:18 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Theft Lichva, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 28.12.2011 v 21:38 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva Usury, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 9 January 2012 at 13:33 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Usury Podvod, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 21.8.2011 v 09:47 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Podvod Falsimonia, Wicipaedia, libera encyclopaedia [online], copyleft, last revision 21 Agusti 2011 v 09:46 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://la.wikipedia.org/wiki/Falsimonia Karel Marx, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 9.12.2011 v 01:48 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Marx Paradise, from Wikipedia, the free encyclopedia [online], copyleft, last revision 5 January 2012 at 03:07 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Paradise Ráj, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 12.7.2011 v 06:29 [cit. 2012-01-8]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A1j Рай, ВикипедиЯ - Свободная энциклопедия, otevřená encyklopedie [online], copyleft, last revision 4.1.2012 v 16:03 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A0%D0%B0%D0%B9 Image:AdamAndEve fx.png , http://www.centipedia.com/articles/Image:AdamAndEve_fx.png , http://www.centipedia.com/images/en/8/88/AdamAndEve_fx.png , cit 18.2.2011 v 13:07, From the book The Clip Art Book, 1980, compiled by Gerard Quinn "The Clip Art Book is a compilation of illustrations that are in the public domain. The individual illustrations are copyright free and may be reproduced without permission or payment." Hudba (music): … Mediální partner vegetarian.cz a za pomoc
při vzniku tohoto filmu děkuji redakci vegetarian.cz, text zákona o porážkové
dani, důvodovou zprávu a rozhovory o zákonu můžete také shlédnout na webových
stránkách www.vegetarian.cz (Media partner
vegetarián.cz and for assistance in the creation of this film, I thank to the
editors of vegetarián.cz, the text of the Act on the slaughter tax, the
explanatory report and the talks about the law can also be viewed on the
website www.vegetarian.cz ). Spolutvůrce scénáře Radim Paluš www.radimpalus.cz . copyleft 2012 Mnou poskytnuté toto, resp.
výše uvedené dílo je licencováno za podmínek http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs , licence
Creative Commons Uveďte autora/Zachovejte licenci 3.0 (Copyleft
2012 By me provided this, virtually the above work is licensed under the
terms http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en , license Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0
Unported (CC BY-SA 3.0) ). I. kniha
FILOSOFIE
LÁSKY ANEB ŘÁD VÍTĚZNÉ ARMÁDY: "Všichni
živí tvorové ve skutečnosti nejvíc chtějí žít ve světě, kde se budou mít
všichni rádi, proto
je každý stále povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti." Vše
ostatní jsou více názory(spekulace). (tj. maximálního souladu dobrých a zlých, resp.
dobra a zla) JUDr. Dalibor Grůza Ph.D. Vlastním nákladem, Hustopeče, Česká republika,
copyleft 2009-2012. Na podporu politické Strany za práva všech živých tvorů www.spvzt.cz
. Tato kniha je
licencována za podmínek http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs
, licence Creative Commons Uveďte autora/Zachovejte licenci 3.0. e-mail: ak-gruza@seznam.cz , viz též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz , www.e-polis.cz
, http://youtu.be/YhOv47fQlRU : Můj film česky: Zahájí radikální
muslimové brzy atomovou válku? Je evoluce
přírody milosrdná?
Porážková daň. , http://youtu.be/ibV-Fwh4sUc : Můj film anglicky s multilingual titulky: Will radical Muslims soon start atomic war? Is nature's evolution merciful? Slaughter tax. , www.filosofie.cz/forum/forum.asp?FORUM_ID=3
(7. přepracované a opravené vydání)
Děkuji všem, kdo svou radou, pomocí a trpělivostí přispěli k sepsání
níže uvedeného textu. |
|
|||||||||||
|
|
|
|
|
|||||||||||
|
|
Milí přátelé filosofové a čtenáři Podle mne jediný skutečný důvod ze
strany jakéhokoli živého tvora, který lze vědomě uvést proti světu, kde by se
měli všichni rádi, je, že oproti všeobecné lásce upřednostňuje příjemno
plynoucí přímo nebo nepřímo ze zabíjení jiných živých tvorů, což nelze
věrohodně před sebou ani před jinými nikdy ospravedlnit. Jediné myslitelné
řešení tohoto rozporu ve svědomí každého živého tvora je možné
prostřednictvím uvědomění si primárního axiomu mé Filosofie rovnováhy (tj. že
i já ve skutečnosti nejvíc chci žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi),
zejména prostřednictvím zkušenosti každého živého tvora za jeho života
či po smrti s smrtí a bolestí vlastní, blízkých, jiných lidí či jiných živých
tvorů. Naše přání čili subjektivní
skutečnost nepovažuji za nepoddajné bahno, na kterém se nedá stavět, ale naopak
za jedinou vlastní zkušeností bezprostředně ověřitelnou (nejexaktnější)
filosofickou (neviditelnou) pravdu každého jedince, kterou nám naše bytí
nebo nebytí nabízí. Každý si může totiž sám osobně zodpovědět, co si sám
osobně přeje bez toho, aby se musel zabývat pravdivostí dalších vnějších
okolností (např. jestli něco existuje, jestli jednotlivost A je jednotlivost
A, jestli existuji já, jestli existuje mé vědomí, pravdivostí objektivní
skutečnosti, tj. vědeckých poznatků či pravdivostí určité, např. náboženské
víry apod.). Prokazatelně nejjistější filosofickou pravdou je pak podle
mne přání, které má objektivní povahu, tedy si ho trvale přejí všichni živí
tvorové nadaní více či méně dokonalým vědomím. Podle mne tímto přáním všech,
tedy objektivní subjektivní skutečností je u každého živého tvora skutečné
přání všeobecné lásky, resp. přátelství všech na život a na smrt, o jehož
pravdivosti ve svém případě se může každý živý tvor jednoduše přesvědčit
vlastní poctivou odpovědí na následující otázku položenou jeho vědomí: Chci
ve skutečnosti nejvíc žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi? Ano, chci Za exaktní poznání pravdy považuji poznání Bytí
prostřednictvím naší zkušenosti, zejména našich smyslů. Jistý je tak pouze
sled počitků vnímaný zejména našimi smysly, tedy např., že teď vidím dům.
Vidím-li tento stejný dům na stejném místě pokaždé, když se podívám na stejné
místo, je mou nejjistější pravdou (nic jistějšího nemám), že tento dům
prokazatelně vidím, i když nemám nikde žádnou jistotu, že jej uvidím příště,
až se na to místo znovu v budoucnosti podívám, že jsem se tedy prve nemýlil.
Proto exaktní věda prokazuje přírodní zákony vysokou pravděpodobností
určitého děje, nikoliv jeho příčinností, tj. kauzalitou či jistotou (viz
empirická filosofie Davida Huma). Stejně tak mé přání žít ve světě, kde se
budou mít všichni rádi, lze poznat prostřednictvím mé zkušenosti, nikoliv
však smyslů (nejde o předmět smyslového poznání) ale zkušenosti mého vědomí.
Stejně tak jde v případě tohoto mého přání o prokazatelně nejjistější, resp.
nejpravděpodobnější pravdu (nic jistějšího nemám), a to tím více, čím
déle toto přání v mém vědomí trvá a čím více živých tvorů s ním
souhlasí.
Literatura: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?whichpage=1&TOPIC_ID=1091 : Jediná prokazatelně jistá pravda v našem životě http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1163 : Primární axiom Filosofie rovnováh |
|
|
|||||||||||
|
|
|
|
|
|||||||||||
|
|
|
|
|
|||||||||||
|
|
Vědecká teorie ráje na Zemi (viz též www.sweb.cz/filosofierovnovahy , http://www.filosofie.cz/forum/forum.asp?FORUM_ID=3 , www.cbox.cz/ak-gruza , www.e-polis.cz )
Stanovy obč. sdr. Společnost přátel
(pro zájemce stát se zakládajícím členem e-mail: ak-gruza@seznam.cz )
Stanovy obč. sdružení Společnost přátel se sídlem:
............................................................................
Preambule: Hlavním účelem obč. sdružení Společnost
přátel (dále též sdružení) je dosažení souladu všech a všeho, to znamená, aby
všichni živí tvorové (všichni živočichové, rostliny, houby, živé buňky,
bakterie, viry, stroje uvědomující si sami sebe apod.) se mohli v budoucnu
(evolučně) stát přáteli na život a na smrt.
čl. I. Věčná povinnost všech živých tvorů (1) Základní povinností všech živých tvorů
je působit co možná nejméně smrti a bolesti. Dokonalý živý tvor jí tedy ze
všech živých tvorů pouze rostlinné plody a rostlinná semena. (dále též věčná
povinnost členů) (2) Změna této věčné povinnosti všech
živých tvorů, kteří jsou členy tohoto sdružení (dále též členové), je
nepřípustná. V případě změny či zrušení této věčné povinnosti členů nastává
zánik sdružení. (3) Výkladem těchto stanov nelze oprávnit
odstranění nebo ohrožení této věčné povinnosti členů. (4) Člen je oprávněn také jíst pouze postupně v krajní nouzi (zejména z vážných zdravotních důvodů) vejce, v krajní nouzi chcípliny živých tvorů zemřelými přirozenou smrtí, zásadně na stáří, případně v krajní nouzi odebranou krev neporažených zvířat a lidí a mléko, případně v krajní nouzi rostliny, vše vždy co možná nejmilosrdněji chované a zabité, a výrobky výhradně z nich. čl. II. Členství ve sdružení (1) Členem se může stát každý živý tvor,
který se vůči sdružení a ostatním členům zaváže vždy dodržovat věčnou
povinnost členů a zároveň se zaváže dodržovat platné stanovy sdružení. (2) K zániku členství ve sdružení dochází
rovněž bez dalšího u člena, který podstatným způsobem poruší věčnou povinnost
členů. Tento zánik může svým rozhodnutím závazně deklarovat valná hromada. Do 1 měsíce od tohoto rozhodnutí domáhat
se konečného určení, že členství ve sdružení tímto způsobem zaniklo nebo
nezaniklo, může rovněž každý i vyloučený člen žalobou u soudu. (3) Člen vyloučený ze sdružení v souladu s
těmito stanovami se může stát opětovně členem sdružení nejdříve po uplynutí
doby 3 měsíců od jeho vyloučení, člen, jehož členství ve sdružení zaniklo v
souladu s těmito stanovami pro podstatné porušení věčné povinnosti členů, se
může stát opětovně členem nejdříve po uplynutí doby 5 let od konečného rozhodnutí o tomto zániku
jeho členství. (4) Každý člen je oprávněn kdykoliv
jednostranným právním úkonem vystoupit ze sdružení. (5) Všichni členové jsou povinni se vždy vůči sobě chovat v souladu s dobrými mravy, zejména všemi jim dostupnými prostředky bránit život každého člena před jeho ztrátou či vážným poškozením zdraví (např. hladem, žízní, zimou, horkem, nedostatkem zdravotní péče apod.), tato povinnost se posuzuje zejména s ohledem na trvalé dodržování věčné povinnosti členů. čl. III. Valná hromada (1) O všech záležitostech sdružení,
rozhoduje valná hromada (dále jen valná hromada) nadpoloviční většinou
hlasujících členů. Každý člen má na valné hromadě jeden hlas. Oznámení o
předmětu jednání, místě a čase konání valné hromady musí být zveřejněno s
dostatečným předstihem na webových stránkách sdružení. (2) Členové mohou přijímat výše uvedená
rozhodnutí i mimo valnou hromadu (např. prostřednictvím internetu, zejména
prostřednictvím elektronického podpisu kvalifikované certifikační autority).
U člena, který se na valné hromadě výslovně nebo mlčky zdrží hlasování, se má
za to, že hlasoval proti navrhovanému rozhodnutí.
čl. IV. Jednatelé (1) Za sdružení jednají navenek vždy dva
jednatelé, právní úkony jménem sdružení jsou oba jednatelé oprávněni činit
pouze společně. (2) Jednatele volí a odvolávají z řad členů
valná hromada. Jednatel je oprávněn ze své funkce jednostranným právním
úkonem odstoupit. Funkce jednatele zaniká rovněž zánikem jeho členství ve
sdružení. Při zániku své funkce je bývalý jednatel povinen učinit veškeré
úkony tak, aby sdružení a členové neutrpěli na svých právech nebo oprávněných
zájmech újmu. (3) Jednatel je povinen kdykoliv řádně informovat kteréhokoliv člena na jeho žádost o záležitostech sdružení. Oba jednatelé rozhodují společně o všech ostatních věcech sdružení, které si již dříve nevyhradila nebo o kterých již dříve nerozhodla valná hromada. čl. V. Majetek sdružení (1) Sdružení je financováno zejména z darů
svých členů.
čl. VI. Zánik sdružení (1) Při zániku sdružení se likvidační
zůstatek ze zpeněžení veškerého majetku a po uspokojení všech věřitelů
sdružení rozdělí mezi současné a bývalé členy a jejich dědice podle poměru
majetku, který darovali sdružení.
Literatura: www.cbox.cz/ak-gruza , www.sweb.cz/filosofierovnovahy , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=838 : Můj Bůh je soulad všech a všeho II. a přírodních (exaktních) (ad.3.))
Povinnost nezabít nic živé kromě případů, kdy je to naprosto
nezbytné:
1.) Člověk
nesmí nikdy zabít žádného živého tvora, zejména člověka (ani sebe). (tj. podle mne při pravděpodobnosti 0-5%
zabití člověka člověkém musí ten druhý člověk začít zachraňovat tohoto prvého
člověka, v nejhorším případě pouze ustupovat) 2.) Člověk
má povinnost zabít co možná nejméně (tj. při ochraně života) živých tvorů, a
aby přirozeně co nejméně cítili bolest.1) (tj.
podle mne člověk může zabít živého tvora jen při nejméně 95-100%
pravděpodobnosti, že tím zachrání život jiného živého tvora, tak aby tím
způsobil co možná nejméně smrti a bolesti) 3.) Z toho
plyne, že pro mě jako člověka je zdravé (tj. pokud nezvracím a nemám podváhu2) či alergický šok) jíst ze všech živých tvorů pouze nevzklíčená
rostlinná semena (dále jen rostlinná semena, vzklíčená semena jsou už mladé
rostliny) a rostlinné plody se semeny, jejichž oddělení od rostliny ji nemůže
usmrtit a zároveň jde o způsob rozmnožování těchto rostlin s maximálním
zdraví nepoškozujícím množstvím soli, popř. příslušným množstvím jiných
minerálů a vody (tj. např. pro dospělé a děti ve věku nad 11 let maximální
denní dávku šesti gramů soli, pro menší děti pět gramů, pro kojence jediný
gram soli3) )4). Mělo by zřejmě jít o semena rostlin (sója, hrách, fazole, obilí
apod.) a plody rostlin se semeny, zejména stromů (např. jablka, hrušky, datle).
Základní 3
zákony, které zaručují ráj na Zemi pro všechny, vzniknou zobecněním mých tří
výše uvedených pravidel. Tyto 3 základní zákony ráje, kterým by se měli řídit
všechny živé organismy, které chtějí ráj na Zemi pro všechny, jsou:
2.) zabít co možná nejméně (tj. při ochraně života) živých tvorů,
a aby přirozeně co nejméně cítili bolest, 5) ,6) 3.) z toho plyne, že pro člověka je zdravé jíst ze všech živých
tvorů pouze rostlinné plody a rostlinná
semena a pro ostatní živočichy je zdravé jíst pouze rostliny, houby,
samostatné živé buňky, bakterie a viry (tj. pokud nezvrací a nemají podváhu
či alergický šok) spolu s příslušným zdraví nepoškozujícím množstvím minerálů
a vody. 1), 2) Pozn.:
Jedině Bůh, kterého ztotožňuji s přírodou, jako dokonalý hospodář,
jemuž podléhá vše živé, smí zabít člověka i všechno živé. Člověk, který je ve vztahu k ostatním
živým tvorům podobný Bohu, tedy jakoby dokonalým hospodářem, smí zabít
ostatní živé tvory. Jako dokonalý hospodář-Bůh miluje člověka a chce být
jím milován a nezabije ho vyjma případu nutnosti ochrany života živého tvora
či živých tvorů prostřednictvím boje o život při přirozeném výběru v rámci
evoluce (viz kapitola 2.6.
Jak žít (etika) , Nejedení masa ), tak by člověk jako obraz dokonalého hospodáře ve
vztahu k jiným živým tvorům jako člověk měl je milovat a chtít být jimi
milován a humánně zabít jiného živého tvora jako člověka jen v nejnutnějším
případě ochrany života nějakého živého tvora, tedy především člověka a měl by
si vybrat jiného živého tvora, který nejméně za přirozených okolností (tedy
bez umělých prostředků utišujících bolest) cítí bolest, tedy jde o nejméně
evolučně dokonalého jiného živého tvora, který ho za to tím pádem bude
nejméně nenávidět. Jestliže musíme (člověk i příroda) pro záchranu nějakého
života volit mezi zabitím více živých
tvorů evolučně méně dokonalých a zabitím méně živých tvorů evolučně
dokonalejších (tj. kteří více cítí bolest), nelze stanovit přesné
pravidlo, jak se chovat (jde o dilema v rámci shora uvedeného pravidla č.2), je třeba rozhodnout podle citu, přičemž
je třeba vážit zejména následující hlediska: stáří, resp. mládí
zabíjených živých jedinců, velikost kladného rozdílu mezi počtem evolučně
méně a více dokonalých zabíjených živých jedinců (např. ohrožení druhu méně
dokonalých živých jedinců), vinu ze smrti jiných živých jedinců ze strany
zabíjených živých jedinců, např. jde-li o masožravce či býložravce, smrtelná
nemoc některého zabíjeného živého jedince aj. Aby člověk v případě tohoto dilematu správně podle citu
rozhodoval mezi smrtí více od člověka odlišných živých jedinců evolučně
méně dokonalých a smrtí méně od člověka odlišných živých jedinců evolučně
dokonalejších musí sám se stravovat
podle shora uvedených pravidel č.1. a 2., v ideálním případě podle pravidla
č. 3, které zaručuje dokonalý cit. Podle této filosofie pastýř Ábel nebyl
oprávněn obětovat Bohu zabitím zvířata ze svého stáda, za což se mu pomstil
Bůh, resp. příroda, resp. mikroorganismy přírody smrtí z rukou Kaina, vraha, došlo
tak k porušení nejenom výše uvedeného pravidla č. 2 ale v důsledku tohoto i
porušení pravidla č.1, tedy vraždě člověka. Toto je cesta, jak obnovit na světě ráj na Zemi, židé, resp. židovská
kabala by řekli, jak osvobodit božské světlo představující vše živé ze zajetí
klippot, tedy slupek zla (viz kapitola: VI.) Vznik Vesmíru). Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na
celé Zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se
semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému
ptactvu a všemu, co se plazí po Zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm
veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. Genesis 1,29-30
Podle mne ráj na Zemi vyžaduje, abychom zabíjeli ostatní živé tvory
jen v případě naprosté nezbytnosti, nezabíjeli je zbytečně, což je jediná
povinnost pro dosažení ráje na Zemi. Věta
v Bibli: A Bůh jim požehnal a řekl jim:
„Ploďte a množte se a naplňte Zemi." (Gen 1,28), je povinnost
k předcházení vymření živočišného druhu. Tato povinnost množit se
není omezeno ani prostorem, protože lze zabydlit při pokroku vědy např. celý
Vesmír. Tato povinnost spravedlivých jedinců se vztahuje rovněž na ty, kdo
děti či potomky u jiných živých tvorů mít nemohou poté, co se zásadně napraví
lidská či jejich živočišného druhu nespravedlivost. K dalším právům v ráji na
Zemi, které však nelze všechny vyjmenovat, patří zřejmě právo na lásku všech
živých tvorů, radost ze života, ale i filosofii a velký pokrok ostatní vědy a
schopností živých tvorů apod. Literatura: http://www.biblenet.cz/ : Český ekumenický překlad 2) BMI – body mass index,
index tělesné hmotnosti, výpočet, pomocí nějž lze určit, zda je váha
optimální, nebo zda trpí člověk nadváhou či podvýživou. Hodnoty BMI: méně než
18 – podváha, 18 – 25 ideální hmotnost, 25 – 30 nadváha, nad 30 obezita
ohrožující zdraví. Výpočet BMI: hmotnost (kg) / druhá mocnina výšky (m).
3) a to vzhledem k nulové
kalorické hodnotě soli viz "SALT 1 TSP" (TSP čili teaspoon-čajová lžička) na: http://www.myfoodbuddy.com/foodCalorieTable.htm , tj. zdravé je "pro dospělé a děti ve věku nad 11 let maximální
denní dávku šesti gramů soli, pro menší děti pět gramů, pro kojence jediný
gram", protože "důležitým úkolem soli (NaCl) v lidském těle je
zadržovat vodu", "vnitřně podporuje sůl trávení", "slouží
k čištění žaludku od jedů", zároveň však nadměrné množství soli může
poškodit ledviny
4) Srážky mikročástic,
jejichž počet je do jisté míry pravděpodobnosti náhodný, které tvoří tělesa
makrosvěta, a tudíž jsou základem srážek v našem světě (makrosvětě z hlediska
fyziky), jsou věcí náhody a pravděpodobnosti. Vezmeme-li pouze dvě takové
mikročástice, tak po každé jejích srážce dle de Broglieových vln a
Heisenbergových vztahů neurčitosti lze jejich další pohyb stanovit pouze
neurčitě, na základě pravděpodobnosti, což tím pádem platí rovněž o jejich
další srážce. Nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic
od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby tyto
srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb
všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném
důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou
pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky
mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o
mechanický základ evoluce). Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k
ustávání srážek a představuje vývoj od méně pravděpodobného k
pravděpodobnějšímu stavu přírody.
Já si myslím, že i se zvířetem či jiným
živočichem, rostlinou, houbou, buňkou, bakterií, virem se evolučně (tj. po
určité době vývoje) můžeš domluvit, proč si tedy již nyní dělat z nich
nepřátele. Zároveň si myslím, že i živočich, rostlina, houba, buňka, bakterie
či vir si do jisté míry uvědomují sebe sama (což je podle mne určujícím
znakem každého živého organismu) a poznají, jestli se k nim chováš jako
přítel nebo nepřítel, jestli je zabíjíš nebo je chráníš.
Člověk se dle Darwinovy
evoluční (vývojové) teorie vyvinul z nižších organismů, v konečném důsledku z
primitivních živých buněk, které jsou bezpohlavní a množí se dělením. Proto
vývoj samčího a samičího pohlaví jako přitahujících se protikladů je zřejmě
otázkou až vyššího evolučního (vývojového) stupně evoluce (vývoje) živých
tvorů. (http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=79506&auth= , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=822 : Jak se dostat do ráje aneb 2 základní zákony ráje , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=826 : Co bylo dřív, vejce nebo slepice? ) 6) Podle
mého názoru musí voják vojáka nepřítele, který ho chce zabít, střelit do
ramene, v němž drží zbraň. Bude-li mne chtít zabít druhou rukou, do níž
uchopí zbraň vzhledem k tomu, že rameno ruky obvyklé pro držení zbraně bude
zmrzačené mou střelou, musím ho střelit i do druhého ramene. Tato zranění na
dlouhou dobu zneschopní vojáka nepřítele, který chce zabíjet, po dlouhé době
léčení rozstřílených ramen lze předpokládat, že válka mezitím skončí. Zároveň
bude možné v davu lidí rozlišit teroristy, protože budou mít rozstřílené
ramena a budou špatně nebo vůbec moci hýbat rukama. Tím bude možné dosáhnout
preventivního cíle, protože ti nejagresivnější teroristé budou jednak
vyřazeni z boje, jednak budou lehce identifikovatelní a nebudou tudíž moci
vést své soukmenovce do dalších bojů. Zároveň půjde o prostředek zmírnění
války, protože bolestivost zranění střely do ramene a jeho léčení poslouží
jako prevence před dalším stupňováním bojů, kdy si lidé rozmyslí válčit, když
jediným výsledkem bude jejich zmrzačení a bolestivé zranění a léčení. Ve
skutečnosti tak jde o pacifistickou taktiku vedení poziční války.
(viz též: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=784 : Praktický návrh mírové taktiky poziční války ) II.) Jak vychovat z masožravce býložravce a
zhubnout
Tělo savců je poháněno energií získávanou
spalováním cukrů (jde o jakousi pohonnou látku těla savců). Cukry lze
rozdělit na:
1.) Hroznový (více mladé hrozny) cukr (glukózu),
která je obsažena ve všech druzích živočichů, vejcí a plodů rostlin. 2.) Ovocný cukr (fruktózu), která je
obsažena ve všech druzích ovoce. 3.) Mléčný cukr (laktózu) obsahující
glukózu a zvláštní cukr galaktózu. 4.) Třtinový či řepný cukr (sacharózu),
který se získává z kořenů, resp. stvolů rostlin v případě cukrové řepy, resp.
cukrové třtiny. Sacharóza se skládá z výše uvedené fruktózy a glukózy.
Proto je třeba, aby masožravec jedl maso
minimálně. Toho je možno dosáhnout návratem masožravce do dětství tím, že
bude jíst maximálně mléka, na které není alergický. Je třeba provést výběr
mléka a možná jej také měnit jako např. kravské, ovčí, kozí, velbloudí, lamí
apod.
Je tomu tak proto, že ovocný cukr
(fruktóza) je zásadně velmi špatně stravitelný, proto většina masožravců zřejmě
nemůže jíst ovoce, ani med a hrozny (podstatou medu a hroznů je ovocný cukr
(fruktóza) a hodně volné glukózy), ani řepný či třtinový cukr, jehož
podstatou je sacharóza (tj. opět ovocný cukr a glukóza). Jediné, co může jíst
masožravec, jsou různé druhy mléka (viz výše), kde glukóza je obsažena spolu
s výše uvedeným zvláštním cukrem galaktózou, který dle mého názoru
představuje přechod mezi ovocným cukrem (fruktózou) a glukózou obsaženou v
mase pro masožravce.
V případě, že masožravec není zatím schopen
trávit mléko, měl by založit svou stravu na neoplodněných vejcích
obsahujících glukózu v čisté podobě.
Já sám jsem čtyři roky (2004 až 2008) jedl
pouze vejce, mléko a mléčné výrobky (s výjimkou dvou koleček salámu, kdy mě
velmi bolela hlava, a domníval jsem se, že je to z nejedení masa), než jsem
přešel převážně na rostlinnou ovocnou a rostlinou semennou stravu. V té době
jsem přibral zhruba 25 kg při výšce 170-172 cm ze 70 kg na 95 kg a poté jsem
velmi rychle zhubl z 95 na 72 kg, když jsem asi měsíc jedl a pil pouze slanou
vodu, což lze ze zdravotních důvodů učinit pouze jednou v životě a tuto
váhu jsem si udržel na 72-77 kg do teď poté, co jsem začal jíst zásadně pouze
rostlinou ovocnou a rostlinou semennou stravu.
Literatura: Eliška Petulová, Sledování
stability enzymů a enzymových směsí pro stanovení sacharidů ve víně, Brno
2010, http://is.muni.cz/th/222932/prif_b/bakalarska_prace_konecna_verze.pdf
, Přehled středoškolské chemie,
prof. RNDr. a kol., SPN 1999, Praha, s. 294-295, 2.) Harperova Biochemie,
R.K. Muray a kol.,Prentice-Hall Internetional Inc., Nakladatelství a
vydavatelství H&H, přeložil MUDr. L.Fialová, CSc. a kol., 2002, s. 216, http://www.wine.cz/reva/index.html : Hana Černohorská
Evoluci živých tvorů lze podle mne definovat jako zdokonalování chování živých tvorů prostřednictvím zdokonalování jejich stravy.
Danou definicí evoluce jako spirály
zdokonalování či zprimitivnění živého jedince prostřednictvím jeho chování a
stravy lze podle mne odůvodnit pravidla košer stravy (košer znamená pojem
rituálně vhodné, resp. čisté stravy, v širším slova smyslu ale označuje v
judaismu vše, co je povolené, vhodné nebo správné) u židů.
Danou definicí evoluce jako spirály
zdokonalování či zprimitivnění živých tvorů prostřednictvím jeho chování a
stravy odůvodňuji rovněž svá tři pravidla slučující exaktní a duchovní vědy
{viz kapitola I.) Sloučení duchovních a přírodních (exaktních) věd}. Jinými slovy člověk, resp. jiný živý tvor, který
se stále dokonaleji stravuje podle výše citovaného pravidla
č. 1.) a č. 2.) (dalo by se říci košer v mém slova smyslu. Tedy, že člověk
nesmí zabít nikdy žádného živého tvora, zejména člověka a člověk má povinnost
zabít co možná nejméně (tj. při ochraně života) živých tvorů, a aby přirozeně
co nejméně cítili bolest. Dokonalý živý tvor pak jí pouze rostlinná semena a
rostlinné plody se semeny), je schopen se rovněž stále dokonaleji chovat
podle těchto dvou pravidel (dalo by se říci košer v mém slova smyslu), resp.
zdokonalovat se. Zároveň živý tvor, který se nestravuje podle těchto dvou
pravidel, není schopen se chovat podle těchto dvou pravidel, resp.
zprimitivňuje se. 1) Bolest živých tvorů (člověka, živočichů, rostlin, hub, živých
buněk, bakterií, virů apod.), 2) strach
živých tvorů z bolesti, příp. z krajní psychické, resp. tělesné bolesti,
kterou je smrt, a 3) nenávist
živých tvorů vůči těm, kdo způsobují bolest, jsou podle mne hlavními prostředky evoluce. Já si myslím, že všechny mikroorganismy si pamatují bolest,
jak svou tak bolest způsobenou jeho blízkým mikroorganismům a mstí se vrahům
těchto mikroorganismů tím, že je pojídají, resp. na nich parazitují či je
napadají jako např. viry. Toto vzájemné pojídání mikroorganismů se v našem
světě projevuje např. jako napadení lidského těla cizími mikroorganismy, což
je důvodem veškerých nemocí člověka a jiných živých tvorů. Obrazně řečeno
žije-li buňka, vir či bacil, říkejme mu např. Jindřiška, celý svůj život v
sousedství jiného mikroorganismu, říkejme mu např. Adélka, a ty Adélku
zabiješ, pak se ti Jindřiška mstí spolu s kmeny ostatních mikroorganismů
svého druhu. Lze tak mluvit o předpokladu přátelství mezi mikroorganismy stejného
druhu, které je základem evoluce a evolučního boje, tedy výběru potravy
těchto spřátelených mikroorganismů z okruhu jejich nepřátelských
mikroorganismů, např. živých buněk tvého lidského těla, což se u něj projeví
jako jeho nemoc. Proto by cílem evoluce mělo být vytvoření jediného organismu
tvořeného všemi existujícími mikroorganismy, příp. živými buňkami, které
zřejmě jsou na mikroúrovni spolu schopny komunikovat a vytvořit tento jediný
organismus tvořený všemi živými tvory, resp. jejich živými mikroorganismy,
zejména buňkami, které budou přáteli na život a na smrt (ráj na Zemi). Při
dobré smrti umírají živé buňky postupně jedna podruhé, nedochází ke smrti
velkého množství živých buněk najednou, což by způsobilo člověku, živočichu
nebo rostlině, houbě či jinému živému tvoru velkou bolest nebo předčasnou
smrt. Podmínkou tedy je, aby živé buňky lidského, živočišného nebo
rostlinného, houbovitého těla umírali postupně dlouhou dobu, aby se tito živí
tvorové dožili maximálního stáří a umírali téměř bezbolestně. Proto jím ze všech živých
tvorů pouze rostlinná semínka rostlinné plody a pouze v případě, že toho nejsem
schopen, piji mléko, a když ani to nestačí jím minimálně vajec. U mne to nyní
činí jedno vajíčko týdně a cca půl litru biomléka denně, abych minimalizoval
výše uvedenou špatnou, resp. nedůstojnou smrt ve světě. Myslím si, že svět
neovládají peníze, nadnárodní kapitál či korporace, mocné státy či výjimeční
lidé apod., ale živé buňky a jiné živé mikroorganismy, které jediné mohou
ovlivnit, co si každý člověk, živočich, rostlina, houba či jiný živý tvor
myslí a co dělají. Jen živé buňky-např. neurony v mozku ovlivní, co si člověk
myslí a člověk sám nemá vliv, jak se tyto např. neurony v mozku propojí. Podle mne dále tyto živé mikroorganismy, zejména živé buňky jsou
mnohem inteligentnější, než si dnes myslíme. Jsou schopny se k člověku,
živočichu, rostlině, houbě či jinému živému tvoru chovat přátelsky či
nepřátelsky podle toho, jestliže se on k nim a jejich blízkým živým
mikroorganismům chová přátelsky nebo nepřátelsky, jestli je zabíjí nebo je
chrání. Nepřátelské chování živých mikroorganismů, zejména živých buněk,
např. neuronů v mozku vypadá jako nemoc živého tvora nebo jako hádka, rvačka
či válka např. lidí či jiných živých tvorů. Přátelské chování živých
mikroorganismů, zejména živých buněk má podobu příjemných pocitů např.
člověka ze zažívání pocitů přátelství ke všem živým tvorů, jeho úspěšnost a
štěstí v životě či povolání či obdobně u jiných živých tvorů. Chceme-li vysledovat zákon dějin, je třeba
se obrátit ke studiu kronik lidstva. Nejúplnější kronikou je zřejmě Bible. Z
ní lze vysledovat, že dějiny izraelského národa se konají podle vzorce
vyhnanství (exil), vyjití (exodus), zaslíbená země (Izrael) a znovu
vyhnanství (exil) atd. stále dokola. Obdobně probíhají dějiny jiných národů,
kde se však střídá období závislosti (kolonií), získání nezávislosti
(dekolonizace) a moci (imperií) a opětovné závislosti (kolonií) atd. stále
dokola, vzpomeňme Německo (resp. Svatou říši římskou národa německého a Třetí
říši), Itálii (resp. Římskou říši), Velkou Británii (resp. Anglii), Rusko
(resp. Sovětský svaz), Českou republiku či dnes USA, které jsou na stupni
velmoci (impéria).
Co způsobuje tento dějinný koloběh. Vše je
totiž pohybem, střety mezi jednotlivými pohybujícími se předměty a jejich
soustavami dochází k přesunu pohybu (resp. hybnosti) od jednoho předmětu
resp. jejich soustav na druhou. Tak dochází k soustřeďování hybnosti v rámci
určitého národa v době jeho vyhnanství (exilu), toto soustřeďování hybnosti
vrcholí vyjitím (exodem) a následuje období střetů při dobývání a ochraně země
zaslíbené (Izraele), kdy dochází ke ztrátě, resp. vyčerpání této hybnosti
národa prostřednictvím jeho střetů s jinými národy a přesunu této hybnosti na
jiný národ.
Stejně lze předpokládat, že po případné
atomové válce dojde k rozmachu zvířat (viz kniha Pierra Boullea Planeta opic)
či rostlin (viz kniha Johna Wyndhama Den Trifidů) dnes v otroctví člověka
(exil), které zaujmou místo člověka (exodus), a úpadku a otroctví člověka
(exil člověka).
Jaká existuje cesta z tohoto koloběhu
dějin. Cestou je přátelství všech živých tvorů, a to jak k přátelům, tak
i k nepřátelům (viz upřednostnění slov Ježíše Nazaretského, možná Krista: Milujte své nepřátele a modlete se za ty,
kdo vás pronásledují, Matouš 5:44, oproti slovům Mojžíše: Budete
pronásledovat své nepřátele, takže padnou před vámi mečem. Leviticus 26:7),
tedy nezabíjet žádného živého tvora vyjma případů nezbytné nutnosti (tj. jíst pouze rostlinná
semena a rostlinné plody se semeny vyjma ochrany svého života zejména vážných
zdravotních důvodů). V případě přátelství nedochází totiž ke střetům a tudíž
ke ztrátě hybnosti národa (v případě přátelství k nepřátelům dochází k
minimální ztrátě hybnosti), pohybové střety předmětů a jejich soustav totiž
podle mne směřují svět k vytvoření jediné pohybové soustavy čili světa bez
střetů. V případě přátelství k nepřátelům se totiž z nepřátel stávají přátelé
a dochází rozšiřování okruhů přátel, tedy ke vzniku malých rájů na Zemi,
jejichž spojením vznikne ráj na Zemi.
V případě dnešního Izraele přátelství
Izraelců a Palestinců znamená nezabíjet se vzájemně v boji, pouze se v boji v
nezbytné míře zraňovat tak, aby byl nepřítel na potřebnou dobu vyřazen z
boje, čímž dojde k postupnému omezení působení zákona krevní msty (resp.
zákona: Nebudeš ho
litovat. Život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu.
Deuteronomium 19:21), a podporovat vzájemnou charitu na území nepřítele
(tj. budovat školy, dodávat potraviny a jiné věci apod.) IV.) Teorie rozpínání Vesmíru a přitažlivosti
Podle mého názoru si lze Vesmír představit
jako kolotoč, kde působí přitažlivá síla vakua jako prvotní příčina dostředivé
síly gravitace. Jestliže vznikl Vesmír z malého prostorového útvaru a
postupně během svých dějin se rozpínal až do našich rozměrů, lze podle mne
říci, že tento malý prostorový útvar se vyznačoval velkou kinetickou energii,
která dle Speciální teorie relativity (dále též jako STR) A. Einsteina
znamenala rovněž velkou počáteční relativistickou hmotnost tohoto malého
prostorového útvaru-prapůvodce dnešního Vesmíru. Jinými slovy mikročástice a
zároveň tento malý prostorový útvar jako celek se zřejmě vyznačoval pohybem o
velké hybnosti, resp. rychlosti, kterým zřejmě byla rotace tohoto malého
prostorového útvaru-prapůvodce našeho dnešního Vesmíru. Vrátím-li se ke shora
uvedenému příměru Vesmíru jako velkého kolotoče, pak na tento malý prostorový
útvar-prapůvodce dnešního Vesmíru a zároveň i na dnešní Vesmír působí
dostředivá síla způsobená jeho pohybem o vysoké hybnosti, resp. rychlosti,
zřejmě jde o rotaci Vesmíru, která je zřejmě příčinou gravitace.
Nyní se pokusím vyvrátit zažitou teorii
entropie Vesmíru, která zjednodušeně vychází z toho, že Vesmír se bude tak
dlouho rozpínat, až se průměrná hustota jeho látky sníží na téměř nulu a
zároveň dojde k rovnoměrnému rozložení této průměrné, resp. téměř nulové
hustoty látky v rámci celého Vesmíru. Podle mne tuto teorii vyvrátila již Einsteinova
Obecná teorie relativity, jejíž rovnice vyřešené Rusem Alexandrem Fridmanem,
předpokládá, že se Vesmír může buď rozpínat, nebo naopak smršťovat. Podle
mého názoru vlivem gravitace při dosažení určitého bodu rovnováhy by se mohlo
zastavit jak rozpínání Vesmíru, tak jeho smršťování. Jinými slovy v okamžiku,
kdy dojde k vyvážení přitažlivých sil uvnitř Vesmíru s výše uvedenou
odpudivou silou způsobující rozpínání Vesmíru, dojde dle mého názoru k
zastavení nebo oscilování objemu našeho Vesmíru kolem tohoto rovnovážného
stavu.
Nyní bych se chtěl ještě vyjádřit k důvodům
existence gravitační síly v rámci hmoty. Gravitační pole není dle mého níže
uvedeného názoru nic jiného než pohybové pole bodů časoprostoru. Podle mé
filosofie:
2.) Hmota je tvořena dle mého názoru
nekonečným počtem částic (bodů časoprostoru) o nulové relativistické
hmotnosti a nenulové rychlosti nižší, než je rychlost světla c. 3.) Světlo, resp. elektromagnetické vlnění
(dále též světlo) je dle mého názoru tvořeno konečným počtem částic (bodů
časoprostoru) o nenulové relativistické hmotnosti, nulové klidové hmotnosti a
rychlosti světla c.
Podle mého názoru prvotní příčinou
existence přitažlivých sil v rámci hmoty je to, že hmota je tvořena jak shora
uvedenými body časoprostoru hmoty, tedy pohybujícími se body časoprostoru,
tak i shora uvedenými body časoprostoru absolutního vakua (jež je zde však
nutno dovodit teoreticky, protože jeho existence dle současné exaktní vědy
nebyla dosud žádným hodnověrným pokusem dokázána), které mají nulovou
rychlost, jsou tudíž nehybné. Lze si tak představit, že toto absolutní vakuum
vyplňuje prázdný prostor mezi částicemi hmoty. Obecnou vlastností vakua ve
Vesmíru je pak vznik podtlaku, kterým dochází k nasávání hmoty (přitažlivá
sílá vakua). Podle mne tento podtlak
teoreticky předpokládaného vakua nehybných nebo téměř nehybných bodů
časoprostoru v rámci hmoty ale i v rámci mezihvězdného a meziplanetárního
prostoru v našem Vesmíru je prvotní příčinou existence přitažlivých sil ve
Vesmíru, protože způsobuje koncentraci a rotaci hmoty v rámci planet, hvězd
apod. a v rámci ní vzniku dostředivých, resp. přitažlivých sil, a zejména
gravitace a bude příčinou zastavení současného rozpínání Vesmíru, poté co
objem vakua v našem Vesmíru dosáhne kritického bodu, který bude znamenat
rovnováhu shora uvedených odpudivých a dostředivých (přitažlivých) sil našeho
Vesmíru. Náš Vesmír se tak bude podobat velkému řetízkovému kolotoči v pohybu,
kde bude vyvážena odpudivá síla působící na sedačky kolotoče jeho pohybem ve
volném prostoru a dostředivá síla zajišťována na řetízkovém kolotoči řetězy a
v našem Vesmír shora uvedenou a popsanou přitažlivostí.
Přitažlivá
síla neabsolutního vakua vůči hmotě pak na jedné straně způsobuje koncentraci
hmoty do celků o větší hmotnosti, zároveň však způsobuje rozpínání Vesmíru
vzhledem k tomu, že okolí našeho Vesmíru je zřejmě tvořeno absolutním vakuem
(viz kapitola VI.)
Vznik Vesmíru).
Protože hmota je dle mého názoru tvořena
body časoprostoru, které byly před vznikem Vesmíru nehybné a představovaly
absolutní vakuum, kterému byla udělena nenulová rychlost střetem se světlem a
tak vznikla hmota a světlo, resp. náš Vesmír (okolí našeho Vesmíru tak tvoří
zřejmě body časoprostoru o nulové rychlosti, tj. absolutní vakuum, a světlo,
tj. body časoprostoru o rychlosti světla), lze říci, že hmota, tedy body
časoprostoru o nenulové rychlosti nižší než rychlost světla, má snahu se
neustále vracet do těchto svých dvou původních stavů, světla a absolutního
vakua. Vyzářením světla vzniklých termonukleárními reakcemi při spálení hvězd
tak dochází podle mne uprostřed hmoty hvězd k soustředění absolutního vakua,
které tvořilo před tím řídkou hmotu (nedokonalé, neabsolutní vakuum) v
prostoru mezi částicemi hmoty. Toto
neabsolutní vakuum má tu vlastnost, že se smršťuje do jediného bodu
(příkladem nám může být plastová taška, ze které vyfoukneme vzduch a která se
smrští), stejně tak i hmota spálené
hvězdy obklopující tento její střed z absolutního vakua se bortí do středu
tohoto útvaru, tj. neutronové hvězdy či černé díry. Lze si rovněž
představit propojení tohoto středu černé díry tvořeného absolutním vakuem s
okolím našeho Vesmíru, tvořeného zřejmě absolutním vakuem (viz kapitola VI. Vznik Vesmíru).
V.) Teorie paradoxu
cestování časem
Cestování časem si lze podle mne představit
jako nastoupení do vlaku, který jezdí rychlostí světla pořád dokola, a
protože nejvyšší rychlostí je rychlost světla, tak hodiny v tomto vlaku stojí
(tj. pořád jsou na časovém bodu 0 od vzniku konkrétního světla,
v případě nejstaršího elektromagnetického vlnění v okamžiku nula od
vzniku Vesmíru), protože, kdyby se pohybovaly, tak by jejich rychlost
připočtená k rychlosti vlaku musela být vyšší, než je rychlost světla, což by
bylo v rozporu s předpokladem maximální rychlosti světla ve Vesmíru. Vlak s
rychlostí světla musí jezdit dokola, abychom ho mohli dohonit, a zároveň v okamžiku, kdy do něho nastupujeme, musíme
jet shodnou rychlostí. V praxi jde o problém zpomalení světla, který byl
současnou vědou již úspěšně vyřešen (viz: http://maartin.blog.cz/0703/cestovani-casem-je-zrejme-mozne-prostrednictvim-rotace-zpomaleneho-svetla : Blog o sci-fi, vesmíru a ještě mnohem víc.. ) nebo zrychlení na rychlost světla.
2.) Hmota je tvořena dle mého názoru
nekonečným počtem částic (bodů časoprostoru) o nulové relativistické
hmotnosti a nenulové rychlosti nižší, než je rychlost světla c. 3.) Světlo, resp. elektromagnetické vlnění
je dle mého názoru tvořeno konečným počtem částic (bodů časoprostoru) o
nenulové relativistické hmotnosti, nulové klidové hmotnosti a rychlosti
světla c.
Relativitu času lze podle mne vysvětlit vlněním časoprostoru. De Broglieho vlny znamenají, že se vlní nejenom světlo (elektromagnetické vlny, tj. podle mne body časoprostoru o nulové hmotnosti, rychlosti světla c a konečném množství) ale i hmota (tj. podle mne body časoprostoru o nulové hmotnosti, nenulové rychlosti nižší než rychlost světla c a nekonečném množství). Toto vlnění si lze představit jako prostor plný bodů časoprostoru, tedy bodových částic o nulové hmotnosti, které představují polohu a hybnost částice eukleidovského prostoru v určitém časovém okamžiku vývoje Vesmíru (přičemž časoprostor znamená současnou existenci všech těchto jeho minulých, současných i budoucích bodů), které se samovolně pohybují, srážejí a předávají si tak hybnost (resp. se vlní) a zároveň dochází se změnou rychlosti těchto bodů časoprostoru k zpomalení, resp. k zrychlení běhu času u těchto bodů časoprostoru (viz mé předchozí příspěvky). Zvlněním časoprostoru dochází k růstu hustoty těchto bodů časoprostoru na určitém místě této vlny (čas zde běží pomaleji) a snížením hustoty těchto bodů časoprostoru na jiném místě této vlny (čas zde běží rychleji). Toto vlnění časoprostoru je podle mne důsledkem nenulové hybnosti a energie Vesmíru, který tak nelze zastavit, pouze může dojít k přeuspořádání bodů časoprostoru, aby se téměř nesráželi pouze dotýkali, jejich pohyb byl plynulý a spojitý (viz můj topic Universální etika a Evoluce viz: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=719&whichpage=7 : Universální etika a http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=719&whichpage=1 : Universální etika ).
Podle mého názoru je pohyb jakéhokoliv
tělesa či částice z hlediska
fyziky, dán pohybem je tvořících mikročástic v mikrosvětě z
hlediska fyziky mikrosvěta, z nichž je složeno každé
těleso či částice. Polohu
mikročástice a její hybnost však nelze určit podle fyziky mikrosvěta s
absolutní přesností, pomocí de Broglieových vln a Heisenbergových
vztahů neurčitosti lze pouze určit pravděpodobnost s níž se
mikročástice bude nacházet v určitém místě prostoru. Toto bylo
ověřeno pokusem, kdy byly vystřelovány za stejných vstupních podmínek fotony
oproti štěrbině, kdy tyto fotony dopady na různá místa, avšak na místě s
největší pravděpodobností výskytu byl jejich dopad nejčastější. Z toho plyne, že pohyb
každého tělesa či částice musí být náhodný, protože je s výjimkou
vnějších vlivů zcela dán pohybem mikročástic, které obsahují. Tento pohyb jakéhokoliv tělesa či částice
je s výjimkou vnějších vlivů zcela dán pohybem mikročástic, které
obsahují, je jedinečný a náhodný, protože podle mého názoru lze každé těleso
či částici dělit nekonečněkrát, než se dostaneme k fiktivní nedělitelné
nejmenší částici. Jedině pohyb této nejmenší částice tak není náhodný,
protože neobsahuje žádné dílčí mikročástice, je kausální. Těmito nejmenšími
částicemi hmoty je podle mého názoru absolutní vakuum, čili nic, které je
nehybné. Z Einsteinovy Speciální
teorie relativity plyne, že
pohybuje-li se foton čili mikročástice o nulové klidové hmotnosti rychlostí
světla má nenulovou relativistickou hmotnost. Hmota podle mého názoru
představuje nekonečně mnoho částic o nulové klidové hmotnosti a nenulové
rychlosti menší, než je rychlost světla, absolutní vakuum (čili nic)
pak jedinou
nehybnou částicí (bodem časoprostoru) o nulové
klidové hmotnosti a nulové rychlosti. Z toho plyne, že podle mého názoru
náš Vesmír vznikl z absolutního
vakua, čili nic, kterému byla udělena někým nebo něčím nenulová rychlost,
nejvýše pak rychlost světla. Náš Vesmír se vyznačuje
neustálou přeměnou kinetické energie
na potencionální kinetickou energii a opačnou přeměnou potencionální kinetické
energie na kinetickou energii, což v konečném důsledku znamená přeměnu hmoty
na světlo a světla na hmotu. Toto se děje vyzářením hmoty a opačně
pohlcením fotonů světla hmotou, kdy roste rychlost částic hmoty a tím i její
relativistická hmotnost dle Einsteinovy Speciální teorie relativity . Za
kinetickou energii považuji pohyb hmoty, případně částice s klidovou
hmotností rovnou nule, jako je foton
světla, která má pouze kinetickou energii a nulovou potencionální kinetickou
energii dle Einsteinovy Speciální teorie relativity , tedy všechna
energie světla je představována jejím pohybem a žádná jeho energie není
představována hmotou, tedy potencionální kinetickou energií, kterou by bylo
možné přeměnit na pohyb. Dle kapitoly VII. Fyzikální teorie relativistické energie vznikl
náš Vesmír z jediného fotonu, zřejmě bodu prostoru o obrovské avšak konečné
celkové energii, o čemž svědčí maximální rychlost světla fotonu o nulové
klidové hmotnosti v našem Vesmíru. V případě pohybu o rychlosti světla u
tělesa o nenulové klidové hmotnosti by na tento pohyb byla spotřebována
nekonečná energie, kterou náš Vesmír zřejmě nedisponuje. Z toho plyne, že
maximální rychlost světla, která může být dosažena v našem Vesmíru, vyplývá z
jeho konečné energie. Zároveň foton
jako částice o nulové klidové hmotnosti a nulových rozměrech, což plyne mimo
jiné z toho, že paprsky světla postupují prostorem nezávisle jeden na druhém,
nemohou se srazit, může dosáhnout
libovolné konečné energie (viz kapitola VII. Fyzikální teorie relativistické energie). Proto se lze domnívat, že svět, který existoval před vznikem našeho
Vesmíru, byl tvořen takovými fotony o nulové, resp. nenulové klidové
hmotnosti o obrovské konečné, resp. nekonečné energii dané jejich rychlostí
světla a absolutním vakuem, tedy ničím, z nichž pak vznikl náš známý Vesmír. Tato libovolná obrovská konečná
energie těchto fotonů byla dána jejich rychlostí světla a jejich relativně
vysokou avšak přesto nulovou klidovou hmotností, protože z kapitoly IX. Aritmetika a geometrie
nekonečna vyplývá, že
nula nemusí být vždy rovna nule stejně jako nekonečno není vždy rovno jinému
nekonečnu. Vesmír pak vznikl přeměnou energie nějakého jediného fotonu o
obrovské avšak konečné energii na prostor, jak se děje dodnes při roztahování
Vesmíru. Čas, hmotnost a délka
jsou podle kapitoly
VIII. vlastnostmi
energie, resp. pohybu, z čehož plyne, že v
našem Vesmíru souvisí s
existencí tohoto jediného fotonu, a jsou jeho vlastností, která je závislá na
vztažné soustavě pozorovatele. Vznik
našeho Vesmíru tak dle mého názoru představuje pouhou podobu přeměny
kinetické energie jediného fotonu světla o obrovské avšak konečné kinetické
energie a nulové potencionální kinetické energie (viz výše) na potencionální
kinetickou energii, jde tak o zhmotnění jediného fotonu světla jeho
zpomalením na hmotu. Toto
zpomalení jediného fotonu o obrovské energii je v kosmologii dle mého názoru
nazýván velký třesk a stojí u počátku Vesmíru. K zpomalení jediného
fotonu světla na hmotu podle mne došlo srážkou
světla o obrovské energii s absolutním vakuem, kde došlo k přerozdělení nekonečna bodů
časoprostoru absolutního vakua, které podle mne (viz výše) tvoří světlo, ve
prospěch je obklopujícího absolutního vakua, tvořeného jedinou nehybnou částicí (bodem časoprostoru). Došlo tak
jakoby k rozředění světla absolutním vakuem. Přeměna prapůvodního jediného
fotonu o obrovské energii a okolního absolutního vakua (čili ničeho) při vzniku
Vesmíru z čisté kinetické energie na potencionální kinetickou energii,
tedy na hmotu a její pohyb, tedy její kinetickou energii, tak dle mého názoru
na jedné straně umožňuje popsat okolí
našeho Vesmíru jako čistě kinetickou energii, jako světlo o obrovské, resp.
nekonečné energii a absolutního vakua (čili ničeho). Podle mého názoru pohyb (čistá energie), která
rozpohybovala absolutní vakuum (čili nic), představuje samotného Boha
tvořeného vším tímto světlem o obrovské, resp. o nekonečné energii (Ježíš údajný
Kristus řekl: "Já jsem světlo světa", Jan 8,12, viz kapitola bod
13. VII.) Fyzikální teorie relativistické energie, x)
Svět světla , y) Proč Bůh dopustí zlo ve světě ) jako protějšek
absolutního vakua (čili ničeho, resp. Ďábla), a zároveň umožnilo vznik života, resp. života člověka v rámci tohoto jediného fotonu o
obrovské, avšak konečné energii a absolutního vakua (čili ničeho) z nich
vzniklé hmoty v našem Vesmíru. Jde tak ve skutečnosti o akt
stvoření v náboženském smyslu. *
Toto pojetí vzniku Vesmíru odpovídá biblickému aktu Božího stvoření nebe a Země
z ničeho, odpovídá rovněž aristotelovské teologii a zároveň prvnímu
rozumovému důkazu Boží existence dle Sv. Tomáše z jeho díla Suma
teologická o prvním hybateli, podle kterého musí vše, co je pohybováno, být
pohybováno něčím jiným.
* Toto mé pojetí vzniku Vesmíru,
resp. hmoty ze světla a absolutního vakua jejich srážkou, resp. zředěním,
resp. zpomalením světla o obrovské energii absolutním vakuem o celkové nulové
energii při velkém třesku vychází z
židovského, resp. kabalistického teologického popisu vzniku Vesmíru. Podle
židovské kabaly Jicchak Luria(1534-1570) klade na
počátek Boží sebeobmezení, ustoupení do sebe sama (cimcum). Koncept cimcumu je jedním z nejodvážnějších pokusů v
dějinách domyslet do konce creatio ex
nihilo, stvoření z ničeho, aby mohlo existovat cokoli mimo samotného
Boha, musel Bůh ve svém nekonečném, všeprostupujícím bytí (Ejn sof, doslova není konce) vytvořit
prázdný prostor (rozumněji
absolutní vakuum, Ďábla stvořeného takto Bohem). Zatímco akt cimcumu
zakládá samu možnost stvoření, druhá fáze stvoření teosofického procesu, ševirat kelim, je spjata s vlastním
tvůrčím procesem, který se odvíjí pronikáním světelného paprsku substance
Ejn Sof do uprázdněného prostoru. V první fázi, nazývané svět pléromatu-tj. plnost Božího světla (rozumněji elektromagnetického záření, resp. světla, viz kapitola:
x) Svět světla ), povstal
jako první a nejvyšší manifestace
božské esence nebeský člověk-Adam
Kadmon, z jehož očí, uší, nosu a úst vytryskla světla sefir, sfér, (rozumněji časoprostorových rozměrů), Božích sestupných
emanací, jež zprvu tvořila nerozlučnou jednotu. Protože se však tato světla
vyzářila v podobě jednotlivých, chaoticky promísených bodů (tzv. olam ha nekudot, svět bodů, nebo též olam ha tohu, svět chaosu) a
stvořitelský záměr od počátku předpokládal existenci konkrétních završených
forem, jež se měly objevovat postupně dle předem určeného plánu, byly
utvářeny zvláštní "nádoby", kelim,
jejichž cílem bylo světlo Ejn sof podržet a nasměřovat k plnění konkrétního
účelu. Nádoby odpovídající třem horním sefirám z celkem 10 sefir (Keter-koruna, Chochma-moudrost, Bina-poznání)
svůj díl světla přijaly, avšak ten, který byl určen pro sedm dolních,
vytryskl naráz v plné síle, nádoby jej neudržely a pod jeho náporem praskly a
roztříštily se. Jiskry božského světla se částečně odrazily zpět do svého
zdroje, ale většina jich spadla dolů do volného prostoru a smísila se s
úlomky rozbitých nádob. Tak do světa zároveň s jeho stvořením proniklo zlo,
které z těchto úlomků vzniklo a zahnízdilo se na všech úrovních kosmického
procesu. Svaté jiskry byly překryty a uvězněny zlými, nečistými silami
nazývanými v kabale klipot (množné číslo
od klipa, tj. kůra, slupka, skořápka). Zlo se přimklo ke svatosti jako
skořápka k jádru, a proto všechno, co existuje, v sobě nese onu původní
prasklinu, vše je poznamenáno nedostatečností a žádá si nápravy, po níž má
přijít mesiáš. (viz kapitola:
I.) Sloučení
duchovních a přírodních (exaktních) věd ).
Casaril Guy,
Rabi Šimon bar Jochaj a kabala, RI-EL/CAD Press, Bratislava, 1996 Tajemství
kabaly(Decoding the Past: Secrets of Kabbalah), USA 2006, 46 min., produced
by Towers Productions, Inc. for History Channel, 2006 A&e Television Networks, LLC., 2012 FILMEXPORT HOME VIDEO s.r.o. Diskuse: Komentář: ----- Original Message ----- From: "jan schneider" <mailto:jschneider@seznam.cz> To: <mailto:ak-gruza@cbox.cz> Sent: Wednesday, March 14, 2007 9:38 AM Theme: fyzikální teorie pravděpodobnosti.
> 1.
odst. 1. -poslední věta: Nulová hmotnost znamená pouze
nepřítomnost potenciální energie, ale nikoli hmoty. viz poznámka v
níž je správně řečeno, že se neustále mění hmota na fotony a
fotony na hmotu. veškerá hmotnost fotonu je obsažena v jeho
kinetické energii. Tvrzení v této větě je nesprávné.
> 2. Tvrzení o reálné, fyzikální
existenci bodu je stejným nesmyslem. Bod je jen abstraktní
matematická záležitost. Vše co je reálné ve Vesmíru a z
čeho a čím je tvořen Vesmír má objem. I ta placatá superstrunná
dvoubrána, pokud vůbec existuje, musí mít svou tloušťku byť
extrémně nepatrnou. Neumím si představit nic, co by kmitalo v teoreticky
přesné dvourozměrné ploše. Z toho vyplývá, že všechny
geometrické tvary, které nejsou třírozměrné, jsou teoretickou, abstraktní
záležitostí a nemohou popsat realitu, mimo snad průběh času, nebo
teploty. Ale nejspíš ani to ne.
> 3. Vesmír nemá
jinou než kvantovou povahu. Není možné, aby byl současně takový a
onaký. Důkazy založené na chování světla jsou iluzí. Ani
trajektorie fotonu není spojitá. Proto operace s nekonečny,
absolutismy a spojitostmi při popisování povahy Vesmíru a jeho
hmoty jsou nepřípustné. Mezi abstraktní matematikou a realitou
jsou rozdíly, které nelze nerespektovat. Hmota ve svém mikru není
složitá, že se tak Bohu líbilo, ale proto, aby mohla vůbec existovat.
A její existence je podmíněna neexistencí í byť jednoho nekonečna.
Vesmír musí být v jakémkoliv svém měřítku vždy drsný!
Princip pravděpodobnosti je všudy přítomný.
> 4. Axiomatické připuštění
naprosto pustého prázdného prostoru je přímá cesta do pekel.
Protože je čtyřrozměrný, je mnohem logičtější axiomaticky
připustit prostor ve své možná i nekonečné velikosti, v němž je
přítomen čas. Aby to bylo možné, musí v něm být přítomna
dynamická struktura. To může zajistit pouze struktura fyzikálního
vakua. Předpoklad, že tato struktura svými vibracemi za přesných
podmínek vytváří hmotu a zároveň zajišťuje její kvantovou povahu,
je jediné možné vysvětlení. Kde jinak končí fyzikální vakuum a
začíná totálně pustý prostor? I kdybych přistoupil na to, že
kvantovou pěnu je schopen vytvářet pouze příslušný
zákon nikoliv struktura, která se podle tohoto zákona chová,
tak, kde je zákon o tom, že výskyt kvantové pěny končí s hranicí
Vesmíru. Logicky by se tato pěna musela vyskytovat v každém
prostoru v celé jeho velikosti. Z toho vyplývá, že existence
naprosto pustého prostoru je tak nepravděpodobná, že jeho
existenci je nutno dokázat nejméně jedním, ale silným, důkazem.
> 5. V textu předpokládáte
existenci fotonů před vznikem Vesmíru,.pokud bych to měl přijmout,
tak prostor musí být plný fotonů o nulové hmotnosti. Občas z nějakého
vznikne Vesmír. To se máme na co těšit, pokud nulové fotony jsou i v
prostoru našeho Vesmíru. Nejspíš v něm asi nejsou, když za
miliardy let v něm žádný další nevznikl.
Jan Schneider
Odpověď
autora:
Vážený pane
Jane Schneidere,
podle mého názoru předpokladem, aby z
fotonu mohl vzniknout Vesmír, tedy aby se foton přeměnil na hmotu nového
Vesmíru, je, že tento foton disponuje dostatečně obrovskou energií. To,
že foton o rychlosti světla může mít libovolnou energii, plyne ze Speciální
teorie relativity , kdy energie fotonu světla E=c2*m0/√[1-(v2/c2)]=c2*0/0=libovolné číslo, kladné či záporné, tj. hmota či
antihmota, konečné či nekonečné, kde E je relativistická energie, m0 klidová hmotnost fotonu rovna 0, c rychlost světla, v rychlost fotonu rovná rychlosti světla c. Přeměna
fotonu o rychlosti světla o menší než obrovské energii, potřebné pro vznik
nového Vesmíru, na hmotu, ne sice o objemu nového Vesmíru, je i v
našem Vesmíru běžnou záležitostí při pohlcení fotonu hmotou. Domnívám se, že
v našem Vesmíru neexistuje foton o rychlosti světla s dostatečně velkou,
resp. obrovskou energií pro vznik nového Vesmíru, kdyby takový foton
o rychlosti světla o takové obrovské energii existoval, tak by z něj
mohl vzniknout rovněž nový Vesmír. To, že foton je tvořen pouze
kinetickou energií, vyplývá ze Speciální teorie relativity , kde kinetická
energie fotonu Ek=E-m0c2=E-0c2=E,
kde E je relativistická energie fotonu světla dle vztahu viz výše, m0 klidová hmotnost fotonu rovna 0, c rychlost světla. S pozdravem
V Hustopečích 15.3.2007, Dalibor
Grůza,
Komentář: ----- Original Message ----- From: "jan schneider" <jschneider@seznam.cz> To: "JUDr. Dalibor Grůza Ph.D." <ak-gruza@seznam.cz> Sent: Thursday, March 15, 2007 3:41 PM Theme: Re: fyzikální teorie
pravděpodobnosti.
Děkuji za odpověď. Přiznám se, že jsem
odpověď ani nečekal. Nejsem ani fyzik ani matematik. Jsem jen ten, kterého
tyto věci velmi zajímají, proto mám hlavu plnou otázek.
Váš text pochopit mi nedělá žádné potíže.
To s čím mám potíže je, že Vaše teorie nemá znak komplexnosti.
Její historie nezačíná od počátku, ani není
přesvědčivá, že předchozí logicky vyplývající historie, je reálně možná.
Podle Vašeho vysvětlení a teorie Vesmíru předcházela existence
nespecifikovaného počtu fotonů neobvyklých vlastností, které mohou existovat
v prostoru - neprostoru, (V čem existovaly? Ve vakuu nebo v pustotě bez
rozměru a času?). V této množině prafotonů se vyskytovaly některé, u nichž
potenciální energie je tak vysoká, že jejich explozí vznikl Vesmír. Existence
těchto fotonů je podivná, protože byly a kdesi někde ještě jsou a existují
samy o sobě bez svého partnera - hmoty. Nepochybně Einsteinovy vzorce
jsou v pořádku, ale pokud je chcete takto použít, musíte najít jeho další,
kterým prokazuje ve své teorii možnost existence fotonu jako takového sama o
sobě, nevznikajícího jen pouze v bezčasí jsoucího a zanikajícího jen při
vzniku nějakého Vesmíru.
Druhá. Jak se slučuje Vaše tvrzení, Vaše
představa o extrémně nízké teplotě ve vzdálenostech miliardy světelných
let od Země, se změřenými teplotami vakua pomocí spec. přístrojů na
družicích ve vzdálenostech, které prý dosahují jen malého čas. úseku před zprůhledněním
Vesmír? Podle toho co vím, reliktní záření je v celém prostoru Vesmíru
teplotně homogenní.
Vážený pane doktore, nechtěl bych, aby jste
si myslel, že chci Vaši, nesporně s velkým úsilím propracované teorii škodit,
ale nemohu si pomoci z mého pohledu není dokonalá. Mnohá tvrzení založená jen
na matematické či jiné teorii je nutno experimentálně prověřit a dokázat.
Teorii relativity bylo uvěřeno, až se prokázalo, že se světelné paprsky
skutečně okolo silně gravitačních těles zakřivují a až byly objeveny
gravitační čočky.
Za třetí. Jen malá paličská otázka. Může
vůbec reálně existovat foton, který má schopnost nakumulovat tolik energie,
aby stačila na celý Vesmír? Co by to bylo za částici a KDO BY JI STVOŘIL?
Jan Schneider
VII.) Fyzikální teorie
relativistické energie
1. Reálně
existující pohybující se nebo nehybný bod časoprostoru je zřejmě foton,
částice o nulové klidové hmotnosti o rychlosti rovné nebo nižší, než je
rychlost světla.
K bodu
1.: 1.1 Podle současných poznatků fyziky mikrosvěta
jsou fotony zvláštní druh částic, které mají nulovou klidovou hmotnost. 1.2 Dráha (trajektorie) pohybujícího se
nebo nehybného bodu prostoru, fotonu, v čase tak odpovídá existenci spojitého
časoprostoru dle Einsteinovi teorie relativity. 1.3 V případě, že se fotony, zřejmě
body prostoru, tedy částice o nulové klidové hmotnosti pohybují rychlostí
světla c, mají tyto fotony dle vztahu pro relativistickou hmotnost dle
Einsteinovy Speciální teorie relativity m=m0/√[1-(v2/c2)], kde v je rychlost
fotonu rovna c, c rychlost světla, m0 klidová hmotnost částice nebo
tělesa, m relativistická hmotnost, nenulovou relativistickou hmotnost a tím i
nenulovou energii z Einsteinova vztahu pro energii E= mc2. I
v tomto případě se však jedná o pohybující body prostoru, což plyne
z poznatků oboru fyziky zvaného optika, která vychází z poznatku,
že i paprsky, které se navzájem protínají, se neovlivňují a postupují
prostředím nezávisle jeden na druhém. Tento poznatek potvrzený zkušeností se
ve fyzice nazývá princip nezávislosti chodu světelných paprsků. Tomu odpovídá
popis fotonů tvořících světelné paprsky jako bodů časoprostoru, protože to by
vysvětlovalo výše uvedený princip nezávislosti chodu světelných paprsků. 1.4 V případě, že jsou fotony, tedy
částice o nulové klidové hmotnosti v klidu, nebo se pohybují o rychlosti
nižší, než je rychlost světla, mají tyto částice nulovou relativistickou i
klidovou hmotnost a nulovou energii, to vše dle výše uvedených Einsteinových
vztahů pro relativistickou hmotnost m=m0/√ [1-(v2/c2)] a pro
energii E= mc2.
Protože nulová hmotnost znamená nepřítomnost hmoty, která podle mého názoru
je nutná ke vzniku jakékoliv složitější prostorové (o nenulovém rozměru)
částice a tělesa, lze říci, že nulové relativistické a klidové hmotnosti a
nulové energii odpovídá pohybující se nebo nehybný bod časoprostoru, který
rovněž splňuje tyto hmotnostní a energetické
požadavky. (také viz http://physicsmathforums.com/showthread.php?t=16 : Dr. Elliot McGucken, The Theory of Moving Dimensions: The Time Dimension is Moving Relative to The Three Spatial Dimensions ) 2. Reálně
existující body časoprostoru, zřejmě fotony jsou základem všech druhů hmoty
(resp. antihmoty), světla a vakua. - Světlo,
resp. elektromagnetické vlnění (dále též světlo) je pohyb reálně existujících
bodů časoprostoru o rychlosti světla o nenulové (relativistické) hmotnosti. - Hmota
(resp. antihmota) je nekonečný počet pohybujících se reálně existujících bodů
časoprostoru o rychlosti nižší, než je rychlost světla, o celkové nenulové
(relativistické i klidové) hmotnosti. - Absolutní
vakuum (absolutní prázdno) je tvořeno jedinou
nehybnou částicí (bodem časoprostoru) o celkové nulové (relativistické a klidové) hmotnosti, příp.
roztaženou do časoprostoru jako neabsolutní vakuum.
K bodu
2.: 2.1 Stejný
bod časoprostoru absolutního vakua je dle mého názoru základem všech
fyzikálních veličin, zejména mám na mysli základní fyzikální veličiny času,
délky (resp. prostoru) a hmotnosti ze vztahu pro hybnost p=m*v. Pro
relativistickou hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua platí m=m0/√(1-v2/c2),
kde m0 je
klidová hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou je
hustota ζ=0
a objem je rovněž V=0
(kde délka
a=0, šířka b=0, výška c=0), v je rychlost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou
dráha s=0 a čas t=0, a c je rychlost světla. Z nekonečna těchto bodů
časoprostoru absolutního vakua je složena veškerá hmota, antihmota a
elektromagnetické vlnění, např. světlo, jejichž hmotnost je dána hustotou
těchto bodů, čas, jehož doba je dána rozložením těchto bodů v čase, a délka,
která je dána rozložením těchto bodů v prostoru. Při nenulové hodnotě
hmotnosti, času a délky tak vždy jde o nekonečno těchto bodů časoprostoru
absolutního vakua, vždy však půjde o různě hustá nekonečna. (viz bod 12. této
kapitoly ) 2.2 Celková energie a rovněž tak celková
relativistická hmotnost, které jsou vždy stejné jak z hlediska pozorovatele,
tak z hlediska pohybujícího se tělesa, je podle mne dána počtem
časoprostorových bodů absolutního vakua, které tvoří klidové nebo pohybující
se těleso v čase. Podle mne časoprostor znamená, že např. veličiny prostoru,
tedy délka, šířka a výška se mohou změnit v čas a naopak. Příkladem je
kontrakce délek a dilatace času při zvyšující se rychlosti podle STR, kde se
při konstantní energii a relativistické hmotnosti body časoprostoru
absolutního vakua tvořící délku prostoru přemění v body časoprostoru
absolutního vakua tvořící jeho čas. Jinými slovy z hlediska pohybujícího se
tělesa dojde ke kontrakci (zkrácení) jeho délky (rozředění bodů časoprostoru
absolutního vakua délky tělesa) a dilataci (prodloužení) času (zahuštění bodů
časoprostoru absolutního vakua času, který pak trvá déle), a to při
konstantní energii a relativistické hmotnosti z hlediska pozorovatele i
pohybujícího se tělesa. Růst hmotnosti pohybujícího se tělesa oproti tělesu v
klidu souvisí s výše uvedeným zahuštěním (růstem počtu) bodů časoprostoru
absolutního vakua v čase, tedy s výše uvedenou dilatací času z hlediska
pohybujícího se tělesa, kdy se jak z hlediska pozorovatele tak z hlediska
pohybujícího se tělesa zvětší celkový počet časoprostorových bodů absolutního
vakua tvořících pohybující se těleso v čase v důsledku větší hustoty těchto
bodů v dilatovaném čase. To, že se při zrychlujícím pohybu tělesa přeskupují
body časoprostoru absolutního vakua tvořících délku z jeho hlediska do bodů
časoprostoru absolutního vakua tvořících čas z jeho hlediska (jde o kontrakci
délek a dilataci času) je dáno zřejmě vlastnostmi časoprostoru jeho
zakřivením, tedy vlivem nejvyšší dosažitelné rychlosti světla ve Vesmíru. 2.3 Navrhuji pokus pro prokázání této
teorie bodů časoprostoru absolutního vakua jako společného základu hmoty,
světla, resp. elektromagnetického vlnění času a délky, resp. prostoru
(jakéhosi éteru) navrhuji pokus, kdyby došlo k urychlení vakua na světlo v
obřích urychlovačích schopných dosáhnout u urychlovaných částic v tomto
případě rychlosti blízkých rychlosti světla, došlo by tak k přeměně vakua na
světlo a potvrzení výše uvedené teorie. Další pokus, jestliže objekt A, který
se pohybuje určitou rychlostí vyšle světelný paprsek, pak se body
časoprostoru představující čas a dráhu objektu A, přemění na body
časoprostoru představující další světelný paprsek jdoucí souběžně a
bezprostředně sousedící s prvním světelným paprskem. Dojde tak k absorpci
rychlosti ve prospěch šíře světelného paprsku. Naopak posvítím-li světelnými
paprskem proti pohybujícímu se objektu B dojde z hlediska toho objektu B k
zúžení tohoto světelného paprsku. Vytvoření souběžného a bezprostředně
sousedícího paprsku se v energetické rovině projeví jako zvýšení jeho
energie, resp. jako zmnožení energie (relativistické hmotnosti) jeho fotonů,
resp. vznik nových fotonů. A zúžení světelného paprsku jako naopak pokles
jeho energie (viz Dopplerův jev). Třetí fyzikální pokus, který je možno
navrhnout k prokázání teorie relativity jako výše uvedené teorie transformace
časoprostorových bodů vakua je srovnání obsahů ploch vzniklých dopadem fotonů
světla na stínítko vyslaného z nehybného a pohybujícího se objektu, přičemž
obsah plochy světla dopadeného na stínítko z objektu pohybujícího proti
stínítku bude zřejmě větší. (viz: bod 12. této kapitoly , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=728&whichpage=8 : Paradox, http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=932 : Teorie relativity jako řeka času , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=933 : Teorie relativity jako transformace bodů vakua ) 3.
Pohybující se nebo nehybné reálně existující body časoprostoru jsou spojité,
rovněž jejich pohyb je spojitý. Tyto body do sebe nenarážejí, pouze se
dotýkají a vyplňují celý časoprostor.
K bodu
3.: 3.1 Tento poznatek vychází z poznatku
prostoru jako kontinua-spojitosti, kterému odpovídá rovněž poznatek
Einsteinovy moderní teorie relativity o časoprostoru jako kontinuu.
4. Pohyb
reálně existujících hmotných částic a těles (o nenulové relativistické
hmotnosti) je nespojitý. Narážejí do sebe a tím si předávají hybnost.
K bodu
4.: 4.1 Tento poznatek vychází z nespojité
povahy vakua, hmoty a světla, kdy tyto druhy uskupení bodů prostoru mohou
existovat vedle sebe, aniž by jedno spojitě přecházelo v druhé, co se
týká jejich energie nebo hybnosti. Tyto částice a tělesa do sebe běžně
narážejí.
5. Spojitá
povaha všech reálně existujících bodů časoprostoru a jejich pohybu je
příčinou vzniku všech druhů fyzikálních silových polí.
K bodu
5.: 5.1 Podle mého názoru silová pole nejsou
příčinou vzniku pohybu částic a těles uvnitř silových polí, nýbrž pohyb
částic a těles uvnitř silových polí je příčinou vzniku silových polí. 5.2 Pohyb reálně existujících bodů částice
nebo tělesa jako zdroje gravitačního pole nebo částice a tělesa
s nábojem jako zdroje elektrického pole se přenáší dotykem na okolní reálně
existující body hmoty, světla, resp. elektromagnetického vlnění a vakua a
způsobuje spojitý (společný) pohyb těchto reálně existujících bodů zdroje
silového pole a okolí. Jinými slovy vysoká nebo nízká hybnost pohybu určitým
směrem reálně existujících bodů částice nebo tělesa jako zdroje silového pole
se přenáší dotykem spojitého prostoru bodů na reálně existující body hmoty,
světla, resp. elektromagnetického vlnění a vakua okolí zdroje silového
pole a tyto reálně existující body okolí začínají kroužit okolo zdroje
silového pole. Při tomto krouživém pohybu vzniká kinematická dostředivá síla,
pro kterou platí Fd=mad=mv2/r, kde m je hmotnost, ad dostředivé zrychlení,
v rychlost a r poloměr kružnice. Tato dostředivá síla způsobuje vznik
silového pole působením na jednotlivé reálně existující body vakua, světla a
hmoty okolí zdroje silového pole. Rovněž podle klasické fyziky při obíhání
umělé družice Země je dostředivou silou síla gravitační. 5.3 Silové pole gravitační nebo elektrické
tak jsou ve skutečnosti pohybové soustavy se spojitým (společným) pohybem
částice nebo tělesa jako zdroje této pohybové soustavy a částic a těles
okolí. 5.4 Pohlcování okolních pohybujících se
bodů prostoru hmotou je příčinou gravitační síly, která tak přitahuje hmotu,
vlnění i prostor. 5.5 Matematický
lze tento jev vyjádřit vztahem pro rovnovážnou
silu F1=∆E/s=[(E1-E2)V1/(V1+V2)]/s
pro dvě sousední hybnostní pole, resp. hmotná tělesa, resp. částice (dále též
hybnostní pole) fyzikálního makrosvěta, kde F1 je odpudivá síla prvního
hynostního pole v případě kladné hodnoty a přitažlivá síla tohoto hybnostního
pole v případě záporné hodnoty, ∆E změna celkové relativistické energie
pozorovaného hybnostního pole, E1, 2 je celková hodnota
relativistické energie zvolených hybnosntích polí, V1, 2
je objem daných hybnostních polí, s vzdálenost středů sousedních částic,
resp. hmotných těles, resp. sousedních hybnostních polí, ∆t čas
vzájemného působení hybnostních polí a t celkový čas vyrovnáni hybnosti
částic v důsledku srážky částic. Vycházím přitom z toho, že
∆E=∆W=F*s, kde ∆W je práce, resp. energie, kterou je nutno
vykonat k obnovení rovnováhy, a to silou F (dále jen rovnovážná síla)
působící na dráze s nutnou k obnoveni rovnováhy srážkami částic po dobu t.
Vycházím přitom z toho, že dojde k vyrovnání E1 a E2 za dobu t, jinak neplatí druhá
část výše uvedeného vzorce pro rovnovážnou sílu a uplatní se pouze prvá část
tohoto vzorce, což je dáno přetlakem, resp. podtlakem vzhledem k sousednímu
hybnostnímu poli. Síly způsobené
přetlakem, resp. podtlakem sousedních hybnostních polí jsou tak podle
Filosofie rovnováhy fyziky důvodem veškerého pohybu ve Vesmíru. 6. Povaha
fotonu jako bodu prostoru a konečná energie Vesmíru jako izolované soustavy
je zřejmě příčinou maximální rychlosti světla c u hmotných těles (s nenulovou
klidovou hmotností) a fotonů (s nulovou klidovou hmotností)
v časoprostoru.
K bodu
6.: 6.1 Podle Einsteinovy Speciální teorie
relativity rychlost hmotného tělesa (o nenulové klidové hmotnosti) rovná
rychlosti světla vyžaduje nekonečnou energii, což plyne z jeho rovnic
pro relativistickou hmotnost m=m0/√[1-(v2/c2)], kde v je rychlost hmotného
tělesa rovna c, c rychlost světla, m0 klidová hmotnost tělesa, m
relativistická hmotnost a pro energii E= mc2, protože m=m0/0=m0/(x/∞)=m0*∞/x=∞,
kde x a m0 jsou
nenulová konečná záporná nebo kladná čísla. 6.2 Těleso o nenulové klidové hmotnosti se
skládá z nekonečného počtu bodů prostoru, zřejmě fotonů, částic o
nulové klidové hmotnosti. Pohyb tohoto tělesa o rychlosti světla znamená, že
každý bod prostoru tohoto tělesa, zřejmě foton by se musel pohybovat
rychlostí světla. Vzhledem k nenulové energii každého bodu prostoru,
zřejmě fotonu, který se pohybuje rychlostí světla, by u nekonečna bodů
prostoru tvořících těleso byla potřebná nekonečná energie k uvedení
tohoto tělesa do pohybu o rychlosti světla. Vzhledem k tomu, že Vesmír
má zřejmě konečnou klidovou hmotnost a rychlost nižší, než je rychlost
světla, tedy konečnou energii jako izolovaná soustava, lze se domnívat, že by
ani celková energie Vesmíru nestačila k uvedení tělesa o nenulové
klidové hmotnosti do pohybu o rychlosti světla. 6.3 Podle Einsteinovy Speciální teorie
relativity rychlost světla fotonu (o
nulové klidové hmotnosti) znamená libovolnou konečnou energii E= mc2, což plyne
z jeho rovnice pro relativistickou hmotnost m=m0/√[1-(v2/c2)], kde
v je rychlost fotonu rovna c, c rychlost světla, m0 klidová
hmotnost fotonu rovná nule, m relativistická hmotnost, protože m=m0/0=0/(-+x/∞)=(-+x/∞)/(-+x/∞)=-+x*∞/x*∞,
kde x je nenulové konečné záporné nebo kladné číslo. Relativistická
hmotnost m je tedy rovna libovolnému kladnému nebo zápornému nenulovému číslu
podle výsledku podílu a druhu nekonečen v tomto podílu. 6.4 Výše uvedený poznatek o libovolné
energii fotonu o rychlosti světla plyne rovněž z teorie fotonu jako bodu
časoprostoru. Libovolný foton o rychlosti světla má nenulovou energii a je
zřejmě bodem prostoru o této rychlosti a energii (viz bod 1. této kapitoly).
Konečný počet těchto bodů prostoru vedle sebe představuje opět bod prostoru,
jinak by musel být počet těchto bodů prostoru nekonečný. Z toho plyne,
že foton o rychlosti světla jako bod prostoru složený z libovolného
konečného počtu fotonů o rychlosti světla, zřejmě bodů prostoru má opět
libovolnou konečnou energii. Vzhledem k tomu, že Vesmír má zřejmě
konečnou klidovou hmotnost a rychlost nižší, než je rychlost světla, tedy
konečnou energii jako izolovaná soustava, lze se domnívat, že i kdyby foton
použil energii celého Vesmíru, dosáhl by pouze rychlosti světla nikoliv rychlost
vyšší. To odpovídá vzniku celého Vesmíru z jediného bodu prostoru,
zřejmě fotonu (viz bod 10. této kapitoly).
7. Pohyb
všech reálně existujících hmotných částic a těles (o nenulové relativistické
hmotnosti) směřuje k vytvoření spojitého pohybu obdobnému spojitému
pohybu všech reálně existujících bodů časoprostoru. Tedy ke stálé hybnosti
všech hmotných částic a těles, kdy se tyto téměř nebudou srážet a jejich
hybnost bude trvalá dle zákona o zachování hybnosti (důkazem je již současné
homogenní uspořádání Vesmíru z hlediska velkých prostorových úseků a konečná
energie Vesmíru jako izolované soustavy, která dle mého názoru vyplývá z
maximální rychlosti světla).
K bodu
7.: 7.1 Při srážkách hmotných částic a těles (o
nenulové relativistické hmotnosti) dochází k vyrovnávání jejich
hybnosti, podle zákona zachování hybnosti a podle třetího pohybového
zákona akce a reakce, podle kterého síly, kterými na sebe působí dvě tělesa,
jsou stejně velké, navzájem opačného směru a současně vznikají a zanikají. 7.2 Pohybový účinek stejně velkých sil akce
a reakce nemusí být stejný. Srazí-li se např. dvě koule různých hmotností,
uvede síla akce kouli s menší hmotností do pohybu s větším
zrychlením než koule s větší hmotností, na kterou působí síla reakce.
Zrychlení těles, které na sebe působí akcí a reakcí, závisí nejen na
velikosti síly, ale také na hmotnosti těles, což vyplývá z druhého
pohybového zákona a=F/m, kde a je zrychlení, F je síla a m je hmotnost. 7.3 Srážky mikročástic, jejichž počet je do
jisté míry pravděpodobnosti náhodný, které tvoří tělesa makrosvěta, a tudíž
jsou základem srážek v našem světě (makrosvětě z hlediska fyziky), jsou věcí
náhody a pravděpodobnosti. Vezmeme-li pouze dvě takové mikročástice, tak po
každé jejích srážce dle de Broglieových vln a Heisenbergových vztahů
neurčitosti lze jejich další pohyb stanovit pouze neurčitě, na základě
pravděpodobnosti, což tím pádem platí rovněž o jejich další srážce. Nízkou
nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic od jejich
nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby tyto srážky byly
postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech
mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku
směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou
pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky
mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce). Jinými
slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek a představuje vývoj
od méně pravděpodobného k pravděpodobnějšímu stavu přírody. 7.4 Konečným důsledkem srážek hmotných
částic a těles (o nenulové relativistické hmotnosti) tak bude téměř spojitý
pohyb všech těchto hmotných částic a těles, kdy se tyto budou pohybovat téměř
bez vzájemných srážek, nebudou si téměř předávat hybnost a jejich hybnost
bude téměř trvalá dle zákona o zachování hybnosti. Dle mého názoru také jiné
způsoby výměny energie jsou způsobeny srážkami hmotných částic a těles, a to
i subatomárních a světla, resp. elektromagnetického vlnění .
8. Důvodem
postupného vytvoření téměř spojitého pohybu všech reálně existujících
hmotných částic a těles (o nenulové relativistické hmotnosti) je spojitý
pohyb reálně existujících bodů časoprostoru, který umožňuje jejich
přeskupování a tudíž předávání hybnosti při srážkách hmotných těles a částic.
K bodu
8.: 8.1 Dle mého názoru všech druhy energetické
výměny v rámci fyzikálního pohybu jsou způsobeny přeskupováním
pohybujících se částic o nulové hmotnosti, bodů časoprostoru, zřejmě fotonů,
kdy nárůst nebo pokles celkové energie hmotného tělesa nebo částice neznamená
nic jiného než zvětšení nebo zmenšení počtu nehmotných částic, bodů
časoprostoru, zřejmě fotonů nebo jejich rychlosti (viz bod 1.3 a 2.1). Jde
tak vždy v podstatě o přerozdělování hybnosti, z čehož plyne
souvislost zákona zachování energie a hybnosti.
9. Vazebná
energie jádra atomu (jaderná energie) znamená pohyb částic tvořících jádro
atomu o vysoké hybnosti, která je dána nikoliv klidovou hmotností volných
částic atomového jádra nýbrž rychlostí, kterou se tyto částice pohybují
v jádře atomu.
K bodu
9.: 9.1 Celková energie jakéhokoliv tělesa nebo
částice dle mého názoru znamená nekonečný počet bodů prostoru o nulové
klidové hmotnosti nebo rychlost těchto bodů prostoru. V případě vazebné
energie jádra atomu tato energie zároveň není dána klidovou hmotností volných
částic atomového jádra, musí tedy být dána vysokou rychlostí pohybu jej
tvořících částic. 9.2 Silová pole nejsou příčinou vzniku
pohybu částic a těles uvnitř silových polí, nýbrž pohyb částic a těles uvnitř
silových polí je příčinou vzniku silových polí (viz bod 5). Z toho
plyne, že jaderné síly představují uzavřený pohyb bodů časoprostoru, zřejmě
fotonů tvořících částice atomového jádra s vysokou rychlostí uvnitř
jádra atomu. 9.3 V případě jaderných reakcí pak
dochází střetem jádra atomu s jinou částicí k změně směru
uzavřeného pohybu bodů časoprostoru, zřejmě fotonů tvořících jádro atomu o
nízké hmotnosti a vysoké rychlosti, tj. velké hybnosti, na otevřený pohyb se
směrem pohybu mimo jádro atomu a uvolnění velkého množství energie.
Předpokladem změny pohybu bodů časoprostoru tvořících jádro atomu je, že
částice-střela má dostatečnou rychlost, tj. hybnost a energii. 9.4 Výše uvedené poznatky se uplatní rovněž
u jiných vazebných sil hmoty.
10.
Časoprostor, tedy náš čtyřrozměrný svět vznikl z jediného reálně
existujícího bodu časoprostoru, zřejmě z jediného fotonu o obrovské
energii zvětšením jeho objemu a jeho rozdělením na více reálně existujících
bodů časoprostoru, zřejmě fotonů (roztahováním Vesmíru) o podobě částic a
antičástic hmoty a antihmoty, světla a vakua (viz bod 1.3, 2.1 a 2.2).
11.
Časoprostor, tedy náš čtyřrozměrný svět představuje konečné množství energie
o rychlosti nižší než rychlost světla, která se vyznačuje svými složkami
časem, prostorem a hmotností, o konečné a nenulové klidové hodnotě těchto
veličin. V případě nekonečných hodnot veličin času, prostoru a hmotnosti
shora definovaného našeho Vesmíru by se jednalo o nekonečné množství energie
tohoto našeho Vesmíru.
K bodu
11.: 11.1 Vzhledem k tomu, že celý náš Vesmír
podle mého názoru vznikl z jediného bodu časoprostoru čili jediného fotonu o
nulové hmotnosti, tedy jediné částice o nulové hmotnosti (viz bod 10.), jejím
roztažením do prostoru, což je dle mého názoru důkaz přeměny energie na
prostor, domnívám se, že čas, hmotnost a prostor nemohou existovat odděleně
ale pouze jako složky energie. Toto plyne rovněž z Einsteinova vztahu pro
relativistickou energii E= mc2 vyjádříme-li pomocí něho energii celého
Vesmíru. 11.2 Konečné množství energie našeho
Vesmíru jako izolované soustavy plyne z maximální rychlosti světla, které je
možné v jeho rámci dosáhnout, při překročení rychlosti světla byla
spotřebována nekonečná energie, kterou náš Vesmír nemá (viz bod 6.).
12. Vzhledem
k fotonu, bodu prostoru o rychlosti světla platí dilatace času, tj.
relativistický čas je stále na nule, kontrakce délek, tj. relativistická
délka je nulová, zvětšení hmotnosti, tj. relativistická hmotnost může být
nenulová, když klidová hmotnost musí být nulová. Množství energie
odpovídá vyjádření počtu bodů časoprostoru a její složky čas, rozměr a
hmotnost jsou pouhými formami této energie, kdy energie se může přeměnit na
kteroukoliv z těchto forem v podobě přeskupení bodů časoprostoru.
V případě fotonu o nulové klidové hmotnosti a o rychlosti světla nebo
tělesa o nenulové klidové hmotnosti a rychlosti nižší než rychlost světla jde
o energii, které odpovídá nekonečný počet bodů časoprostoru, vždy však závisí
na velikosti čísla nekonečno.
K bodu 12.: 12.1 Důkazem přeměny energie na prostor je
roztahování Vesmíru zřejmě z jediného prapůvodního bodu Vesmíru o
obrovské energii (viz bod 10.), důkazem přeměny energie na hmotu je pohlcení
fotonu hmotou, který tak získává hmotnou podobu, důkazem přeměny energie na
čas je různý čas v závislosti na různé rychlosti vztažné soustavy. 12.2 Různá hodnota čísla 0 lze ukázat na
rozměru bodu prostoru, který je nulový. Avšak i rozměry dvou bodů prostoru
vedle sebe jsou nulové, k dosažení nenulového rozměru úsečky složené z bodů
poskládaných za sebou potřebujeme nekonečné množství těchto bodů. Tzn. úsečky
složené z různého konečného počtu bodů budou mít vždy délku nula avšak půjde
v každém případě o odlišnou délku o velikosti 0, tj. o odlišné hodnoty čísla
0. Různá hodnota čísla nekonečno lze ukázat na rozměru úsečky a přímky,
čtverce a roviny či krychle a neomezeného prostoru vzhledem k bodu
prostoru, tyto útvary vyplňuje vždy nekonečně bodů prostoru, u každého
z těchto útvarů však vždy jde o jinou velikost čísla nekonečno, kdy o
rostoucí číslo nekonečno půjde postupně u počtu bodů potřebných ke vzniku
úsečky, přímky, čtverce, roviny, krychle a neomezeného prostoru. 12.3 Bod
časoprostoru absolutního vakua je dle mého názoru základem všech fyzikálních
veličin, zejména mám na mysli základní fyzikální veličiny času, délky (resp.
prostoru) a hmotnosti ze vztahu pro hybnost p=m*v. Pro relativistickou hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua platí
m=m0/√(1-v2/c2), kde m0 je
klidová hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou je
hustota ζ=0
a objem je rovněž V=0 (kde délka a=0, šířka b=0, výška c=0), v
je rychlost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou dráha s=0
a čas t=0, a c je rychlost světla. Z nekonečna těchto stejných bodů
časoprostoru absolutního vakua je složena veškerá hmota a světlo, jejichž
hmotnost je dána hustotou těchto bodů v rámci hmoty a světla, čas, jehož doba
je dána rozložením těchto bodů v čase, a délka, která je dána rozložením
těchto bodů v prostoru. Při nenulové hodnotě hmotnosti, času a délky tak vždy
jde o nekonečno těchto bodů časoprostoru absolutního vakua, vždy však půjde o
různě hustá nekonečna.
Dilatace resp. kontrakce času, resp. délek je dána hustotou těchto bodů v čase,
resp. prostoru. 12.4 Absolutní
vakuum, hmotu, elektromagnetické vlnění (dále též světlo) složené z časoprostorových bodů absolutního
vakua lze zobrazit jako čtyřrozměrný film, kde jednotlivé určité body (o
určitých souřadnicích) jednoho trojrozměrného fotosnímku mají různé
vlastnosti. V případě absolutního
vakua je tak jeden určitý bod (o určitých souřadnicích) všech trojrozměrných
snímků nekonečného filmu promítaných za sebou obsazen pouze konečným počtem
časoprostorových bodů absolutního vakua roztažených do časoprostoru, které jsou tak nehybné,
čas běží velmi rychle, protože jde pouze o konečný počet bodů časoprostoru
absolutního vakua, které trvají pouze nulový okamžik (nula krát konečné číslo
je opět nula), a jeho celková relativistická hmotnost je nulová, protože je
složen pouze z konečného počtu bodů časoprostoru absolutního vakua (relativistická hmotnost časoprostorového
bodu absolutního vakua m=1/∞5=0kg). V případě hmoty je
každý jeden určitý bod všech
trojrozměrných fotosnímků (o určitých souřadnicích) promítaných za sebou
obsazen nekonečným počtem (∞1)
časoprostorových bodů absolutního vakua, který se tak zdánlivě pohybuje,
čas v něm běží podle hustoty časoprostorových bodů absolutního vakua
spojitého nekonečna trojrozměrných fotosnímků promítnutých za sebou za
sekundu, předpokládáme-li, že film je stejně jako skutečnost plynulý, a jeho
relativistická hmotnost je nulová avšak odlišná od hmotnosti bodu
trojrozměrného fotosnímku absolutního vakua (relativistická hmotnost bodu trojrozměrného fotosnímku hmoty v nulovém časovém intervalu
m=konečné nenulové x/∞4=0kg), takže
různě hustá nekonečna bodů nenulového trojrozměrného objemu určitého předmětu
zobrazeného na jednom trojrozměrném promítaném fotosnímku dávají
(relativistickou) hmotnost m=konečné nenulové x/∞=0kg a na všech
promítaných fotosnímcích za sebou dávají (relativistickou) hmotnost m=konečné
nenulové x kg . V případě
elektromagnetického vlnění fotonu o
nulové klidové hmotnosti a rychlosti světla je jeden určitý bod (o určitých
souřadnicích) jednoho trojrozměrného fotosnímku obsazen různě hustým
nekonečným počtem (∞5) časoprostorových bodů absolutního vakua o
(relativistické) hmotnosti m=konečné nenulové x kg, kde (relativistická)
hmotnost trojrozměrného předmětu na jednom trojrozměrném fotosnímku je m=
různě husté ∞kg, čas, resp. film je složen z jediného dvourozměrného
fotosnímku, který trvá nulový okamžik a je o nulové délce, avšak obsahuje
v sobě celý další film. V případě fotonu o nenulové klidové hmotnosti a rychlosti světla je jeden
určitý bod (o určitých souřadnicích) jednoho trojrozměrného fotosnímku
obsazen různě hustým nekonečným počtem (∞6) časoprostorových bodů absolutního
vakua o (relativistické) hmotnosti m=různě husté ∞kg. 13. Vztah
pohybu klidové soustavy resp. soustavy o nižší rychlosti než rychlost světla,
tj. našeho Vesmíru a vztažné soustavy o rychlosti světla, tj. fotonů o
rychlosti světla je relativní, nelze určit, která soustava je vůči druhé v
klidu a která se vůči druhé pohybuje rychlostí světla. Z hlediska vztažné
soustavy představované množstvím energie o rychlosti nižší než rychlost
světla, tzn. našeho Vesmíru tvoří vztažná soustava představovaná energií o
rychlosti světla fotony, tedy body časoprostoru pohybující se rychlostí
světla. Z hlediska vztažné soustavy pohybující se rychlostí světla, tj.
fotonů o rychlosti světla v našem Vesmíru představuje absolutní vakuum v
našem Vesmíru vztažnou soustavu pohybující se rychlostí světla, tj. fotony o
rychlosti světla z hlediska Vesmíru světla, stejně tak naše hmota představuje
jejich vlnění o rychlosti nižší než rychlost světla a naše vlnění o rychlosti
nižší než rychlost světla jejich hmotu.
K bodu 13.: 13.1 Vzdalují-li se dvě vztažné soustavy
rychlostí světla, nelze určit, která z nich je vůči druhé v klidu a která se
vůči druhé pohybuje rychlostí světla, vždy bude záležet na volbě vztažné
soustavy, ze které bude pozorovatel hledět na toto vzdalování se dvou soustav
rychlostí světla. Dle mého názoru se tak tento pohyb stane relativní a z obou
těchto soustav bude vnímána soustava vzdalující se rychlostí světla jako
světelný paprsek, resp. elektrormagnetické vlnění a vlastní soustava jako
nesvítící hmota, vždy bude záležet na tom, ve které z těchto dvou vztažných
soustav se bude nacházet pozorovatel tohoto vzdalování se dvou vztažných
soustav. V obou případech tak pozorovatel nacházející se v jedné z těchto
dvou vztažných soustav vzdalujících se rychlostí světla bude vnímat vlastní
vztažnou soustavu jako prostorný a hmotný svět a druhou vztažnou soustavu
vzdalující se rychlostí světla jako elektromagnetické vlnění, např. světlo.
Proto absolutní vakuum, které je nehybné, z hlediska klidové soustavy
představuje elektromagnetické vlnění (dále též světlo) z hlediska světla.
Fotony o rychlosti světla z hlediska klidové soustavy představují absolutní
vakuum, které je nehybné, z hlediska světla. Hmota z hlediska klidové
soustavy představuje vlnění o rychlosti nižší než světlo z hlediska světla a
vlnění o rychlosti nižší než světlo z hlediska klidové soustavy představuje
hmotu z hlediska světla. V podobě
syntetických (tj. skladebných) dějů (např. vzniku života na Zemi) a v podobě
všech analytických (tj. rozkladných) dějů dochází ke koloběhu energie mezi
Vesmírem světla, Vesmírem o rychlosti větší neý je rychlost světla a naším
Vesmírem, ma filosofie omezuje koloběh energie živé hmoty mezi těmito
soustavami. 14. Použijeme-li
pro Einsteinovy vztahy Speciální teorie relativity základní předpoklad, že
rychlost pohybu ve vedlejším Vesmíru o rychlosti vyšší než rychlost světla
překračuje rychlost světla, dostáváme se tak k následujícím relativistickým
vztahům ve Vesmíru o rychlosti vyšší než rychlost světla. √[1-(c2+x)/c2)]= √(-x/c2)=i√(x/c2), pro x>0, kde i je
komplexní jednotka, který tvoří jmenovatel relativistických vztahů pro čas, délku
a hmotnost. Za tohoto předpokladu pak výsledek podílu pro naší délku a čas je
∆t, l =∆t0, 10*i√(x/c2), kde ∆t0, l0 je rozdíl klidové času a délky a ∆t, l
je rozdíl pohybujícího se času a délky o rychlostí větší než rychlost světla
c o proměnnou x, ve Vesmíru o rychlosti vyšší než rychlost světla pro
hmotnost m=m0/i√ (x/c2), kde m0 je klidová hmotnost a m
pohybující se hmotnost o rychlostí větší než rychlost světla c o proměnnou x,
i je komplexní jednotka. Tudíž nárůst délky a času v našem Vesmíru se projeví
jako pokles jiné délky a jiného času ve Vesmíru o rychlosti vyšší než
rychlost světla a nárůst hmotnosti v našem Vesmíru jako nárůst jiné hmotnosti
ve Vesmíru o rychlosti vyšší než rychlost světla v důsledku snížení shora
uvedeného čísla x představujícího rychlost (tedy jednu z podob energie, resp.
relativistické hmotnosti, resp. pohybu složenou z času a délky vyjma
hmotnosti) v důsledku zákona o zachování energie. Dostáváme se tak k pojmům
jiný čas, jiná délka a jiná hmotnost představující jinou hmotu Vesmíru o
rychlosti vyšší než rychlost světla a našeho Vesmíru. Spojnici mezi Vesmírem
o rychlosti vyšší než rychlost světla a naším Vesmírem, mezi hmotou a jinou
hmotou obou rozměrů tvoří světlo, tzn. částice, možná i o nenulové klidové
hmotnosti pohybující se rychlostí světla, jde o Božský Vesmír(rozměr), možná
o nekonečné energii. (viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1109 : STR a svět světla , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1119
) VIII.) Čas, hmotnost a prostor
Čas a prostor
jsou vlastnosti
pohybu charakterizovaného
fyzikálním vztahem pro hybnost p=m*v, kde p je hybnost, m hmotnost a
v rychlost, zároveň však představují pohyb s nulovou
hodnotou ostatních veličin tohoto pohybu. Chceme-li chápat veškeré
bytí jako pohyb tedy vlnění nebo energii, pak jsou čas a prostor vlastnosti
Bytí a Bytí je formou prostoru a času. Jinými slovy prostor je formou
času a čas je formou prostoru a obojí je pohybem.
Čas měříme určitým druhem pohybu, kterému
říkáme hodiny, v případě, že by neexistoval čas, který by nebylo jak
měřit, neexistoval by žádný pohyb, který bychom učinili měřítkem času,
existoval by pouze jediný trvalý okamžik-pohyb, který by byl věčný, což
odpovídá celkovému pohybu (tzn. všemu Bytí) s nulovou veličinou
času. Vše by trvalo nehybně a věčně, nebylo by smrti ani zrození,
vzniku ani zániku, vše by bylo neměnné.
Prostor je atributem pohybu, hmotnost však
představuje opět pohyb částic v konečném důsledku o nulové hmotnosti a
to ve formě nulové hodnoty ostatních veličin pohybu ve fyzikálním vztahu pro
hybnost mV*vV=m*v, kde mV, vV jsou
veličiny transformovaného pohybu m*v, kde t=0, ζ=0, V≠0, s≠0
a zároveň t je čas, ζ je hustota v kg/m3, V je
objem a s dráha. Objem V a délka s by tak byly nekonečné. Šlo
by o rozptýlení každého hmotného tělesa do nekonečného prostoru, aby hybnost
resp. energie byla zachována, avšak hmotnost byla rovna nule. Kdyby neexistoval
prostor, existoval by pohyb na jediné možné trajektorii, kdyby
neexistovala ani délka existoval by pohyb jako jediný bod s nekonečnou
hodnotou času.
Z faktu, že prostor i čas jsou
vlastností pohybu a že z hlediska Filosofie rovnováhy exaktních věd náš
Vesmír je pohybem, tak prostor i čas jsou dílčím pohybem, ze
kterých je složen každý pohyb v hmotném světě. Z možnosti
transformace pohybu, pak plyne možnost transformovat rychlost na
hmotnost a hmotnost na rychlost. Jinými slovy lze hmotu vyzářit
v podobě světla a světlo zase zhmotnit na hmotu např. pohlcením fotonu
hmotou, kdy roste rychlost pohybu částice, která pohltí foton světla a tím
vzroste její relativistická hmotnost při zachování celkové hybnosti resp.
energie soustavy. Zároveň lze podle mého názoru změnit hmotnost a
délku na čas a obráceně, opět při zachování celkové hybnosti, resp. energie. Toto
plyne z toho, že každý pohyb charakterizují tři proměnné, a to hmotnost délka
a čas, přičemž každá hmotná soustava představuje pohybové soustavy, tedy
pohyb charakterizovaný svou hybností, tedy rychlostí, resp. hmotností, délkou
a časem, tedy veličinou rychlosti. IX.) Aritmetika a geometrie nekonečna
V případě nezáporného čísla ∞ se
z hlediska Filosofie rovnováhy jedná o celek, který v sobě zahrnuje
nižší hodnoty z oboru aritmetiky nezáporných čísel. Zákony platné pro
početní operace ∞ se uplatní v dílčí podobě i při početní operace
s nižšími čísly, což plyne z logické provázanosti (souvislosti a
podobnosti) všech matematických operací.
Výpočty v oboru
aritmetiky lze geometricky zobrazit objekty shodného rozměru, bodů
v geometrii nultého rozměru, jednotkových úseček v geometrii přímky neboli
prvého rozměru, jednotkových ploch v geometrii roviny, tedy druhého
rozměru a jednotkových prostorů v geometrii trojrozměrného prostoru.
Počet těchto objektů rovný ∞ pak představuje celek, který
z hlediska vyššího rozměru představuje opět nekonečně malou část tohoto
rozměru.
Aritmetiku čísla ∞ lze opět zobrazit
geometricky, což plyne z povahy geometrie jako zvláštního oboru ve
vztahu k matematice. Geometrie tak zobrazuje obecný pojem čísla
v geometrických objektech a jejich vztahy v geometrických vztazích.
Obecné zákony aritmetiky se opět uplatní v geometrii a zákony geometrie se
v obecné formě uplatní v aritmetice, což plyne z logické souvislosti
(souvislosti a podobnosti)–spojitosti matematiky a geometrie resp. všech dějů
světa.
Číslo ∞
představuje složitý
celek, tedy výsledek v případě divergentních posloupností
nekonečného počtu
převážně rostoucích matematických operací. Mezi rostoucí matematické operace
aritmetiky patří sčítání, násobení a umocňování, kde původní z těchto tří
operací, z níž jsou složeny obě ostatní, je sčítání. Na tomto základě
lze definovat základní číslo ∞, kterým je nekonečný
počet součtů čísla 1, tedy ∞j=1+1+1+… (základní divergentní
posloupnost), kterou lze geometricky zobrazit např. jako počet úseček o délce
1 metr v nekonečné přímce. Z tohoto základu jsou složeny všechny ostatní
čísla hodnoty ∞. Počet těchto základních nekonečných čísel
v konkrétním čísle ∞ zjistíme ∞/∞j a
číslo konkrétního ∞ získáme opět vynásobením tohoto počtu základních
nekonečných čísel číslem ∞j.
Aritmetikou čísla ∞
zobrazenou v geometrii překračujeme jediný rozměr a dostáváme se tak do
vyššího rozměru u matematických rostoucích operací, resp. do nižšího rozměru,
u matematických klesajících operací, což jsou matematické inverzní (obrácené)
operace k výše uvedeným matematickým rostoucím operacím, tedy odčítání,
dělení a odmocňování. Geometrickým zobrazením v prvém rozměru ∞
počtu matematických rostoucích operací nenulového, konečného čísla, které lze
zobrazit jako úsečku, je přímka, a to nezávisle na počtu ∞j v konkrétním čísle ∞, kterým
násobíme, není-li jejich počet opět nekonečný, a nezávisle na délce úsečky.
V tomto smyslu lze hovořit o shodné hodnotě a rozdílné hustotě
všech čísel ∞ bez ohledu na to, kolik ∞j v sobě obsahují. Přímka
je však již objektem druhorozměrného prostoru s nulovou šířkou.
Nenulovou šířku dostaneme vynásobením přímky opět nespočetným číslem ∞,
tedy 1*∞2.
Poslední výše uvedenou úvahou jsme se
dostali k zvláštní problematice aritmetiky nekonečna, tedy početním
operacím čísla ∞ a čísla 0. Číslo nula totiž představuje
skutečné základní číslo v oboru aritmetiky čísel. V rámci geometrického
zobrazení v druhém rozměru si jej lze představit jako přímku, tedy
rovinu o nulové šířce a ploše. Z poslední úvahy v předchozím
odstavci plyne, že rovinný pás o šířce 1 lomeno ∞j se rovná 0,
neboli přímce o šířce 0. Jinak řečeno 1/∞j se rovná 0, kde číslo 1 představuje úsečku o
délce 1 a číslo 0 bod této úsečky nebo číslo 1 rovinný pás o šířce 1 a číslo
0 přímku nebo číslo 1 trojrozměrný prostor o rozměrech a=1, b=1 a c=∞ a
číslo 0 rovinný pás o šířce 1 atd. Bude-li konkrétní nekonečno
∞=2*∞j, resp. ∞=1/2*∞j, pak rozměr úsečky bude mít
dvojnásobnou resp. poloviční velikost.
Z výše uvedeného plyne, že hodnota
číslo 0 i ∞ z hlediska více rozměrného prostoru a jeho aritmetiky
může být různá, a to podle počtu základních čísel 0, kterým je
1/∞j, a podle počtu základních čísel ∞j, v nich
obsažených. Různé hodnoty pak nabývají rovněž jejich výše uvedené matematické
rostoucí a klesající operace. Dále platí, že v případě, že počet
jednotek v čísle ∞ je roven opět ∞, jedná se o geometrické
objekty v prostoru opět vyššího rozměru.
Číslo 0 v aritmetice
a bod v trojrozměrném prostoru v geometrii v podstatě
odpovídají pojmu fotonu o rychlosti nižší, než je rychlost světla ve fyzice, tj. bodu časoprostoru, což dokazuje souvislost a podobnost těchto
vědních oborů. Z hlediska Filosofie rovnováhy všechny body časoprostoru,
částice o nulové hmotnosti, fotony o rychlosti nižší, než je rychlost světla,
představují veškerou energii hmotného světa, spolu se
všemi body všech myslitelných prostorů, pak veškerou existující energii,
Boha v mém pojetí. Z výše uvedené odlišnosti
různých čísel nula plyne, že každý bod časoprostoru má jinou energii, která
je však rovna číslu nula, jestliže rychlost jeho pohybu není rovna rychlosti
světla. Podle odlišné nulové energie bodů prostoru jejich seskupení
v nekonečném počtu vytváří buď různě druhy hmoty, o různé hmotnosti,
nebo vakuum, absolutní nebo neabsolutní prázdno. Každý z těchto
bodů pak představuje různý potencionální nový Vesmír, tedy prostor o
nižším rozměru, složený opět z nekonečně mnoha bodů tohoto prostoru o
nižším rozměru, které představují opět nulovou energii o různé hodnotě čísla
nula z pohledu časoprostoru. Představují tak energii, v mém podání
Boha, který může dát vzniknout nekonečnému počtu nových světů obdobným našemu
hmotnému světu časoprostoru avšak v nižším popř. vyšším rozměru
prostoru. X.) Souvislost zákona zachování hybnosti a energie
Pro popis pohybu jako kategorie Filosofie
rovnováhy exaktních věd je třeba zvolit vztah, který uvádí do nejjednodušší
souvislosti všechny základní veličiny vnímané našimi smysly, tedy hmotnost
dráhu a čas neboli rychlost. Tento nejjednodušší vztah popisující nedělitelný
celek pohybu, tak bude základním prvkem, základem vyjádřením celku i částí
všeho pohybu, tedy fyzikální skutečnosti. Všechny ostatní vztahy popisující
pohyb budou nadstavbou, tedy formami tohoto základního vztahu. Tento základní
vztah pohybu představuje vztah pro vektor hybnosti p=m*v=m*s/t,
kde p je hybnost, m hmotnost, v rychlost, s dráha a t čas. Všechny
ostatní vztahy popisující různé druhy fyzikálního pohybu jsou pak odvozeny
z tohoto základního vztahu. Zde mám na mysli v prvé řadě vztahy
mechanické energie, ale i energie celkové v relativistické fyzice, ale i
vztahy termodynamiky, elektřiny a magnetismu, optiky a fyziky mikrosvěta, kde
se jedná o příslušné druhy fyzikálního pohybu.
Z této souvislosti fyzikálních pohybů
např. plyne souvislost zákona zachování hybnosti se zákonem zachování
energie, potažmo se zákonem zachování mechanické energie a zákona zachování
elektrického náboje. Souvislost zákona zachování hybnosti a
energie je možno dokázat ze vztahů odvozených v relativistické
fyzice, konkrétně ve speciální teorii relativity. Uvažujeme-li částici o
nulové hmotnosti, pak její veškerou energii představuje její mechanická
energie. Mechanická energie se skládá z kinetické energie a
potencionální energie. Potencionální energie představuje jiné druhy energie,
ať již mechanické nebo jiné, např. teplo, které lze přeměnit na kinetickou
energii. Celková klidová energie fotonu bude Ef0= mf0*c2, mf0=0, m0 představuje nulovou
relativistickou hmotnost fotonu v klidu a c rychlost světla. Celková
kinetická energie fotonu tělesa bude Ekf=Ef -Ef0=mf c2- mf0c2= mf c2-0= mf c2, kde Ef je celková
relativistická energie fotonu o rychlosti světla, Ef0 je relativistická energie fotonu v klidu, mf je
relativistická hmotnost fotonu o rychlosti světla, mf0 relativistická hmotnost fotonu v klidu,
kinetická energie fotonu o rychlosti světla je rovna celkové energii fotonu.
Potencionální energie fotonu o rychlosti světla je rovna 0 a energie fotonu o
rychlosti světla je představována pouze jeho kinetickou energií.
Hybnost fotonu o rychlosti světla c je podle vztahu pf =mfv=mf c, kde v
je vektor rychlosti fotonu, která je rovna rychlosti světla c, mf je
relativistická hmotnost fotonu o rychlosti světla. Vzhledem k tomu, že c je
konstanta lze říci, že míra pohybu vyjádřená hybností fotonu pf se liší od celkové energie
fotonu Ef ,
resp. od kinetické energie fotonu Ekf pouze o násobek rychlosti světla c,
který je konstantní. K obdobným vztahům dospíváme v případě rovnice klasické
fyziky pro kinetickou energii Ek=mv2, kde m je hmotnost a v je skalár
rychlosti a vztahu klasické fyziky pro hybnost p=mv, kde m je hmotnost a v je
vektor rychlosti, kde se tyto vztahy liší pouze o násobek skaláru v, tedy
rychlosti. V obou případech tak z rovnice pro kinetickou energii lze odvodit
rovnici pro hybnost, lze tedy říci, že zákon zachování hybnosti je zřejmě
bezprostředně související se zákonem zachování kinetické energie.
Výše uvedenou teorii o souvislosti zákona zachování hybnosti se zákonem zachování
energie, resp. se zákonem zachování kinetické energie u bodů časoprostoru,
zřejmě fotonů, lze obecně zřejmě zdůvodnit tím, že jak hybnost tak
energie představují matematickou míru pohybu, přičemž k výměně energie vždy
dochází střetem pohybujících se hmotných částic o nenulové hmotnosti, v
konečném důsledku vždy dotykem pohybujících se nehmotných částic o nulové
hmotnosti, bodů časoprostoru, které vytváří svými uskupeními všechny druhy
hmotných částic, kde dochází k předávání jak hybnosti tak kinetické energie a
platí zákon zachování hybnosti a zákon zachování kinetické energie,
nedojde-li při tomto střetu ke změně potencionální energie, která v mém
pojetí představuje všechny ostatní druhy energie přeměnitelné na kinetickou
energii. Tato ostatní energie je zároveň dle mého názoru u bodů prostoru
zanedbatelná vzhledem k vysoké rychlosti pohybu bodů časoprostoru, tedy
částic o nulové hmotnosti, často blížící se rychlosti světla, o čemž svědčí
pohyb fotonů o rychlosti světla. Tato zvyšující se rychlost pohybu je dle
mého názoru vlastní částicím o nízké hmotnosti, jinak řečeno čím lehčí
částice tím má vyšší rychlost pohybu. Příkladem jsou fotony čili částice o
nulové klidové hmotnosti, zřejmě body časoprostoru, které dosahují rychlosti
světla. Proto je dle mého názoru bezprostředně související hybnostní hustota
a energetická hustota, tedy hybnost na jednotku prostoru nebo energie na
jednotku prostoru, mám-li na mysli energii u bodů časoprostoru, zřejmě
fotonů, protože je v tomto případě dle mého názoru možno zanedbat nízkou
jinou jako kinetickou energii.
|
|
|
|||||||||||
|
|
|
|
|
|||||||||||
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
Rozhovory o Filosofii rovnováhy
Filosofie rovnováhy představuje pokus o fyzikální (čili exaktní)
filosofii použitím nejobecnějších fyzikálních zákonitostí při řešení
obecných filosofických otázek.
Každý
děj v tomto světě popisovaný pojmy společenských věd (teologie, filosofie,
psychologie, historie, estetikou apod.) nebo pojmy exaktních věd (biologie,
chemie, fyziky) je ve své podstatě mechanickým dějem, o kterém platí zákony
fyzikální mechaniky mikrosvěta. Pravdivost každého výroku o tomto
světě, a to i z oboru společenských věd, lze ověřit teoreticky
vždy na základě mechanického modelu mikrosvěta daného výroku a skutečnosti,
dále pak v praxi pokusem. Fyzikální mechaniku pohybu mikročástic je
podle mého názoru třeba v budoucnu rozšířit o zákony pohybu reálně existujících
bodů časoprostoru. Vývoj přírody, resp.
do jisté míry náhodný, vše samoregulující pohyb ji tvořících
mikročástic zcela určuje chování a pohyb jimi tvořených všech živých
organismů a vší neživé přírody.
Tento vývoj přírody dle mého názoru v každý
okamžik maximálně mírní souhrnnou sílu srážek, resp. sporů ve společnosti a
postupně směřuje k souladné společnosti, tj. společnosti téměř beze srážek,
resp. sporů. Jednou z úloh filosofie a vědy vůbec je dle mého názoru hledat a
zprostředkovat všem svéprávným živým tvorům exaktní poznání obecných cílů
vývoje přírody.
a) Univerzální etikahttp://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=719 : Univerzální etika quoted: Post of Dalibor Grůza Z hlediska
fyzikální povahy společenských vztahů, tj. vztahů mezi živými organismy
navzájem, jde vždy o pohyb mikročástic z hlediska fyziky mikrosvěta a
makročástic, resp. těles tvořených těmito mikročásticemi z hlediska fyziky
makrosvěta. Zároveň je třeba při tomto pohybu dle mého názoru vždy uplatňovat
princip rovnováhy, který znamená volný pohyb živých organismů podle jejich
přirozenosti, pokud nehrozí srážky, resp. konflikty.
1.1. V
případě útoku na určitého jedince ze strany společnosti živých tvorů nutí
tento útok ze strany společnosti živých tvorů tohoto určitého jedince k
ústupu vůči této společnosti živých tvorů. 1.2. V
případě ústupu společnosti živých tvorů nutí tento ústup ze strany
společnosti živých tvorů jedince k útoku vůči této společnosti živých tvorů.
2.1. V
případě útoku ze strany společnosti živých tvorů na určitého jedince je
rozumné, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.1. nikoliv
ústupem nýbrž přiměřeným útokem vůči této společnosti živých tvorů (Např. při
svádění osobou stejného pohlaví je možno odpovědět vlastní představou jejích
pohlavních orgánů) a 2.2. V
případě ústupu ze strany společnosti živých tvorů vůči určitému jedinci je
rozumné, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.2. nikoliv útokem
nýbrž přiměřeným ústupem vůči této společnosti živých tvorů.
3.1. Přiměřený útok určitého jedince jako odpověď
na útok společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto útoky
dříve nebo později (tedy výchovně, nikoliv ničivě) neutralizuje (resp.
nuluje). 3.2. Přiměřený ústup určitého jedince jako odpověď
na ústup společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto
ústupy dříve nebo později neutralizuje (resp. nuluje). Výsledkem tohoto postupu je dříve nebo později
stabilní vývoj společnosti všech živých tvorů.
Pozn.: Výše uvedený
model chování těles při srážce jsem ověřil pokusem, kdy jsem proti sobě
vyslal dvě kuličky o stejné hmotnosti stejnou rychlostí, ty se krátce po
čelní srážce po krátkém pohybu opačným směrem zcela zastavily. Jestliže jsem
vyslal kuličku proti nehybné kuličce o stejné hmotnosti, tak se pohybující
kulička zcela zastavila a druhá nehybná kulička se začala vzdalovat zřejmě se
stejnou rychlostí jako prvá kulička před srážkou opačným směrem. 1.) jsme
schopni daný útok ze strany společnosti živých organismů dříve nebo později
zastavit sami bez toho, aby nám útočník závažně ublížil, a abychom způsobili
co možná nejmenší smrt a bolest živých tvorů (viz proměnná vektoru
hybnosti p1 v mém shora uvedeném
nákresu), nebo 2.) jsme
schopni útok ze strany společnosti živých organismů pouze zbrzdit (viz
proměnná vektoru hybnosti p2 v mém shora uvedeném
nákresu) bez toho, aby nám útočník vážně ublížil, a abychom způsobili co
možná nejmenší smrt a bolest živých tvorů, zastavení útoku ze strany
společnosti živých organismů v tomto případě poté musíme ponechat na jiném
živém organismu (viz proměnná vektoru hybnosti p1 v mém shora uvedeném nákresu). S téměř
jistotou víme, že se jedná o útok, cítíme-li tlak (stres) a o příměřený
protiútok, dojde-li k trvalému zmenšení tlaku.
quoted: Post of okref moc jsem
tvoji univerzální etiku nezkoumal, ale z toho, co jsem byl schopen přečíst,
jsem vyvodil, že by takový etický zákon byl funkční, ale funkční jen v
případě, že by byla řeč o lidském chovaní vůči jiným bytostem či jiným lidem.
Jenže, když užíváš fyzikální pojmy je ospravedlnitelný předpoklad, ze
požadavek takové etiky neklade nároky jen na myslící bytosti, ale na každou
částicí Vesmíru. ale podle mé představy by taková etika byla v praxi možná
jen tehdy, byl-li by pro nás mír totožný s nicotou, neboť takové chovaní
částic by mělo následek vyrušení všech hybných sil; takové chování, které by
mělo za následek nicotu, by se mi jevilo spíše neetické a řeč by mohla byt o
univerzální neetice. V druhem možném případě, kdy by takové chování částic
nemělo za následek nulovou rychlost všech vesmírných částic, by takové etické
chování bylo úplně zbytečné nebo by mi unikal její smysl v rámci etiky.
Vážený okrefe, díky za tvůj zajímavý příspěvek. Když se proti mně řítí balvan, měl bych ho já nebo
někdo nebo něco dříve nebo později zastavit stejně jako vraha, který mně chce
zabít (jinými slovy na každý útok je třeba odpovědět dříve nebo později
přiměřeným protiútokem). Když mi příroda nebo někdo něco nabídne zadarmo, je
toho dost a já to potřebuji, neměl bych si brát toho více, jak potřebuji,
např. vzduchu (na ústup je třeba odpovědět rovněž přiměřeným ústupem).
Odpověď
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Doplnění
odpovědi Miloslav Bažant:
Dalibore.
Doplnění mé
odpovědi:
Slávo,
Odpověď
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Otázka
výše uvedené schopnosti určitého jedince k přiměřenému jednání je otázkou
jeho citu popř. rozumu. Absolutně přiměřeného
jednání je dle mého názoru schopen pouze jedinec s dokonalým rozumem nebo
dokonalým citem. Absolutně dokonalý rozum předpokládá absolutní schopnost
provádět výpočty s hodnotami rovnajícími se různým nekonečnům a absolutně
dokonalý cit dle mého názoru předpokládá vnímání všeho, tj. v konečném
důsledku každého jednotlivého bodu časoprostoru pomocí citu jedince.
Doplnění
mé odpovědi:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
V případě
použití základních fyzikálních zákonů formulovaných současnou fyzikou na
společenské, resp. mezilidské vztahy, nejde v žádném případě o metaforu,
nýbrž o můj předpoklad (o axiom mé filosofie), že se tyto společenské vztahy
řídí těmito základními fyzikálními zákony stejně jako pohyb neživé hmoty, a
to z důvodu, že i živé organismy jsou tvořeny v konečném důsledku výlučně
neživou hmotou.
Doplnění
mé odpovědi:
quoted: Post of Stream quoted: Post of Dalibor Grůza
Tomu moc
nerozumím, srážka jakých hmotných částic s jakými? Mohl byste aplikovat vaše
rovnice o hybnosti, zajímá mně opět konkrétní výpočet.
Odpověď IPC:
Pro Dalibora Grůzu.
načrtnu dvě situace: a) náklad o hmotnosti 4 000kg se posunuje
po nakloněné rovině se sklonem 20 stupňů o dané rychlosti
Oba dva tyto příklady fyzik pojme stejně,
aplikuje stejné řešení, takže pro něj není žádný rozdíl, ale mezi námi ve skutečnosti
je to sakramentský rozdíl, jestli padá slon nebo 4 tuny železa, a nebo auto
s lidmi. Nezanedbává matematický popis něco?
Má
odpověď:
Vážený IPC,
Člověk či
jiný živý tvor, který zabije jiného živého tvora na základě objektivní
možnosti náhodného pohybu, tj. volných vazeb jeho mozek tvořících mozkových
buněk-neuronů a je tvořících mikročástic, se dostává do zajetí pevných vazeb
mikročástic, potažmo mozkových buněk, jejichž účelem je odčinit tento hřích.
Tyto hříšné pevné vazby mozkových buněk se projevují jako jejich obava ze
msty a msta příbuzných mikroorganismů za způsobenou smrt živých buněk těla
zabitého živého organismu, na kterou můhou mozkové buňky viníka odpovědět
tvorbou tukových zásob, lakotou, psychickou nemocí, stupňováním zabíjení,
alkoholismem apod.
** Má politická ekonomie (viz: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=698 ) Odpověď stream:
Vážený Dalibore.
quoted:
Post of Dalibor Grůza
Vždyť to přeci odporuje realitě. Pokud
řeknu, že G..Busch má zelený nos (lež), pak se podle vás hmotné částice v mém
mozku tvořící model (model jakéhosi Busche se zeleným nosem) srazí s částicemi, tvořící nos
reálného Busche, na druhém konci zeměkoule. Asi tedy ty hmotné částice
vylétnou z mého mozku, doletí k Buschovi, tam dojde ke srážce, a proto se
jedná o lež. Když řeknu pravdu, tak ty částice nikam nevyletí? S ničím se
nesrazí?
Má
odpověď:
Vážený streame,
Reakce
IPC:
Opravdu jsem zvědavý, jak dokážete vyřešit
možnost matematické indukce, když se Vám to jen hemží těmi vzorci.
Má
odpověď:
Pro IPC.
Co se týká
paralely mezi etikou a fyzikou, tak špatný skutek podle mne znamená zbytečný
konflikt ve společnosti z hlediska etiky a zároveň zbytečnou srážku
mikročástic z hlediska fyziky, která zároveň nesměřuje k zmírnění celkové
souhrnné síly srážek ve společnosti všech živých tvorů.
quoted: Post of Dalibor Grůza
Nevědomost
člověka podle mne plyne z toho, že pohyb reality, resp. ji tvořících
mikročástic je s větší nebo menší mírou pravděpodobnosti náhodný, což je
podle mne způsobeno, jak jsem uvedl výše možností nekonečného dělení hmoty, a
to až na úroveň bodů časoprostoru. Dokonalý jedinec, podle mne Bůh (dále on i
ona, nebo jen on), jestliže existuje, netrpí touto nevědomostí z náhodného
pohybu reality, protože cítí pohyb každého bodu časoprostoru (má tudíž
dokonalý cit), nebo umí spočítat pohyb každého bodu časoprostoru jednotlivě a
v celku matematickými rovnicemi pracujících s hodnotami různých čísel
nekonečno (má tedy dokonalý rozum).
Doplnění
mé odpovědi
quoted:
Vážený streame,
Doplnění
mé odpovědi:
Vážený streame a IPC,
Post of Dalibor Grůza
Doplnění
mé odpovědi:
(viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1165 : Jediné prokazatelné pravdy )
Post of Dalibor Grůza
Co se týká
matematické indukce, tak jsem se vyjádřil k problému matematické indukce tak,
jak je definována exaktní vědou. Vy jste měl však zřejmě na mysli obecný
problém důkazu indukcí, ke kterému se vyjadřoval filosof Hume.
Post of Dalibor Grůza
Obecný
problém indukce lze podle mne zodpovědět následovně:
Doplnění
mé odpovědi:
Pro IPC,
Doplnění
mé odpovědi:
Pozn:
2.) Hmota je
tvořena dle mého názoru nekonečným počtem částic o nulové relativistické
hmotnosti a nenulové rychlosti nižší, než je rychlost světla c. 3.) Světlo,
resp. elektromagnetické vlnění (dále též světlo) je dle mého názoru tvořeno
konečným počtem částic o nenulové relativistické hmotnosti, nulové klidové
hmotnosti a rychlosti světla c.
Doplnění
mé odpovědi:
quoted:
Post of noemus
Vážený noeme,
Doplnění
mé odpovědi:
Post of noemus
quoted:
Post of Dalibor Grůza
Mluvíte o
tom, že vycházíte z teorie superstrun, ale v uvedených příspěvcích jste o tom
ani jednou nic neřekl, ač jsem se vás na to ptal. Navíc není jasné, proč tedy
mluvíte o bodových částicích.
To se
tedy omlouvám, vážně jsem přehlédl, že říkáte "v rozporu" - v hlavě
jsem měl vaše dřívější prohlášení, že vycházíte ze současné exaktní vědy.
Když navíc vezmete v úvahu, že je podle vás teorie superstrun současná
nejrozšířenější fyzikální teorie, tak jsem si to spojil a pak jsem si to po
sobě nezkontroloval, za tuto chybu se omlouvám
Vážený
noeme,
Doplnění
mé odpovědi:
quoted:
Post of Noemus
V1. hmota
je podle mne dělitelná na nespočetné nekonečno V2. mou
teorii o bodech časoprostoru jako částicích o nulové relativistické hmotnosti
vzniklých nekonečným dělením hmoty
Post of Dalibor Grůza
Pro Noema:
Doplnění
mé odpovědi:
quoted: Post of noemus Post of Dalibor Grůza Jednoduchý důkaz hmotnosti 0kg nespočetně nekonečné
malé části hmoty o hmotnosti např. 3Kg:
Jestliže hustotu
bodu prostoru stanovíte 0kg/0m3, pak s Vámi naprosto souhlasím, avšak
vzhledem k tomu, že jeho hustota=m/V=0kg/0m3, kde m je hmotnost a V objem
bodu časoprostoru, pak jste převzal mé tvrzení, že bod prostoru má
nulovou hmotnost m=0kg, v opačném případě by byla např.
hustota=m/V=3kg/0m3, což neuvádíte.
Doplnění
mé odpovědi:
quoted:
Post of noemus Post of Dalibor Hrůza
Pro Noema.
Doplnění
mé odpovědi:
quoted:
Post of Dalibor Grůza
Post of Noemus
Nulou
dělit nelze, učí se to už na základní škole a platí to stále, jen vy to zdá
se nechápete.
Pro Noema.
Doplnění
mé odpovědi:
Post of Noemus: Dělám to
nerad, ale poruším své Howg, když mne o to žádáte, dále již však reagovat
nebudu:
Noeme jsem tvým dlužníkem.
Doplnění
mé odpovědi Post of Stream:
Není mi
jasné, proč by vzorem jednání jednotlivců měly být nějaké nárazy hmotných
těles. Přeci už na intuitivní úrovni: pokud se někdo zeptá "proč bych
měl jednat morálně takto (domysleme si něco konkrétního)" a vy mu
odpovíte, "protože když se dvě tělesa srazí ... atd., atd." tak je
to zcela nepřesvědčivé. To není žádná etika.
Pro streama,
Doplnění
mé odpovědi:
Přírodu lze
podle mne chápat jako hardware Vesmírného počítače a evoluci jako jeho
software čili program tohoto počítače. Evoluce jako program směřuje podle mne
k následujícím konečným výsledkům:
2.) od
volných k pevným vazbám u neživé hmoty a od pevných k volným vazbám u člověka
aj. živých tvorů (viz definice svobody Barucha Spinozy jako poznaná nutnost) 3.) od
chaosu k uspořádanosti (tj. souladu všech a všeho),
Má Filosofie
rovnováhy tak představuje rovněž pokus o navázání pohybu lidstva méně pevnými
vazbami, o větší uspořádanost na základě více volného, tj. svobodnějšího
pohybu jednotlivých živých organismů prostřednictvím jejich poznání výše
uvedených filosofického algoritmu a konečných výsledků evolučního programu
Vesmíru, a to na základě a v rámci činnosti shora uvedeného programu evoluce.
Člověk či
jiný živý tvor, který zabije jiného živého tvora na základě objektivní
možnosti náhodného pohybu, tj. volných vazeb jeho mozek tvořících mozkových
buněk-neuronů a je tvořících mikročástic, se dostává do zajetí pevných vazeb
mikročástic, potažmo mozkových buněk, jejichž účelem je odčinit tento hřích.
Tyto hříšné pevné vazby na rozdíl od volných vazeb mozkových buněk nevnímají
Vesmír jako celek (cit) ale pouze jeho část (pocit, instinkt, komplex apod.),
čímž dochází ke zkreslení vnímání skutečnosti, pevné vazby mozkových buněk se
projevují jako obava mozkových buněk viníka ze msty a msta příbuzných
mikroorganismů za způsobenou smrt živých buněk těla zabitého živého
organismu, na kterou můhou mozkové buňky viníka odpovědět tvorbou tukových
zásob, lakotou, psychickou nemocí, stupňováním zabíjení, alkoholismem apod.
(viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=719 : Universální etika , http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=680 : Má filosofie rovnováhy ) b) Mohlo vzniknout něco z ničeho http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=588 : Mohlo vzniknúť niečo z ničoho?
Nejdříve k
důkazu hmotného světa. Z představy hmotného světa obsaženém v jedincově
modelu světa v jeho mozku (čili v jedincově světě pro nás dle I. Kanta) nelze
skutečnost hmotného světa prokázat. Avšak přijetí skutečnosti hmotného světa
(světa o sobě dle I. Kanta) je užitečné, dobré, protože snižuje rozpory v
jedincově modelu světa obsaženém v jeho mozku. Nepřijetí skutečnosti hmotného
světa jedincem, podstatně zvětšuje rozpory v jeho duši, resp. jeho modelu
světa obsaženém v jeho mozku, lze si představit člověka, který odmítne hmotný
svět a např. v plné rychlosti narazí autem do zdi, následuje zřejmě pocit
bolesti, léčení, invalidita a odsouzení ostatními lidmi v rámci jeho modelu
světa v jeho mozku (čili v jedincově světě pro nás dle I. Kanta).
2.) Hmota je
tvořena dle mého názoru nekonečným počtem částic o nulové klidové i
relativistické hmotnosti a nenulové rychlosti nižší, než je rychlost světla
c. 3.) Světlo,
resp. elektromagnetické vlnění (dále též světlo) je dle mého názoru tvořeno
konečným počtem částic o nulové klidové hmotnosti a rychlosti světla c.
c) Důkaz reálného hmotného
světahttp://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=611 : Důkaz reálného hmotného světa.
Podle mého
názoru z vjemů jedincových smyslů, resp. modelu světa obsaženém v jedincově
mozku nelze stanovit přesný popis, resp. dokázat existenci světa jako toho,
co nutně je mimo náš mozek. Immanuel Kant tento model světa obsažený v
jedincově mozku nazval jedincův "svět pro nás" oproti skutečnému
světu, "světu o sobě", který však podle mého názoru nelze z
jedincova "světa pro nás" dokázat. Jako jediné hledisko nám tak
zůstává hlediska souladu či rozporů v jedincově mozku, resp. jeho "světě
pro nás". Z toho plyne, že chce-li jedinec zažívat klid v tomto svém
modelu, čili svém "světě pro nás", obsaženém v jeho mozku, musí
usilovat o soulad všech a všeho v tomto jeho "světě pro nás".
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
MB Má
odpověď:
Přijetí
představy virtuálního světa, resp. solipsysmus může mít za důsledek růst
konfliktů v jedincově představě světa obsažené v jeho mozku (světě pro nás
dle I. Kanta). Důsledkem by mohlo být např. možnost zabít jiného člověka,
který je přeci podle této pomýlené představy světa jen virtuální realitou,
nebo možnost znečištění životního prostředí, které podle této pomýlené
představy existuje pouze virtuálně, nebo projíždění autem zdí, která je přece
jen virtuální, dále je to představa samoty člověka v tomto matrixu, resp.
virtuálním světě, která mu, i když příjme jeho zákony, musí určitě vadit a
citově ho ochuzovat apod. Příkladem je záměna počítačové hry a hmotného světa
jedincem v dnešní době. Neříkám, že hmotný svět (svět o sobě dle I. Kanta)
lze dokázat z modelu tohoto hmotného světa obsaženého v jedincově mozku (tj.
z jedincova světa pro nás dle I. Kanta), avšak přijetí jeho skutečnosti je
užitečné, dobré, protože zmírňuje rozpory tohoto jedincova modelu a naopak
přijetí jeho neskutečnosti, virtuality přináší člověku rozpory v jeho modelu
světa, projevující se jako jedincova duševní nebo fyzická bolest.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
MB
Má
odpověď:
Příroda si
podle mého názoru sama vynucuje, aby ji člověk uznal, poznával a ovlivňoval,
jde o jakousi normativní sílu skutečnosti. Uznat přírodu je užitečné, neuznat
ji přináší člověku velké problémy.
d)
Smysl bytí (života) http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=51 : Smysl bytí (života)
Podle mého
názoru je veškeré jednání živých organismů i člověka determinováno, resp.
předem určeno pohybem mikročástic v mikrosvětě, který je však dle poznatků
moderní fyziky (Heisenbergovy vztahy neurčitosti) pouze náhodný, resp. daný
pouze do určité míry pravděpodobnosti. Zároveň si myslím, že pohybem
mikročástic v mikrosvětě je determinováno jak tělo, tak duše člověka, která
má tělesnou povahu, neboť psychika člověk je zřejmě umístěna v jeho mozku, který
opět představuje pohyb mikročástic z hlediska fyziky mikrosvěta. Lidské
jednání, které se řídí příkazy mozku, tak závisí na tom, která myšlenka v
mozku se bude vyznačovat takovou silou, aby mozek dal příkaz ostatnímu tělu k
určitému chování. Základem objektivní povahy subjektivní svobody člověka je
pak střetávání různých myšlenek v mozku, aby převládla ta nejsilnější, tento
střet v mozku má zároveň podobu propojování neuronů volnými a pevnými
vazbami, které napodobuje pohyb mikročástic z hlediska fyziky mikrosvěta,
který je nezávislý na samotném člověku a nelze předem na 100% určit jeho
výsledek vzhledem k Heisenbergovým vztahům neurčitosti pohybu mikročástic.
Chce-li člověk své jednání nějak ovlivnit, nemůže to totiž učinit jinak než
prostřednictvím svého mozku, tedy propojení neuronů, resp. pohybu mikročástic
z hlediska fyziky mikrosvěta.
Člověk či
jiný živý tvor, který zabije jiného živého tvora na základě objektivní
možnosti náhodného pohybu, tj. volných vazeb jeho mozek tvořících mozkových
buněk-neuronů a je tvořících mikročástic, se dostává do zajetí pevných vazeb
mikročástic, potažmo mozkových buněk, jejichž účelem je odčinit tento hřích.
Tyto hříšné pevné vazby mozkových buněk se projevují jako jejich obava ze
msty a msta příbuzných mikroorganismů za způsobenou smrt živých buněk těla
zabitého živého organismu, na kterou mohou mozkové buňky viníka odpovědět
tvorbou tukových zásob, lakotou, psychickou nemocí, stupňováním zabíjení,
alkoholismem apod.
e) Proč se člověku nechce zemřít http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=591 : Prečo sa človeku nechce zomrieť,
Člověku se
nechce umírat, protože cítí bolest, a to tělesnou z důvodu poruchy jeho těla,
a rovněž tak duševní z důvodu poruchy jeho psychiky, která představuje model
světa obsažený v jeho mozku. Člověk cítí duševní i tělesnou bolest díky
činnosti jeho mozku, který obsahuje jím vnímaný model světa, ve kterém tento
člověk existuje. Jiná by ovšem byla zřejmě situace, kdyby tento člověk při
poruchách jeho těla či psychiky, cítil v mozku slast. Podle mého názoru je
tato bolest člověka, kterou cítí při své smrti, řešitelná s pokrokem vědy,
kdy bude možné dle genetického kódu jediného přeživšího živého organismu
zrekonstruovat všechny zemřelé živé organismy.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď: Podle mne
není vůbec jisté, že po smrti následuje nic, jinými slovy, že se člověk
nepřesune z viditelného do neviditelného světa.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
f) Přišel jsem na to, v čem je iluze křesťanů http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=634 : Prišiel som na to, v čom je ilúzia kresťanov.
Podle mého
názoru je veškeré jednání živých organismů i člověka determinováno, resp.
předem určeno pohybem mikročástic v mikrosvětě, který je však dle poznatků
moderní fyziky (Heisenbergovi vztahy neurčitosti) pouze náhodný, resp. daný
pouze do určité míry pravděpodobnosti. Zároveň si myslím, že pohybem
mikročástic v mikrosvětě je determinováno jak tělo, tak duše člověka, která
má tělesnou povahu, neboť psychika člověk je zřejmě umístěna v jeho mozku,
který opět představuje pohyb mikročástic z hlediska fyziky mikrosvěta. Lidské
jednání, které se řídí příkazy mozku, tak závisí na tom, která myšlenka v
mozku se bude vyznačovat takovou silou, aby mozek dal příkaz ostatnímu tělu k
určitému chování. Základem subjektivní svobody člověka je pak střetávání
různých myšlenek v mozku, aby převládla ta nejsilnější, tento střet v mozku
má zároveň podobu volného či pevného propojení neuronů napodobující pohyb
mikročástic z hlediska fyziky mikrosvěta, je nezávislý na samotném člověku a
nelze předem na 100% určit jeho výsledek vzhledem k Heisenbergovým vztahům
neurčitosti pohybu mikročástic (jedná se o základ objektivní podstaty
subjektivní svobody člověka). Chce-li člověk své jednání nějak ovlivnit,
nemůže to totiž učinit jinak než prostřednictvím svého mozku, tedy pohybu
mozkových buněk-neuronů, resp. mikročástic z hlediska fyziky mikrosvěta.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Mikročásticemi
chápu částice viditelné pouze po zvětšení mikroskopem, dle mého názoru tyto
mikročástice jsou pak složeny z dalších mikročástic a tyto mikročástice jsou
opět složeny z dalších mikročástic atd. nekonečněkrát. V konečném důsledku se
tak dostáváme k mikročásticím o nulové hmotnosti, vyznačujících se zřejmě
absolutní nepřítomností hmoty, mohlo by se jednat o fotony světla v klidu
nebo o rychlosti nižší, než je rychlost světla c, fotony totiž mají podle
fyziky nulovou klidovou hmotnost, a zároveň reálně existující body našeho
časoprostoru. Protože z takto definovaných mikročástic o nulové hmotnosti je
složena všechna hmota, musí být pohyb této hmoty determinován pohybem
takovýchto mikročástic. Zároveň protože veškerá skutečnost (hmota,
elektromagnetické vlnění, absolutní vakuum) je složena z bodů časoprostoru,
je veškerý pohyb skutečnosti zároveň podle mého názoru determinován pohybem
všech bodů časoprostoru.
Reakce
noemus:
Ahoj Dalibore
To jsou dost neortodoxní představy, ale
když už rád fantazíruješ, tak by to chtělo, aby tvé fantazie byly alespoň
konzistentní. A trochu by ses měl také orientovat v tom, o čem mluvíš.
Myslím, že se na tebe zatím nesnesla drtivá kritika jen proto, že tu zřejmě
panuje zimní lenivá atmosféra.
Myslím si, že ne jen křesťané žijí v
iluzích, spíše bych řekl, že drtivá většina lidí, ne-li všichni, si neustále
vytváří iluze o světě, o sobě, o minulosti. Takže v tomto kontextu mi iluze o
Bohu nepřipadají nijak zvláštní. Skoro bych řekl, že dělat si iluze o něčem
je pro člověka příznačné. Já osobně se snažím nedělat si o sobě a o světě
iluze, ale je to jen snaha a ne vždy se to daří. Náboženství má kromě toho tu
výhodu, že je to institucionalizovaná a promyšlená iluze, která má
sjednocující i inspirativní účinky. Dává lidem pocit sounáležitosti,
potřebnosti, smyslu, atd.
Má
odpověď:
Myslím si,
že nekonečně malá část je 0, příkladem může být geometrie a měrné jednotky.
Vezmeme-li bod prostoru, má nulové rozměry, vezmeme-li nekonečně bodů
prostoru, které následují za sebou, dostaneme nenulové rozměry přímky, čili
nekonečněkrát malá část rozměru přímky (tj. bod prostoru) má nulový rozměr.
Na druhé straně s tebou souhlasím, že ani absolutní vakuum by v tvém pojetí
nešlo označit slovem nic, protože obsahuje části (prostoru), i když tyto
části, v konečném důsledku body časoprostoru, mají nulovou hmotnost (viz výše
příklad bodu jako nekonečně malé části přímky).
Reakce
noemus:
quoted:
Post of Dalibor Hrůza quoted:
Na druhé straně s tebou souhlasím, že ani
absolutní vakuum by v tvém pojetí nešlo označit slovem nic, protože obsahuje
části (prostoru), i když tyto části, v konečném důsledku body časoprostoru,
mají nulovou hmotnost (viz výše příklad bodu jako nekonečně malé části
přímky).
quoted: quoted:
Moje
odpověď:
Ponechme stranou
mé i tvé spekulace o bodu časoprostoru jako částici o nulové hmotnosti.
V případě
bodů o rozměru 0cm přímky o rozměru 1 cm mám tedy na mysli dělení nespočetným
nekonečnem, tedy dělení, které by proběhlo v nekonečném čase, nebo v každý
časový okamžik (v nulové intervalu času) by proběhlo jedno dělení hmoty.
Doplnění
mé odpovědi:
Je-li nějaký
Bůh, který stvořil přírodu, pak by měl být prvotně poznáván vědeckým
zkoumáním přírody samotné, nikoliv ze svatých či posvátných textů, jako je
např. Bible apod. Je tomu tak, protože v případě přírody jde o případné
bezprostřední Boží dílo a v každém takovém bezprostředním díle lze poznat
bezprostředně jeho tvůrce, jeho vlastnosti, myšlení či moc.
g) Jak vidím vinu, trest a
odpuštění pro zločince http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=644 : Jak vidím vinu a trest pro zločince
Nejdříve k
důvodům páchání zločinů. Příkaz k veškerému jednání, tj. i k jednání, které
naplňuje skutkovou podstatu některého zločinu, dává člověku mozek, resp.
psychika (duše). Chce-li člověk svou vůlí, rozumem nebo citem zabránit tomu,
aby sám spáchal zločin, děje se tak opět na příkaz mozku, resp. psychiky
(duše). Má-li člověk chybnou představu o skutečnosti má ji opět obsaženou v
mozku, resp. psychice (duši). Člověk sám nemůže zevnitř ovlivnit obsah či
příkazy svého mozku, resp. psychiky (duše), aniž by mu k tomu dal myšlenku či
příkaz opět jeho mozek, resp. psychika (duše). Nedokonalost mozku, resp.
psychiky (duše), který je buď sám špatný (nemocný) nebo který má špatná
vstupní data a nedokáže je rozeznat pomocí jejich rozporu se správnými daty,
je jedinou příčinou veškeré zločinnosti. Nedokonalost mozku, resp. psychiky
(duše) může být napravena podle mého názoru správnou výchovou, tj.
zkušeností, kdy na základě logické souvislosti stále se zvětšujícího množství
vstupních dat získaných zkušeností uložených v nedokonalém mozku, resp. psychice
(duši) člověka je tento schopen odhalit chybná data či chybné činnosti mozku,
resp. psychiky (duše). Jediná vina živých tvorů je tak dle mého názoru v tom,
že se narodí s méně nebo více dokonalým mozkem, resp. psychikou (duší), jehož
činnost on sám bez příkazu tohoto mozku, resp. psychiky (duše) nemůže nijak
ovlivnit, jediná možnost nápravy nedokonalého mozku, resp. psychiky (duše) je
možná s rostoucí zkušeností (výchovou jinými jedinci nebo přírodou) nebo
jiným zásahem zvenčí.
Co se týká odpuštění viny za špatný
čin, tak je z hlediska Filosofie rovnováhy třeba rozlišovat zlé činy, které
mají za následek smrt živého tvora (člověka, živočicha, hmyzu, rostliny,
houby, živé buňky, bakterie či viru apod.) a jiné zlé činy, které takový následek
nemají, jde zejména o majetkové trestné činy, které neuvrhly poškozeného nebo
jiného živého tvora do nebezpečí smrti. Budu parafrázovat jedno vulgární
české přísloví, které říká, když nejde o život, jde o nic. Jiné české
přísloví říká, kdo se smrtí zachází, ten smrtí schází. Bible, 2. kniha
Mojžíšova zase uvádí: "Jestliže o život přijde, dáš život za
život. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za
spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu." (Ex 21,
23-25) Proto lze majetek státem vyvlastnit, znárodnit a poté restituovat,
dluhy lze státem odpustit, jak se dnes u nás děje např. v insolvenčním řízení
dle zák. č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon v případě oddlužení dlužníka
nepodnikatele při platební neschopnosti zejména z důvodu nadměrných
spotřebitelských úvěrů, stát by však neměl schvalovat v žádném případě
žádné zbytečné zabíjení živých tvorů. Odpuštění smrti živého tvora je pak
věcí citu, nelze nařídit. Cit znamená, že se odpuštění smrti jakéhokoliv
živého tvora odehrává převážně v nevědomé oblasti jedince, na úrovni
jednotlivých živých buněk aj. mikroorganismů přírody. Zabití živého tvora,
resp. živých buněk jeho těla vyvolává nenávist zabitých a jim blízkých
mikroorganismů, které se snaží zabránit dalšímu zabíjení zabitím a
potrestáním výše uvedeného vraha, např. jeho zabitím, psychickou aj.
chorobou, alkoholismem apod. Náš svět živých tvorů tak ovládají děje, které
se dějí na úrovni živých buněk, bakterií a virů. Živé mikroorganismy pak
odpustí pouze jedinci, který po delší dobu nezabíjí zbytečně žádného živého
tvora, jinými slovy způsobuje co možná nejméně smrti a bolesti živých tvorů,
zabít živého tvora lze pouze při ochraně života jiného živého tvora. Toto
odpuštění má podobu co možná nejmenšího zabíjení a bolesti viníka, smrt
živých mikroorganismů jeho těla nepřichází okamžitě ale je rozložena do co
možná nejdelšího časového období jeho života a v důsledku toho je provázena
co možná nejmenší jeho bolestí. Jedna velká srážka je
tak nahrazena řadou malých srážek mikročástic našeho Vesmíru. Reakce
Miloslav Bažant:
Myslím, že
ke každému jednání dává člověku příkaz jeho mozek, resp. duše, která
představuje člověkovo ego-já, člověk nemůže za to, jaké je jeho ego-Já, resp.
mozek či duše. I když mu jeho mozek, resp. duše či ego dává příkazy, u
kterých si jeho mozek, resp. duše či ego zároveň uvědomuje, že dojde nebo
pravděpodobně může dojít ke zvětšení rozporů ve společnosti, tak to tento
člověk nemůže nijak ovlivnit. Je-li tento příkaz jeho mozku, resp. duše či
ega natolik silný, že donutí člověka ke špatnému jednání, člověk tak jedná.
Reakce
Skidz:
Chtěl bych reagovat na spousty omylu a
doplnit Vaše názory mými myšlenkami.
Ohledně názoru, že člověk je řízen mozkem,
a to je zároveň duší, bych takto jednoznačně neřekl. Jelikož v některých
kulturách věří, že duše je v těle a ne v mozku, zas v jiných kulturách věří,
že mozek je pouze dekodérem duše atd.
Má
odpověď:
Rozum, cit a
vůle existují podle exaktní vědy v rámci hmotného mozku, podle idealistů v
rámci nehmotné duše člověka. Základní otázka spočívá v tom, zda napadání
myšlenek a volba mezi nimi člověkem je objektivní nebo subjektivní proces.
Myslím si, že člověk nemůže subjektivně ovlivnit ani to, jaká myšlenka ho
napadne, ani to, která myšlenka na něj natolik silně zapůsobí, aby podle ní
jednal. V obou případech jde podle mého názoru o objektivní nikoliv
subjektivní proces. Myslím si, že mozek ani duše nemohou napravit v případě
své nedokonalosti nebo nemoci sami sebe bez toho, aby přijímaly podněty z
vnějšku mozku nebo duše (tyto podněty označuji zkušeností).
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Chtěl bych
opravit své myšlenky, protože jedna věc je předpoklad, že pohyb mikročástic
determinuje pohyb vší hmoty a podle mého názoru i duše, kdy se díváme na duši
z objektivního hlediska, a jiná věc je tento předpoklad správně promítnout
psychologicky, tedy ze subjektivního hlediska určitého člověka. Tedy:
2.) Jednáli
volně vnímáním celé skutečnosti ve všech jejích souvislostech, tedy bez
duševních komplexů nebo instinktů u zvířat.
Doplnění
mé odpovědi:
Přijmeme-li
z vlastní zkušenosti předpoklad, že člověk nemá vliv na to, jaká myšlenka ho
napadne, jaké smyslové vjemy pociťuje ani co cítí ani jak má dokonalý rozum
ani co je rozumné. Jedná se zde o objektivní danosti duše, resp. mozku
člověka a v případě rozumnosti o objektivní danost přírody, které podle mého
předurčuje pohyb mikročástic v mikrosvětě.
Reakce
Skidz:
Dalibore,
Vše co děláš a co se děje kolem tebe je
dané a předem sepsané a to tě vede k činu, který by ti v jiné skutečnosti byl
proti srsti a kdyby to zaleželo čistě jen na Tobě (duši resp. mozku) jednal
bys s největší pravděpodobností jinak.
A pokud by jsme ji zpět získali, byla by to
skutečné svoboda našeho myšleni?
Má
odpověď:
Skidzi,
h) Myslíte, že jde dokázat existenci Boha http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=648 :
Mýslíte, že jde dokázat existence Boha?
V Boha spíše
věřím, protože to tak cítím. Nemám proto žádné důkazy. Existenci Boha mi
pouze naznačuje nucený, resp. více pravděpodobný pohyb přírody k zdokonalení
jedinců (evoluce) a nucený pohyb duše, resp. mozku k vyřešení rozporů modelu
světa v ní obsaženém, tedy k souladu tohoto modelu světa daný podle mne u
každého jedince. Obojí je dobré a mohlo by být tedy od Boha. Jiný přímý ani
nepřímý důkaz existence Boha nemám.
Reakce Gato:
Bůh je také superinteligence. Bezchybný
rozum. Představ si hráče šachu, který nikdy neudělá chybu a vždy vyhraje svou
partii. Žádný mistr světa nedosáhl ani 85procent vítězství ve svých partiích.
Bůh však je 100pr. úspěšný. Věřící uctívají tento dokonalý logos a ví, proč
to dělají, a žádnému nesmyslu tudíž nepodléhají!
Má
odpověď:
Příroda však
není 100% rozumná, viz slepé vývojové větve jako vymření dinosaurů apod.
Proto ani stvoření přírody se nevyznačuje 100% rozumem, spíše podle mého
názoru jde o zdokonalení cestou pokusu a omylu více či méně svobodných, resp.
náhodných dějů přírody.
Reakce
noemus:
Dokázat existenci X, můžeš jen tehdy, když
je X přesně definováno. I potom však musíš vycházet z určitých premis, které
dokázat nemůžeš.
Definitivní důkaz bude možný jen, pokud se
věřící toužící po důkazu na nějaké závazné definici shodnou, a to je podle
mne značně nepravděpodobné, takže tu vždy bude dost prostoru pro víru.
Ještě musím poznamenat, že dokázat neexistenci Boha je podle mne
podstatně snadnější, problém je ale právě v tom, že je možné přicházet se
stále novými dosud nevyvrácenými definicemi. A další problém je také v tom,
že výchozí předpoklady patřící k těmto definicím se obvykle nevyslovují.
Má
odpověď:
Dejme tomu,
že Boha chápu jako všemocnou, vševědoucí a věčnou bytost.
Reakce
noemus:
To ovšem k důkazu ani vyvrácení nestačí.
Proč?
Má
odpověď : S Bohem jsem
se nesetkal tak, abych ho bezprostředně vnímal jako přítomného ve své duši
nebo v hmotném světě, resp. modelu hmotného světa obsaženého v mé duši. Proto
jej nedokáži přesně definovat. Avšak cítím, že by spíše mohl být podstatou
přírody, buď totožný s touto přírodou (panteismus) nebo jako stvořitel
přírody, která by pak fungovala jako jeho prostředek (Boží instrument). Na
základě vlastností přírody jako jeho možného projevu pak mohu říci, že by měl
být všemocný, vševědoucí a věčný, jako je zřejmě i příroda.
Reakce Gato:
Příroda bohužel není 100pr. rozumná,
protože je nebožská. Tato definice proto definuje přírodu jako částečně
božskou a částečně nebožskou, a proto to není božství, které mám na mysli.
Tato příroda je jen lidská.
Má odpověď:
Ještě jsem
chtěl říci, že cítím, že Bůh by měl být dokonale dobrý, a to jak k dobrým tak
i ke zlým, přičemž v obou případech by měli podléhat jeho moci. Tomu
odpovídají vlastnosti přírody, proto si myslím, že za ní spíše může stát Bůh.
Reakce Miloslav
Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Dobrý k dobrým
a zlým, odměňuje dobré a trestá zlé, přičemž to myslí dobře i se zlými při
jejich trestání, tento trest pak není zničující, ale výchovný, aby se zlí
stali dobrými. Takto výchovná je podle mého rovněž evoluce přírody a zároveň
vývoj duše, která nutí člověka, aby pomocí rozumu odstraňoval její rozpory, a
to psychologicky (na základě logiky subjektivní duše) nebo psychiatricky (na
základě materiálně exaktních pochodů mozku).
Reakce
mireke:
Reakce Ace
Rimmer:
S tímto nemůžu souhlasit, věda nedokáže
vyvrátit, či zkoumat existenci nebo vlastnosti boha. Jak zde již několikrát
psal Noemus (a v tomto s ním plně souhlasím ) je velmi problematická již
definice boha . Dle mého názoru věda
boha vůbec nepotřebuje a existuje nezávisle na něm a stejně je na tom i
" bůh " ať již existuje či ne.
1)Svět nefunguje podle toho, jak to
popisuje věda (často pomocí matematiky ) , ale věda se snaží, co nejlépe
popsat, jak funguje svět. S výsledky, které za to stojí, ale ne
absolutně přesně .
Má odpověď:
Jestliže Bůh
by měl být stejně jako příroda všemocný, vševědoucí, věčný a dále také
dokonale dobrý, pak si lze např. představit, že nositelem Božího vědomí a
moci je veškerá přírodní energie, která je rovněž všemocná, vševědoucí,
protože je všetvořící, věčná a dokonale dobrá ke zlým a dobrým (jde o
panteismus). Proto si myslím, že za přírodou stojí spíše Bůh.
Reakce
noemus:
A.Einstein ovšem také prohlásil, že jeho
Bůh je Bohem Spinozovým – věřil tedy, že Bůh dal vzniknout světu a sám se
světem stal a dále již do něj nezasahoval - šlo tedy o panteismus. To je
podle mne docela důležité vědět.
Reakce
Fallout:
Pokud někdo věří v boha, měl by také
uvést jasný argument, proč tomu tak je. Můžu taky tvrdit, že na Marsu jsou
neviditelný pajčvajlíci, protože jsem cítil jejich přítomnost tam, a nikdo mi
to nevyvrátí, protože jednak neviditelné nikdo nevidí a druhak pajčvajlíci
nejsou nijak definovaní, takže byste měli uznat možnost, že skutečně můžou
existovat (komu to zní absurdně nechť, hodí kamenem).
Ace Rimmer - ,,je velmi problematická již
definice boha". To už tak s definicemi bývá, jsou většinou
problematické.
Má
odpověď:
Reakce Gato:
Věda nemá žádné důkazy o neexistenci boha.
Věda zkoumá jen hmotu. Psychologie by mohla být blízko poznání boha, protože
zkoumá lidskou duši.
Skutečný je jistý, nevymýšlený, prožívaný.
Já vidím problém v tom, že na úrovni
rozumu, intelektu nebo citu není možné boha dokázat.
Reakce
Fallout:
Nezakládá na faktech? Naopak.
Antropologie staví možnost skutečné existence boha na hlavu, protože nám
ukazuje, jak si člověk boha postupně vymýšlel, a to dost přesně. Ukazuje, kde
se vzalo toto náboženství a proč.
Má
odpověď:
Tvůj
prožitek pajžvajlíků na Marsu je pouze subjektivní. Jestliže však 40% vědců a
nejméně tolik lidí, kteří mají jiné povolání, ve svém nitru cítí a pomocí
nepřímých důkazů rozumem myslí (tyto nepřímé důkazy však netvoří podle mého
názoru uzavřený kruh, aby bylo možno existenci Boha dokázat nebo vyvrátit),
že Bůh spíše je bez toho, aby ho viděli, slyšeli či jinak bezprostředně
cítili, pak se jedná o cosi objektivně daného. Přesto může jít jak o hromadný
klam, tak i o hromadný pravdivý cit, který proniká za hranice rozumu.
Odpověď
Gato:
Já vycházím z pravdy Atma je Brahma. Duše
je SOUPODSTATNÁ s Bohem (Brahma).
Odpověď Ace
Rimmer:
quoted:
Post of Fallout
To není to, co jsem měl na mysli , navíc to
není zkoumání boha , ale člověka (jeho psychiky , kultury ... ) .
Post of Fallout
Důkazy se vyvíjí stejně jako věda. Tím chci
říci , že člověk nachází nové otázky s tím, jak si zvyšuje znalosti.
Byly časy, kdy teorie o tom, že je Země placatá byla zcela dostačující, dokud
někoho nenapadlo si položit otázku, proč mizí lodě za horizontem.
quoted:
Post of Fallout
Taky si myslím, že velká většina lidí v
tomto trpí sebeklamem .
Post of Fallout
Neznám žádný výzkum, který by přímo, či
nepřímo souvisel s existencí boha. Zpochybněno bylo maximálně to, co si o
bohu společnost myslela.
quoted:
Post of Fallout
Kdyby byl bůh přesně definovatelný tak, jak
by jsi ho rád viděl, tak by to nebyl bůh, ale živá bytost nebo přírodní jev.
Jestli si boha představuješ jako vousatého staříka, tak se tvé skepsi vůbec
nedivím. Já si pod pojmem bůh představuji spíše něco jako "tvořivou sílu
Vesmíru", něco co dává smysl existenci Vesmíru ...
Post of Fallout
Co se týče vědomí, tak mě ani nenapadá
metoda, která by prokázala jeho existenci u jiné osoby, než jsem já.
quoted:
Post of Fallout
Dle mého názoru ani neexistuje nic, co by
existenci boha vylučovalo
Post of Fallout
Těžko říci, ale řadě lidí tato hypotéza
hodně usnadňuje život , na druhou stranu mnoha jiným ho i vzala a bere dodnes
. Motto:
Všechno je jinak
Má
odpověď:
Podle mého
názoru Gato věří, tedy cítí, že Bůh existuje, a Ace Rimmer cítí, že Bůh
neexistuje, ani jeden z nich nemohou podle mého názoru subjektivně ovlivnit,
co cítí (jde o objektivní danost). Oba se však snaží svůj cit o existenci
nebo neexistenci Boha rozumově dokázat, což podle mého názoru není možné,
protože jediné, co mohou použít jako důkaz, je jejich model světa obsažený v
jejich duši, resp. mozku.
Odpověď Ace
Rimmer:
quoted:
Post of Dalibor Grůza
Tohle bych netvrdil. Já si spíše myslím to
, že vím , že nic nevím . Nevím
jistě , který filosof tohle řekl, ale je v tom kus pravdy .
Má
odpověď:
Ace Rimmer-
částečně s tebou souhlasím, a to tak, že vím, že nic jistě nevím, protože
jediným prostředkem k poznání skutečného světa je model světa obsažený v mé
duši, resp. mozku. Přesto si však dovoluji spekulovat a parafrázovat myšlenku
německého filosofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela, že "Co je rozumné,
spíše existuje a, co spíše existuje, je rozumné". Jinými slovy jediný
důkaz skutečnosti určité myšlenky v mé duši (která mně nezávisle na mé vůli
napadá) je, že tato myšlenka je v logickém souladu s ostatními myšlenkami,
které tvoří model světa obsažený v mé duši, resp. mozku.
Reakce
Fallout:
Já necítím, že bůh neexistuje. Jen
neexistují žádné důkazy, že by existoval. A cokoliv co se snaží tvářit jako
důkaz, bylo dávno vyvráceno. Jediné co zbývá, je jakási ,,mystická"
zkušenost, poslední bašta vzdoru zastánců boha, která je ekvivalentní mým
neviditelným příšerkám na Marsu.
Reakce Petr
1234:
Dokázat Boha je naprostý nesmysl, který
plyne již z povahy Boha. Bůh je objektem víry - alespoň Bůh křesťanů, židů a
muslimů, popř. dalších. Boha filosofů a matematiků možno dokazovat
donekonečna, těžko někoho přesvědčí. Nicméně,alespoň ukazují dobré důvody pro
to, proč by víra nemusela být až tak iracionální. Nicméně víra - to je krok
do absurdna. Všechny "racionální" argumenty pro víru v Boha
nacházejí svůj odraz v podobně "rozumných" důvodech pro ateizmus.
Nechme Boha víře.
Moje
odpověď:
Souhlasím s
tím, že víra v Boha je věc citu a nikoliv rozumu, že skutečnosti, jimiž
rozumově dokazujeme existenci Boha, jsou jen nepřímé důkazy, které netvoří
logicky uzavřený kruh, a tedy nic jistě nedokazují. Stejně tak však nelze
podle mne dokázat Boží neexistenci a ateizmus je tak rovněž věcí citu a
nikoliv rozumu.
Reakce
Fallout:
Proč myslíš, že ateizmus je věcí citu a
nikoliv rozumu?
Má
odpověď:
Falloute,
Reakce
Miloslav Bažant:
Falloute.
Reakce Gato:
Slávo,
Má
odpověď:
Gato,
Reakce
Miloslav Bažant:
Většinou na tvoje vstupy neodpovídám,
protože je to zatraceně těžké. Tvoje myšlenkové skoky jsou tak velké, že není
možno téměř odpovědět na jedinou větu. Na začátku věty nadneseš problém a ve
druhé části je to bez upozornění o něčem jiném. Občas do toho zamícháš hýbání
mikročástic a já už dál ani nečtu. Zde jsem ale narazil na cosi, co mne k
reakci pobídlo. Je to zmínka o rozumnosti. Nejspíše máš dojem, že každý ví co
rozumnost je, ale představ si, že já to nevím. Zkus tedy rozumnost nějak
definovat, vysvětlit mně hloupému co rozumnost je, nebo chceš li, pak řeknu,
co si pod tímto slovem představuji a ty mne třeba můžeš opravit.
Být rozumný hezky zní, ale jedná se vždy o
hodnotu nižší rozumu.
Má
odpověď:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore. i) Lze učinit všechny lidi šťastnými http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=649 :
Lze učinit všechny lidi šťastnými?
Má
odpověď:
Úplné štěstí
lze podle mne zažít v dokonale souladné společnosti, kde budou v souladu
všichni a všechno, tedy všichni lidé a ostatní živé organismy a neživá
příroda. Takováto souladná společnost dle mého názoru předpokládá svobodnou a
skutečnou dohodu všech živých a mrtvých (oživených na základě zachovalého
genetického kódu jakéhokoliv živého jedince) organismů o všech otázkách,
které zároveň zcela ovládnou přírodu. K takovéto dokonalosti dle mého názoru
směřuje s větší pravděpodobností evoluce přírody v nekonečném čase.
Čím více je
(logicky) souladný model světa obsažený v lidské duši, resp. mozku, tím je
podle mého názoru určitý člověk šťastnější a zároveň tím více se tento člověk
podle mého názoru přibližuje dokonalému poznání skutečného světa. Čili
shodnou-li se všichni nebo valná většina dotčených lidí na určité myšlence,
protože jde o exaktní poznání přírody, a skutečně jde o takovéto exaktní
poznání přírody (je v souladu s myšlenou přírodou), pak jde podle mého názoru
vysoce pravděpodobně o skutečnost existující ve skutečném světě a člověk se
stává šťastnější.
j) Jde objektivně vyjádřit cenu určité věci http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=651 :
Jde objektivně vyjádřit cenu určité věci?
Podle mého
názoru objektivní cena určité věci je buď subjektivní podle toho, o kolik
zmenšuje celkovou sílu srážek, resp. konfliktů určitého jedince (tzv. cena
obliby), a nebo objektivní podle toho, o kolik zmenšuje celkovou sílu srážek,
resp. konfliktů celé společnosti (tzv. tržní cena).
Reakce
Miroslav Bažant:
Dalibore.
Reakce Noemus:
quoted:
Jde
objektivně vyjádřit cenu určité věci?
Má odpověď :
Podle mého
názoru je člověk spokojený, není-li vystaven vnějším (ze svého okolí) ani
vnitřním (duševním a tělesným) konfliktům, sporům, srážkám, v tom případě je
spokojený a nic nepotřebuje kupovat. Chce-li koupit nějakou věc, pak mu má sloužit
k odstranění těchto vnitřních či vnějších konfliktů. Proto lze říci, že s
každou určitou věcí je spojeno určité snížení celkové síly jeho vnitřních či
vnějších konfliktů. Proto podle mého názoru lze říci, že cenu věci z
hlediska určitého jedince (tzv. cenu obliby jedince) lze objektivně změřit
jako sílu, o kterou poklesne celková síla jeho vnitřních a vnějších konfliktů
(tzn. potřeb) při koupi této věci tímto jedincem. V případě, že dojde při
této koupi k předlužení jedince, tak síla jeho vnitřních a vnějších konfliktů
při pořízení této věci zpravidla stoupne nikoliv klesne.
k) Má filosofie a metafyzika pojmového jazyka http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=653 :
Má filosofie a metafyzika pojmového jazyka
Z více či méně dokonalého modelu tohoto
světa obsaženém v naší duši, resp. mozku tvořeného subjektivními smyslovými,
pojmovými a citový obrazy dějů, osob, věcí apod., lze podle mého názoru
zkonstruovat pojmový jazyk na základě
následujících základních obecných pojmů. To jest stejnost, úplná různost,
podobnost (čili částečná různost a částečná stejnost) a souhrnný pojem. Takto si osvojuje jazyk rovněž malé dítě,
které se učí jednotlivá slova, má tedy poznat, nejdříve co je to (za pojem),
s tím souvisí jeho poznání, co to není (za pojem) a zároveň co všechno
lze pod určitý pojem podřadit a co již pod tento pojem podřadit nelze, i když
jde o podobný jev. Tyto pojmy lze vyjádřit následujícími rovnicemi
1.) a≠b jde o úplně
různé pojmy a a b dějů, věcí, osob apod., např. pes a stůl
2.) a,
a+c (a zároveň c je zanedbatelné vzhledem k a) jde o stejné
dva pojmy a a zanedbatelný pojem c dějů, věcí, osob apod., např. stejný pojem jezevčík pro dva psy
určitého druhu
3.) a,
a+c (a zároveň c není zanedbatelné vzhledem k a) jde o dva
podobné pojmy a a a+c a nezanedbatelný pojem c dějů, věcí, osob apod., např. dva podobné psi různého druhu jako
vlčák a jezevčík
4.) a+b
jde o
souhrnný pojem dvou různých pojmů a, b
např. souhrnný pojem zahrnující pouze pojmy
pes a stůl
Přijmeme-li
hmotný svět jako skutečnost, která se odráží v naší duši, resp. mozku jako
více či méně dokonalý obraz světa, pak je možné říci, že hmotný svět je určen pohybem všech mikročástic, v
konečném důsledku o nulové hmotnosti jako bodů časoprostoru. Hmota podle mého názoru představuje
nekonečný počet bodů časoprostoru o nulové hmotnosti a nenulové rychlosti
menší než rychlost světla c, světlo,
resp. elektromagnetické vlnění v našem Vesmíru představuje zřejmě konečný
počet bodů časoprostoru o nulové hmotnosti a rychlosti světla c, absolutní vakuum pak představuje jedinou
nehybnou částicí (bod časoprostoru) o celkové nulové (relativistické a
klidové) hmotnosti, příp. roztaženou do časoprostoru jako neabsolutní vakuum.
Každý děj, osobu, věc apod. jako celek
lze pak charakterizovat fyzikálním vztahem pro hybnost p=mv, kde p je vektor
hybnosti, m hmotnost a v je
vektor rychlosti, a zároveň hodnota
vektoru p je dána součtem hybností je tvořících částí (tj. hybností
člověka např. součtem hybností částí těla, orgánů, živých buněk, atomů atd.),
v konečném důsledku jde o hybnost p=p1+ p2+p3+ .........+p∞,
což je hybnost je tvořících všech bodů časoprostoru.
Z výše uvedeného pohledu jsou dílčí
vlastnosti každého děje, věci, osoby apod. zcela dány počtem, hmotností,
rychlostí a uspořádáním (organizací, např. v rámci atomů, živých buněk,
orgánů apod.) je tvořících bodů časoprostoru jako částic o nulové hmotnosti.
Protože dle Heisenbergových vztahů
neurčitosti nelze přesně určit polohu a hybnost určité mikročástice,
neboť jde do určité míry pravděpodobnosti o náhodu, lze říci, že rovněž vznik pojmů charakterizujících veškeré vlastnosti
každého děje, věci, osoby apod. dle vztahů hmotnosti, rychlosti, počtu a
uspořádání je tvořících bodů časoprostoru je do určité míry pravděpodobností
věcí náhody. Touto náhodou podléhající zákonu pravděpodobnosti lze odůvodnit různost avšak zároveň i podobu všech jazyků, bez ohledu na to
vznikají-li izolovaně nebo jsou-li v intenzivním vztahu. Přičemž intenzivní
vztah jazyků v dnešní době mohutného rozvoje komunikačních prostředků
přispívá při vzniku nových pojmů k
vyrovnávání slovní zásoby a zároveň se tak často děje přejímáním cizích
slov do vlastního jazyka a dochází tak ke kosmopolizaci těchto různých jazyků.
Přičemž tyto pojmy vzniklé ve skutečnosti jako popis vztahů
hmotnosti, rychlosti, počtu a uspořádání mikročástic určitého existujícího
děje, věci, osoby apod. mohou být následně použity jak pro popis existujících skutečností tak i přeneseně pro popis pouze
myšlených jevů jako prostředku odhalení skutečnosti či jako prostředku
vytvoření modelu čistě fiktivního světa.
Překročit
fenomén pojmového jazyka v lidském myšlení je dle mého názoru možné
pouze matematickým popisem každého pojmu děje, věci, osoby apod. pomocí
hodnot a matematických vztahů zobrazujících danou skutečnost pomocí počtu,
hmotnosti, rychlosti a uspořádání (organizací, např. v rámci atomů, živých
buněk, orgánů apod.) ji tvořících bodů časoprostoru jako částic o nulové
hmotnosti. Na základě shora uvedených vztahů lze přepsat shora uvedené pojmové rovnice stejnosti, úplné
různosti, podobnosti (čili částečná různost a částečná stejnost) a souhrnných
pojmů s použitím výše uvedeného vzorce pro hybnost p=mv, kde p je vektor hybnosti, m hmotnost a v vektor rychlosti, následovně:
ad.1) m1v1≠m2v2 pro různost ad.2.) m1v1, m1v1+m3v3
(a zároveň m3v3 je zanedbatelné vzhledem k m1v1) pro stejnost ad.3) m1v1, m1v1+m3v3
(a zároveň m3v3 není zanedbatelné vzhledem k m1v1) pro
podobnost
ad. 4) m1v1+m2v2 pro souhrnný pojem
Srovnáme-li shora uvedenou
filosofii jazyka s filosofií
jazyka Aristotela, lze říci, že v případě hmotnosti jde o látku a v případě rychlosti a zejména
jejího směru jde o formu, v
případě písmene a=m1v1 jde
o esenci, tedy bytnost, jsoucno
zobrazované v daném pojmu, v případě a+c=m1v1 +m3v3 (a zároveň m3v3 je zanedbatelné vzhledem k m1v1) jde o jednotlivinu, případek, akcident a v případě a+b=m1v1+m2v2 ,
jde-li o nejobecnější souhrnný pojem všech esencí, jde o celou bytnost, jsoucno dle pojetí Aristotela.
Chápeme-li Boha jako čistou formu bez látky, resp. prvního hybatele, pak je
nutné rozdělit skutečnost na čistě kinetickou energii bez obsahu hmoty jako
je tomu v případě světla, resp. elektromagnetického vlnění, jehož energie
je dle Einsteinovi Speciální teorie relativity tvořena pouze kinetickou
energií, které pak představuje tuto čistou formu, prvního hybatele, tj. Boha,
a dále na látku bez formy, čistě
potencionální energii, která již nemůže být přeměněna na kinetickou energii.
V tomto případě půjde o absolutní
vakuum, tedy nehybné body časoprostoru o nulové hmotnosti a rychlosti,
které nemají tudíž žádnou kinetickou energii. Kinetická energie ať již v podobě čisté kinetické energie čili světla nebo
v podobě potenciální (kinetické) energie, tedy v podobě jiného druhu energie
přeměnitelné na kinetickou energii je
pak věčná dle zákona zachování energie.
Vznik světa
si lze poté představit jako srážku světla, resp. elektromagnetického vlnění s
absolutním vakuem, přičemž bodům časoprostoru o nulové rychlosti a nulové hmotnosti,
které tvoří toto absolutní vakuum, by byla tímto světlem, resp.
elektromagnetickým vlněním udělena nenulová rychlost maximálně pak rychlost
světla. * Toto
pojetí vzniku Vesmíru odpovídá biblickému aktu Božího stvoření nebe a Země
z ničeho, odpovídá rovněž aristotelovské teologii a zároveň prvnímu
rozumovému důkazu Boží existence dle Sv. Tomáše z jeho díla Suma
teologická o prvním hybateli, podle kterého musí vše, co je pohybováno, být
pohybováno něčím jiným.
Doplnění
mé odpovědi:
Bytí je
podle mého názoru pouze nejobecnější pojem, pod který patří všechny ostatní
pojmy možná kromě těch pojmů, které nejsou, a tudíž je řadíme k pojmu
ne-Bytí. I když pojem ne-Bytí lze možná rovněž podřadit pojmu Bytí, protože
lze v pojmovém jazyce rovněž říci, že nic jest (ničím).
(viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=660&whichpage=2 : Jak používat dialektiku k řešení problémů? )
Reakce IPC:
Pro Dalibora Grůzu.
Má
odpověď:
Jednotlivé body
časoprostoru nazýváme události a matematicky s nimi zacházíme jako se
čtyřvektory. Dráhy bodových částic v prostoročasu pak nazýváme
světočáry. Vícerozměrný objekt vykresluje v časoprostoru tzv. světoplochu.
Reakce
Fallout:
Mohl by jsi nějak polopatě vyložit, co to
je ten pojmový jazyk? Myslíš tím prostě náš běžný jazyk? Ten se dá překročit
poměrně snadno (viz logika).
Má
odpověď:
Pojmovým
jazykem mám na mysli veškerý jazyk běžný i odborný.
*Pozn. Doplnění
mé odpovědi:
Pro IPC,
(viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=662 : Je li bůh, je moudrý? )
Literatura: 1.) Filosofie rovnováhy, JUDr.
Dalibor Grůza Ph.D., http://www.sweb.cz/filosofierovnovahy 2.) STORIG, H.J.: Malé dějiny filosofie.
Praha, Zvon, 1991. 3.) Durant, W., Příběh filosofie, Praha,
Pragma
Reakce IPC:
Pro Dalibora Grůzu.
Má
odpověď:
Pro IPC,
(viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=662&whichpage=2 : Je li bůh, je moudrý? )
l) Směřuje lidstvo ke spáse nebo ke zkáze? http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=658 :
Směřuje lidstvo ke spáse nebo ke zkáze?
Má
otázka:
Podle mého
názoru s prohlubujícím se poznáním a mocí lidstva lidstvo stojí na rozcestí
vlastního sebezničení nebo rozumnějšího lidstva a světa bez válek. Já,
protože spíše věřím v Boha, si myslím, že k tomuto sebezničení spíše nedojde.
Věříte spíše ve spásu lidstva (tj. rozumnější lidstvo a svět bez válek) nebo
v jeho zkázu (např. světovou atomovou válkou, teroristické útoky pomocí
atomových zbraní)?
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Mirku,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Doplnění
mé odpovědi:
Slávo,
(viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=649&whichpage=2 : Lze učinit všechny lidi šťastnými? )
Reakce IPC:
Pro Dalibora Grůzu,
Má
odpověď:
IPC, (viz: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=662 : Je li bůh, je moudrý? )
Reakce
Skidz:
Nemyslím si,že by pro všechny
bylo jednoduší vzít do rukou zbraň. Lidé jsou různí a člověk se musí potýkat
s morálními zákony té či oné skupiny. Pokud jsou přesvědčení, že když někoho
zabiji, nebo následkem jejich činnosti zemře jiný člověk, tak pro něj zrovna
nebude snazší cestou zbraň.
Má
odpověď:
Skidzi,
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
m) Marxismus http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=655 : Materialismus
Peníze jsou
cosi jako akcie státu, když výkonnost ekonomiky státu roste, peníze se mohou
zhodnocovat, když výkonnost ekonomiky státu klesá, peníze se mohou
znehodnocovat.
Slávo,
n) Kolektivní spravedlnost je více než
individuální http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=661 : Kolektivní spravedlnost je více než individuální?
Kolektivní
spravedlnost nebo dobro, kterým je evoluce, má na mysli dobro všeho živého a
teprve v jeho rámci individuální dobro jednotlivce, slovy Bible: abyste
byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré
a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé Matouš 5:45. Evoluce podle mne tedy směřuje ke konečné dohodě všech jedinců dobrých i zlých,
dobro nevinného tak není nadřazeno dobru pachatele zločinu. V ideální
společnosti majetek každého jedince bude odpovídat jeho energičnosti,
vitalitě (dle mého názoru jeho kinetické energii), k čemuž bychom se měli
přibližovat, a to postupným výchovným vzdáváním se majetku ve prospěch
energičtějších jedinců, kteří budou také díky této výchově schopni stále
dokonaleji využít svou energii ve prospěch společnosti. Vzdávání se
majetku zahrnuje rovněž odpouštění vin a dluhů. Zároveň platí, že kdo takto
průběžně odpouští, tomu bude takto průběžně odpouštěno a nakonec odpuštěno v
důsledku vícestranného zápočtu vin a dluhů ve stále se rozšiřující
společnosti založené na dohodě místo donucení.
Reakce Gato:
Je, protože kolektiv tvoří několik
individuí a několik je více než jeden.
Reakce IPC:
Co je větší část nebo celek? Po zodpovězení této otázky následuje: Je kolektiv složen z částí tedy individuí?
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
.
Reakce Gato:
Dalibore.
Budha nazývá tuto spravedlnost dharma. Reakce
Miloslav Bažant:
Gato.
Má
odpověď:
Kolektivní
spravedlnost na rozdíl od individuální spravedlnosti je podle mne v tom, že
příroda neničí okamžitě zlé (zbytečně konfliktní) jedince a nechává jim čas,
aby se napravili. Kolektivní spravedlnost na rozdíl od individuální
spravedlnosti zároveň neodměňuje okamžitě dobré (prohlubující soulad)
jedince, když k zvětšení souladu v okolí jedince díky jeho dobrým skutkům
dochází často až v delším čase.
Reakce
Miloslav Bažant:
Gato.
Reakce Gato:
Skutečná spravedlnost je neskutečná?
Rozporuplná věta. Bůh je také všemohoucí, a proto dokáže rozhodnout. Ta
lidská spravedlnost vychází z nás lidí a proto je tak nedokonalá, jak
nedokonalí my jsme.
Reakce
Miloslav Bažant:
Gato.
Má
odpověď:
Slávo, Gato,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Doplnění mé
odpovědi:
Dobro v
přírodě představuje dle mého názoru evoluce přírody (odpovídající současným
exaktním vědeckým poznatkům), která znamená, že každý minulý, současný a
budoucí přírodní děj znamená evoluční zdokonalení života v přírodě, jinými
slovy každý přírodní děj znamená evoluční zdokonalení společnosti všech
živých organismů, pouze v rámci něj pak zdokonalení určitého živého
organismu. Takto je se třeba dívat, jak na úspěchy určitého člověka tak i
na jeho neúspěchy, na jeho zdraví i na jeho nemoci, avšak i na jeho zrození,
bolest ale i na jeho smrt.
(viz: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=673 : Dobro a zlo. ) o) Živé a neživé http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1375 : Ráj začíná vědeckým pokusem na mé zahradě
Myslím si,
že všechny živé organismy, ať již jde o člověka, živočicha, rostlinu,
houbu, buňku či vir, mají duši, a to v tom smyslu, že disponují více či méně
dokonalým modelem světa. U člověka jde o model světa v myšlení a pojmech
a citový, u živočichů jde spíše o citový model světa, který jim umožňuje, aby
si uvědomovali sama sebe jako jedince (viz Descartovo: Myslím, tedy jsem.),
přijímat smyslové vjemy, pamatovat si alespoň v podobě pocitu, vnímat pocity
např. jako bolest a učit se z vlastní zkušenosti, u rostlin, hub, živých
buněk a virů jde pak zejména o pocitový model světa, který jim umožňuje
budoucí jednání na základě minulé zkušenosti.
p) V ideální společnosti
nebude soukromý majetek http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=663 : V ideální společnosti nebude soukromý majetek?
Člověk by si
měl uvědomit, že veškerý majetek, který má, věci, práva ale i život apod., mu
byl pouze svěřen přírodou či Bohem a v případě jeho smrti o vše zase přijde,
příp. bude muset skládat účty ze svého nakládání (dispozice) s tímto majetkem
za jeho života např. Bohu.
Reakce
Fallout:
Lidé by se právě NEMĚLI pokoušet o utopii.
Neexistence osobního vlastnictví je potlačování přirozené povahy člověka.
A mluvíš o spravedlivém zisku, ale v
podstatě to skoro vůbec nerozvádíš.
Má
odpověď:
Podle mne
existují dva typy hospodářských společenství, jedno představuje hospodaření
rodiny a druhé tržní hospodářství. Co se mne týká, chtěl bych vidět v
ekonomice společnosti více rodinných prvků, více lásky k bližnímu. Zároveň si
uvědomuji, že toho lze snadno zneužít, proto navrhuji výše uvedenou pojistku
spícího latentního vlastnictví, jehož vztahy obživnou v případě, že by člen
této ideální (resp. rodinné) společnosti svého členství v této velké rodině
zneužil.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo k
tvému modelu,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
quoted:
Post of Dalibor Grůza
Z toho
plyne:
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Mým cílem
nebylo nahradit (sociálně) tržní ekonomiku státu Společností přátel nějakým
zákonem či jiným donucením, obecně totiž platí, že pouhým donucením neuděláš
z nepřítele či z cizího člověka přítele. Pouze jsem navrhl další typ
společnosti, který by existoval vedle sdružení dle zákona o sdružování
občanů, sdružení dle občanského zákoníku, obchodních společností (jako
v.o.s., k.s., s.r.o., a.s. a družstvo), a evropských společností (jako je
evropská akciová společnost apod.). Hlavním účelem tohoto nového skupinového
organizačního útvaru by bylo spojovat lidi nejen na základě individuálního
ekonomického zisku ale i na základě přátelství.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
O rozdělení
společného zisku by rozhodovala společná jednohlasná (100%) dohoda všech
členů této Společnosti přátel, nikoliv nějaký vedoucí. V případě, že by k
této dohodě nedošlo, pak by nesouhlasící jedinec mohl tuto Společnost přátel
opustit a vzít si svůj vklad + svůj jednohlasně dohodnutý podíl na zisku či
ztrátě z minulých období. Jednohlasná dohoda všech členů Společnosti přátel o
rozdělení např. ročního zisku vždy zahrnuje přátelské hledisko a hledisko
individuálního zisku. Jinými slovy při vznikání této jednohlasné dohody všech
členů Společnosti přátel by výkonný jedinec chtěl větší podíl na zisku než
méně výkonný jedinec, zároveň by však byl ochoten vzdát se části svého zisku
ve prospěch slabých členů této Společnosti přátel z důvodu, že se jedná o
jeho přátele.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Literatura: - Irwin´s business law, Klayman E.I., Bagby
J.W., Ellis N.S., nakladatelství Richard D. Irwin, inc, USA, 1994.
Doplnění
mé odpovědi:
V reálné
společnosti se tak střetává dvojí směřování socializace (shora uvedený ženský
princip) a egoizace (shora uvedený mužský princip) jedinců. Každý jedinec přirozeně socializuje silnější, energičtější (dle mého
názoru s větší hybností) jedince, jako je on sám, a egoizuje jedince s nižší
energičností, vitalitou, jako je on sám. U společensky průměrně energického
jedince je tak socializace a egoizace ostatních v rovnováze, u nadprůměrně
energického jedince z hlediska reálné společnosti tak převažuje egoizace
ostatních jedinců, u společensky podprůměrně energického, vitálního jedince
tak převažuje socializace ostatních jedinců.
Utopická
universální (ideální) Společnost přátel tak představuje soulad všech a všeho,
soulad dobra a zla, soulad slov ano a ne, obrazně řečeno soulad Krista a
Ďábla s tím, že tento soulad znamená na jedné straně maximum ano a minimum ne
a na druhé straně maximum ne a minimum ano, čili obrazně řečeno maximálně
špatného a minimálně dobrého Krista a maximálně dobrého a minimálně špatného
Ďábla tak, aby oba mohli být členy stejné (universální) Společnosti přátel.
Reakce Gato:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant: Gato.
Má
odpověď: Slávo,
q) Je způsob, jakým se snažíme pochopit svět
správný? http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=666 : Je způsob, jakým se snažíme pochopit svět správný?
Má
odpověď:
Pavle,
Reakce
Miloslav Bažant:
podle mne jak duše člověka tak předmětná
smyslová skutečnost člověka tvoří jediný celek daný pohybem mikročástic z
pohledu fyziky mikrosvěta. Davide.
Moje
odpověď:
Při
vysvětlení vztahu pohybu mikročástic a lidské povahy odkazuji na moje
vyjádření uvedené v kapitole g) Jak vidím vinu a trest pro zločince . A dodávám
k tomu, protože se můj světonázor opírá o to nejjistější, co v běžném životě
máme, tedy o poznatky (pro lidstvo ze všeho nejužitečnější) exaktní vědy, a
protože nepovažuji obecné filosofické pojmy za exaktní (přesné), jde v
případě mé filosofie o pokus o
fyzikální (exaktní) filosofii, jejímž základem jsou obecné fyzikální aj.
exaktní poznatky a exaktní vědecké pojmy. Vypovídací schopnost obecných
filosofických pojmů je podle mého názoru tak malá, že s jejich pomocí nelze
prakticky nic přesně pojmenovat, zjistit, ani ověřit správnost určité
filosofie, což je zapříčiněno jejich nejvyšší mírou zobecnění, resp.
obecnosti.
Reakce
Miloslav Bažant
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Odpověď
Miloslav Bažant:
Dalibore.
DG
Má
odpověď:
Člověk si
může představit konečný důsledek určitého děje, tj. zda jde o dobro či zlo.
Lidské myšlení má podobu modelu skutečnosti, a to s větším či menším
měřítkem.
DG, Slávo,
(viz: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=673 : Dobro a zlo. ) Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
r) Jsou zde mimozemšťané? http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=671 : Jsou zde.
Miloslave,
s) Nelze jíst nic, co se musí kvůli tomu zabít http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=672 : Nelze jíst nic, co se musí kvůli tomu zabít
V ideální
společnosti založené na 100% svobodné, skutečné a trvalé dohodě všech jejích
členů, kde si budou její členové předávat energii pouhým dotykem jejich
členů, nastane soulad všech a všeho. Zatím doporučuji nejíst nic ze
živočichů, která se k tomu musí porazit. V krajní nouzi lze jíst postupně pouze rostlinná semena a rostlinné
plody, milosrdné mléko (nikoliv mléčné výrobky jako sýry vznikající srážením
mléka pomocí sýřiště získávaným z telecích žaludků), neoplodněná vajíčka,
mršiny, co nejméně evolučně dokonalé živé tvory jako houby a rostliny,
v nejhorším případě zvířata a výrobky výhradně z nich.
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Reakce Gato:
Rostliny nemají žádný nervový systém. I
kdyby rostlinná strava měla ty nevýhody, o kterých píšeš, je lepší než
živočišná. Nevím, proč zmiňuješ Hitlera, pouze rostlinná strava z nikoho
světce neudělá. To byla jedna z pozitivních složek jeho povahy, ty negativní
však převážily.
Reakce
Miloslav Bažant:
Gato.
Má
odpověď:
Vycházím z
toho, že energii obsaženou v potravě získávají živočichové prostřednictvím
štěpení těchto organických látek. Podle mého názoru jde především o
získání kinetické (pohybové) energie, kterou živočichové potřebují k tomu,
aby se mohli pohybovat. Tuto energii lze teoreticky získat pouhým dotykem,
a to zejména v případě, že živočichové budou rovněž existovat převážně v
podobě takovéto kinetické energie. Např. díky budoucí exaktní vědě dojde k
přeměně člověka jako soustavy tvořené převážně potenciální (kinetickou)
energií (tedy jiným druhem než kinetickou energií potenciálně přeměnitelnou
na kinetickou energii) na soustavu tvořenou převážně kinetickou (pohybovou)
energií (např. na světlo, resp. elektromagnetické vlnění). Je zde také
možnost získávání organických látek jako potravy živočichů umělou
fotosyntézou, kterou používají k syntéze organických látek z nerostných
anorganických látek rostliny, kterou však přes značný pokrok exaktní vědy na
tomto poli se dosud nepodařilo uskutečnit.
Má
odpověď:
quoted:
Post of Dalibor Grůza Lze uvést jiný případ z talmudu:
Dva muži se ocitli na poušti s jedinou lahví vody, která stačila k přejití
pouště jen jedinému muži. Mají ji vypít oba a čekat, že je někdo zachrání,
nebo ji má vypít jenom jeden a druhý má čekat, že ho někdo zachrání, případně
má zahynout. Talmud říká, že si ji má nechat majitel. Podle mne by spíše šlo
o to, kdo je silnější nebo kdo umí rychleji běžet.
(viz http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=958&whichpage=1 : etika záchranného člunu ) Organická hmota vyjma fotosyntézy má tu vlastnost,
že se živí sama sebou a nikoliv nerosty. Jinými slovy všechny živé organismy
se živí, resp. požírají navzájem.
1) nesmí vzbuzovat bolest 2) nesmí vzbuzovat strach 3) nesmí vzbuzovat nenávist mezi živými organismy.
(viz též: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=979 : Etika záchranného člunu II. Jsme to co jíme? )
t) Otázka sexu http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=675 : Otázka partnerského sexu?
Má
reakce:
Podle
literatury* existují tři systémy etiky, podle mého názoru existují tři
systémy sexuálního chování mezi lidmi. Jeden systém je systém Budhův a
Ježíšův. Ten zdůrazňuje ctnosti rodu ženského, resp. samičího, považuje
všechny lidi za stejně cenné, vzdoruje zlu pouze dobrem, ztotožňuje ctnost s
láskou a v politice inklinuje k neomezené demokracii (tj. jde o maximální
vyhýbání se srážkám, resp. konfliktům). Další je etika Machiavelliho a
Nietzscheho. Ta zdůrazňuje ctnosti rodu mužského, resp. samčího, hlásá nerovnost
mezi lidmi, uznává rizika boje, dobývání a vlády, ztotožňuje ctnost s mocí a
hlásá dědičnou aristokracii (tj. jde o maximální vyhledávání srážek, resp.
konfliktů). Etika Sokratova, Platonova a Aristotelova popírá univerzální
aplikovatelnost jak ženských, resp. samičích tak mužských, resp. samčích
ctností, rozum má podle nich rozhodnout, kdy má přijít ke slovu láska a
kdy síla.
Nyní se tyto
tři koncepce sexuálního chování pokusím vysvětlit na základě pojmů exaktních
věd. Samec má od přírody zásadně větší energičnost než samice a samice
má zásadně menší energičnost než samec. Chápeme-li energičnost jako
hybnost pak samec s větší hybností je spíše schopen svou silou
srazit samici a samice s menší hybností je spíše díky své
slabosti srážena samcem při jejich vzájemné střetu. (toto plyne
z fyzikálního zákona akce a reakce).
Avšak např.
v lidské společnosti i ten nejsilnější muž může být sražen ještě silnějším
jedincem, příp. jedinci (slovy přísloví: Na každou svini se najde řezník) a
naopak i ten nejsilnější muž, ať je jakkoliv zlý, má zásadně rád své děti (viz
Bible, Nový zákon, Lukáš 11,13: "Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte
svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm,
kdo ho prosí!"). Jinými slovy i ten nejhorší muž v sobě vždy spojuje
výše uvedený mužský a ženský prvek. Vysvětlím-li to pojmy exaktních
věd, i u muže s největší konečnou energičností, resp. hybností na
stupnici energičnosti, resp. hybnosti existují dva hraniční styčné body
jeho vztahů, spodní hraniční bod, tj. jeho chování k osobě o něco méně
energické a horní hraniční bod, tj. jeho chování k osobě o něco více
energické. Např. má-li člověk energičnost 3Jouly kinetické energie,
představuje jeho ženský, resp. samičí prvek energičnosti osoba o 4 a
více Joulech kinetické energie, a jeho mužský, resp. samčí prvek
osoba o 2 a méně Joulech kinetické energie.
Dále bych
chtěl podotknout, že energičnost jedince chápu jako jeho kinetickou
energii, nebo hybnost, nikoliv jako jeho potenciální (kinetickou)
energii, tj. jiný druh energie jako kinetická energie
přeměnitelný potenciálně na kinetickou energii (jde zde např. o
tukové zásoby).
Ve zvířecích
sexuálních vztazích se tak střetává dvojí směřování shora uvedený samičí,
resp. ženský princip a shora uvedený samčí, resp. mužský princip. Každý
jedinec přirozeně používá samičí princip chování vůči silnějším,
energičtějším (dle mého názoru s větší kinetickou energií, hybností)
jedincům, jako je on sám, a samčí princip chování vůči
jedincům s nižší energičností, vitalitou, jako je on sám. U společensky
průměrně energického jedince je tak přirozeně samčí a
samičí princip chování ve vztahu k ostatním v rovnováze, u
nadprůměrně energického jedince z hlediska reálné společnosti tak
převažuje samčí, resp. mužský princip chování ve vztahu k ostatním jedincům,
u společensky podprůměrně energického, vitálního jedince tak
převažuje samičí, resp. ženský princip chování vůči ostatním jedincům.
Použití
mužského, resp. samčího principu podle mne znamená dominantní (vládcovské)
chování a použití ženského, resp. samičího principu submisivní (poddanské)
chování vůči druhým jedincům. Mužský, resp. samčí princip chování znamená v
sexuálních zvířecích vztazích dominanci vůči všem slabším, méně energickým
(samčím i samičím) jedincům a ženský, resp. samičí princip chování
znamená v sexuálních zvířecích vztazích submisivitu vůči všem silnějším, více
energickým (samčím i samičím) jedincům.
V případě
člověka, který byl Aristotelem nazván zoon politicon, tedy společenské zvíře
a sv. Augustinem nazván živočich rozumný a smrtelný, lze hovořit o rozumném
zvířecím sexuálním chování. Tzn. člověk koriguje (omezuje) rozumem své
zvířecí (instinktivní, iracionální, pudové) touhy a chování, tzn. neusiluje o
sex s každým mužským či ženským jedincem, který vůči němu používá shora
uvedený ženský princip, jinými slovy, který je méně energický, nežli je on.
Jedná se o rozumový (racionální) korektiv jeho zvířecího sexuálního chování,
který podle mne plyne z toho, že si chce zachovat přátelství společnosti.
V současné
společnosti tento racionální korektiv zásadně znamená, že rozumný
(racionální) je pouze takový sex, který směřuje k plození dětí, tedy
heterosexualita. Toto rozumové lidské řešení výše uvedených přírodních
zvířecích sexuálních vztahů lze podle mého názoru definovat následovně:
1.) Každý
muž by si měl najít přiměřeně submisivní partnerku, ženu, aby mohl vůči ní
používat shora uvedený mužský, resp. samčí princip chování tedy, aby jeho
sexuální vztah byl jak ze zvířecího (pudového) tak z rozumového hlediska
přirozený. To platí jak o převážně dominantních tak o převážně submisivních
mužích. Každá žena by si měla najít přiměřeně dominantního partnera, aby mohl
vůči ní používat shora uvedený mužský, samčí princip chování tedy, aby její
sexuální vztah byl jak ze zvířecího (pudového) tak z rozumového hlediska
přirozený. To platí jak o převážně dominantních tak o převážně submisivních
ženách. Zároveň by ženy mohly prostřednictvím mimo-partnerských společenských
vztahů snižovat svou zvýšenou energii (zřejmě kinetickou energii, hybnost,
napětí) z jejich více či méně častých souloží s přiměřeně dominantním
mužem a muži by mohli snižovat svou zvýšenou energii (zřejmě kinetickou
energii, hybnost, napětí) prostřednictvím více či méně častých souloží
s touto přiměřeně submisivní ženou. Zde by mělo platit pravidlo shody
rozumného a zvířecího sexuálního chování jedinců.
2.) Napětí z
výše uvedeného nerozumného (úchylného) zvířecího sexuálního chování a
myšlenek jedince (viz např. ad.3.)) dle mého názoru nelze dobře
uvolňovat sebeukájením či úchylným sexuálním stykem, protože v tomto případě
dochází k nerozumnému zvířecímu sexuálnímu chování, který je v rozporu s výše
uvedeným rozumem člověka. Tento rozumový rozpor duše (psychiky) člověka často
neurotizuje. Jde zde o to, aby tito jedinci v těchto případech byli
evolučně zdokonalovaným rozumem schopni regulovat svou kinetickou energii
tak, aby byli schopni srovnat svou energičnost (hybnost, kinetickou energii,
vitalitu) s druhým jedincem, příp. jedinci. V případě shodné
energičnosti jde podle mne o asexuální společenský vztah. Zde u muže i ženy
by tak mělo platit pravidlo přiměřeného možného rozumového omezení zvířecího
pudového chování jedince
3.) Napětí v
případě, jestliže dominantní žena sexuálně žije se submisivním mužem, často
tato dominantní žena či submisivní muž podle mne uvolňují mimomanželským
legálním (zásadně rozumným) či nelegálním (zásadně nerozumným) sexem
v případě dominantní ženy s ještě dominantnějším samčím či samičím
jedincem a v případě submisivního muže s ještě submisivnějším
samčím či samičím jedincem.
Literatura: - Durant,
W., Příběh Filosofie, Praha, Nakladatelství PRAGMA, str. 163 (těsně
pod nadpisem "3. Inteligence a morálka")
Doplnění
mé reakce:
Podle mého
názoru by muž měl být přiměřeně dominantnější (silnější, energičtější) než
žena v jejich vztahu založeném na sexu. Je-li v manželství dominantní žena a
muž submisivní (poddaný), tak manželství podle mne nemůže fungovat.
Submisivní muž pak touží po ještě více submisivnějším protějšku a dominantní
žena touží po ještě více dominantnějším partnerovi. Takové manželství může
mít také podobu, kdy submisivní muž udělá při výplatě stojku (odevzdá všechny
peníze manželce) a dominantní žena mu ještě vynadá či ho zbije. Budu-li
parafrázovat jeden známý výrok, tak podle mne platí: "Hanba mužům,
kterým jejich manželka vládne."
Reakce
Miloslav Bažant
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má odpověď:
Slávo,
Reakce Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď
Slávo,
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
Má
odpověď:
V ideální
společnosti bude rozum a pudy v souladu, toho lze dosáhnout evolučním
zdokonalením člověka, které zároveň znamená v konečném důsledku absolutní
rozumnost pudů, čili soulad všech a všeho, ke kterému dle mého názoru evoluce
směřuje.
Doplnění
mé odpovědi:
Slávo,
Rozumový pud
znamená, že i rozum je jedním z pudů, který se proto vyvíjí živelně a člověk
jej nemůže ovládnout, nýbrž rozum ovládá člověka.
(viz: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=678 : Je rozum nastroj proti prirozenosti cloveka? )
Má
odpověď:
Podle
mého názoru touto správnou stravou, urychlující evoluci sexuálně úchylného
člověka a zbavující ho tak jeho sexuální úchylky jako evolučního pozůstatku
prvohorních oboupohlavních buněk množících se pouze dělením, je jedení ze
všech živých tvorů pouze rostlinných plodů a rostlinných semen. Jde o
neověřenou vědeckou teorii, kterou je třeba v praxi teprve ověřit.
Není
vůbec jisté, zda jedením rostlinných plodů a rostlinných semen spolu s
přípustným množstvím minerálů, např. soli a vody se stane z homosexuála
heterosexuál níže uvedeným urychlením opožděné evoluce, což je pouze má
nepotvrzená exaktní teorie. Je však zcela jisté, že se zachrání mnoho životů
živočichů a rostlin, hub (jedení rostlinných plodů a rostlinných semen je
totiž přirozeným způsobem rozmnožování těchto živých organismů, přičemž
nedochází k jejich usmrcení), kteří by byli jinak zabiti a snědeni, a tak
přispějeme k laskavějšímu světu, ve kterém všichni žijeme. Tento laskavější a
milosrdnější svět by měl být cílem jak pro heterosexuály, kterým z Vašeho
pohledu zdánlivě nic nechybí, tak i pro homosexuály, kteří jsou spolu s
těmito živočichy a rostlinami či houbami sice méně avšak také v dějinách terčem
neustálých útoků a zabíjení ze strany silnější části společnosti.
quoted: Post of Dalibor Grůza
1.) nikdy nezabít žádného živého tvora, zejména člověka
(ani sám sebe) a 2.) člověk má povinnost zabít co možná nejméně (tj.
při ochraně života) živých tvorů, a aby přirozeně co nejméně cítili bolest.
- nechráněný
sex (tj. bez antikoncepce či kondomu), který je zásadně možný z důvodu
nebezpečí pohlavních chorob pouze při dokonalé věrnosti obou partnerů
(otěhotnění je tak plánováno na základě plodných a neplodných dnů
menstruačního cyklu), a nebo - noční
poluci.
- kdy jde
užít chráněný sex (např. různé druhy antikoncepce či kondom) nebo -
masturbovat, tedy se
chovat v rozporu s výše uvedeným pravidlem č.2.), tedy zabít pohlavní buňky
před jejich přirozenou smrtí. Je tomu tak tehdy nejsme-li již schopni
vydržet psychický či fyzický tlak, který na nás vyvíjí naše tělo, případně
prostřednictvím našeho okolí. Dochází tak k obětování pohlavních buněk za
účelem záchrany jiných buněk našeho těla (např. mozkových buněk) a tím i
našeho psychického zdraví, resp. našeho života. u) Automat jako člověk nebo jako Bůh http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=693 : Automat jako člověk nebo jako Bůh
Má
reakce:
Člověku umožňuje vidět celou skutečnost její dvojí model, resp. obraz, a to rozumový model, který představuje pojmový obraz skutečnosti v mozku člověka, a citový model, který představuje tlaky skutečnosti v mozku člověka. Vidící automat by musel mít oba tyto modely, resp. obrazy skutečnosti jako člověk, nebo dokonalý rozum, který by musel umět spočítat rovnice o proměnných rovných nekonečnu (zřejmě 1 a 0 ve strojovém programovacím jazyku) nebo dokonalý cit, který by zachytil každý bod časoprostoru. Výše uvedený dokonalý cit a dokonalý rozum je vlastní podle mne pouze Bohu, pokud existuje. Viz http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=524068 : ČVUT s Toyotou vyvíjejí auto, které vidí, Jan Červenka, 14. 3. 2008 17:15
Reakce
Miloslav Bažant:
Dalibore.
v) Můj Bůh je soulad všech a všeho http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=696 : Můj Bůh je soulad všech a všeho
Máme zde
velikonoce, a proto bych rád pojmenoval svého Boha:
Doplnění
mé odpovědi:
Je-li Bůh
dokonale dobrý, jak potom odůvodnit zlo ve světě. Podle mne Bůh miluje hru (člověka stvořil ke svému obrazu, aby ho mohl sledovat jako hru v
divadle, o které dopředu nevíme, jak dopadne a jejíž výsledek nejsme schopni
dopředu ovlivnit). Bůh je však všemocný a vševědoucí, např. jako divák
výše uvedeného divadla nebo jako hráč karet vždy dopředu ví, jak daná hra
dopadne, protože vidí všechny karty všech hráčů, resp. do mozku všech herců a
může jako všemohoucí Bytost tuto hru vždy ovlivnit, aby proběhla, jak si přeje.
Pak však nemůže hrát žádnou hru, protože by dopředu znal a mohl ovlivnit její
výsledek. Protože je však všemocný a miluje hru, může rovněž na určitou
dobu omezit své schopnosti na úroveň obyčejného hráče, obrazně řečeno může na
chvíli zavřít oči své všemocnosti a vševědoucnosti a užívat si hry jako
obyčejný člověk, zvíře či jiný živý organismus. Jakmile je hra příliš
nebezpečná vždy může otevřít tyto oči vševědoucnosti a všemocnosti a
zasáhnout do hry jako deus ex machina v starověkých řeckých dramatech a
přimět dějiny vrátit se na cestu (evoluci) k souladu všech a všeho.
Na všechny
živé tvory a jejich společnost je dle mého názoru nutno nahlížet jako na
energetické spotřebiče, jehož příkladem je např. spalovací motor automobilu.
Z tohoto pohledu je třeba u člověka a jeho společnosti rozlišovat jejich
výkon P=W/t, tedy jimi vykonanou práci za jednotku času, jehož jednotkou je
Joule, jejich účinnost U=P´/P, kde P´ je výkon a P příkon, jejíž jednotkou je
Watt, a jejich škodlivost a užitečnost, tedy škodlivý výkon zbytečných srážek
na jednotku jejich celkového výkonu a užitečnost jako jejich ostatní výkon.
| ||||||||||||
